Nechte dítě vyklízet myčku, prospějete jeho duševnímu zdraví, vybízejí psychologové

Jak to? Pomůžete jim vybudovat pocit self-efficacy, a tím i zdravé sebevědomí, tvrdí reportérka Sharon Holbrook z New York Times.

Požádala jsem dvanáctiletou dceru, aby mi pomohla s jedním zásadním pandemickým úkolem: obarvit si doma vlasy. Mohla jsem to samozřejmě udělat sama, ale čím dál víc zjišťuji, že stojí za to dětem připravovat příležitosti k tomu, aby se mohly cítit užitečné a úspěšné. Prospívá to jejich psychickému zdraví, což je v současné době naprosto zásadní.

Co dalšího jsme už za ty dlouhé měsíce bez školy a kanceláře vyzkoušeli? Když si objednáváme pizzu, vyřizují to děti, aby se zlepšovaly v komunikaci po telefonu. Nechali jsme je vybrat a zprovoznit zesilovač WiFi připojení; a mnoho dalších nenápadných věcí. Pravděpodobně by to šlo rychleji bez jejich “pomoci”. Nejde nám ale o úkol samotný, ale spíš o sebevědomí našich dětí.

Možná jste teď úplně přetížení, a to poslední, na co máte náladu, je testování nějakých nových přístupů k výchově dětí. Psychologové ale radí: zkuste se soustředit na to, abyste v dětech budovali self-efficacy neboli pocit, že mají život pod kontrolou a jsou schopné se úspěšně vypořádat s nároky, které jsou na ně kladeny (o “self-efficacy” čtěte víc v rozhovoru s Alexisem Katakalidisem). Můžou ale skutečně nějaké drobné úkoly dětem pomoci zvýšit pocit kontroly nad vlastním životem teď, během pandemie, kdy se všechno vymklo?

Dopředu nás posouvá překonávání překážek, jinak to nejde

Podle odborníků dětem jednoznačně prospívá, když se setkávají s výzvami skutečného života, a když je zvládnou, krok za krokem si budují právě tuto zdravou self-efficacy (do češtiny se překládá velmi kostrbatě jako “vnímaná osobní účinnost”). Podle amerického profesora Alberta Bandury, který v 70. letech s konceptem self-efficacy přišel, jsou pro optimistický a aktivní postoj k životu velmi podstatné drobné zkušenosti zvládání různých úkolů.

Lea Waters, profesorka pozitivní psychologie na University of Melbourne v Austrálii, tvrdí, že self-efficacy je naprostým základem dobrého duševního zdraví, protože bez důvěry, že své záležitosti a úkoly můžu zvládnout, dítě i dospělý nejen přijde o své sebevědomí, ale navíc ztratí i motivaci posouvat se v životě dál. Lidem se dobře daří, když se cítí být schopní a šikovní; zato snížená self-efficacy nebo naučená bezmocnost bývá spojována úzkostí, depresí a nedostatkem motivace.

Jak zdůrazňuje Lea Waters, zkušenosti, které nás posouvají dál, nemusejí být nijak zásadní. U dětí to může vypadat třeba tak, že složí něco těžkého z lega, zabalí si batůžek na výlet nebo samy vezmou psa na procházku. Je na rodičích, aby si takových úspěchů všímali a pomáhali dětem si je uvědomit. “Super, zvládl jsi to úplně sám!” nebo “Tentokrát jsi už skoro nepotřeboval pomoc, viď?” - takové věty můžou dětem pomoci, aby jasně viděly svůj posun.

Opakovanými prožitky self-efficacy si v sobě děti vybudují jakýsi rezervoár úspěchů, kam můžou sáhnout ve chvíli, kdy před nimi stojí další výzvy. Když začnou propadat beznaději, je možné jim připomenout: “Minule ses taky bál, a nakonec jsi to úplně v pohodě zvládl.” Samozřejmě je potřeba myslet na to, abychom děti nepřetížili, obzvlášť v této náročné době.

Dokážete si ještě vzpomenout, jak se potomci chovali před příchodem pandemie? Pokud pozorujeme, že výrazně víc nebo míň jedí či spí, nemají zájem ani o online kontakt s kamarády, neustále se na nás věší nebo naopak nevylezou z pokoje, namísto trénování soběstačnosti bychom spíš měli zvážit, že jim seženeme terapeuta.

Řešíte hned všechno za děti? Sobě pomůžete, jim uškodíte

Jednu věc bychom si jako rodiče měli přiznat: nutkání za děti řešit všechny náročné situace často psychicky ulehčí spíš nám než jim. Podle studie z University of California není neobvyklé, že když v nějaké složité chvilce rodič hned přiskočí a jedná, sníží se tím jeho úroveň úzkosti a stresu, ale u dítěte zůstává stejná. Úzkostný rodič totiž získá pocit kontroly nad situací, protože nezůstal stát se založenýma rukama, ale dítě zůstává s pocitem, že si nedokáže poradit.

Pro rodiče je někdy těžké dát dítěti víc prostoru a samostatnosti a riskovat přitom, že se něco pokazí. Opatření proti šíření koronaviru ale v některých ohledech toto testování vlastních hranic usnadňují. Když je škola online, můžete dětem předat odpovědnost, aby včas vstaly a připravily se. Pokud to nestihnou, nebudete nuceni je popohánět a na poslední chvíli odvážet autem. S učitelem si to samy vyřeší, až se připojí.

Když jsme teď víc doma, můžeme sami sobě trochu povolit tlak na to, aby bylo všechno hotovo správně a co nejrychleji, a úkoly zkusme rozdělit. Prvňák s koštětem nejspíš podlahu nezamete dokonale, ale získá dobrý pocit z toho, že si poradí a dokáže pomoci ostatním. Rodiče, kteří dokážou dětem dát volný prostor, aby zkoušely svou samostatnost a dělaly chyby, prospívají nejen dětem, ale i sami sobě.

“Když vidíte, že se dítěti daří, je aktivní a připravené přebírat odpovědnost, budujete si svou vlastní self-efficacy - tedy pocit, že jste jako rodiče opravdu dobří,” říká profesorka pozitivní psychologie Lea Waters.

Courtney E. Ackerman, autorka několika psychologických knih, také doporučuje rodičům, aby dětem umožnili budování self-efficacy už nyní, a nečekali, až současná koronavirová krize opadne. “Možná budete mít pocit, že je to jen další nárok ve chvíli, kdy už beztak máte všeho plné zuby a nevíte kam dřív skočit,” říká. “Ale pokud to bude znamenat, že odteď vyklízí myčku někdo jiný než vy, tak to rozhodně dává smysl.”

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.