Neděste školy s GDPR! vzkázala Evropská komise médiím. „Nás Čechy zvedne ze židle až hrozba pokuty,“ říká tisková mluvčí

Jak se k nařízení staví v jiných zemích?

Třeba v Německu veřejnost po ochraně osobních údajů vyloženě volá, takže nařízení je přijímáno jako něco nutného a potřebného. Obecně jsme národ, který na ochranu osobních údajů moc nedbá. Možná si tak trochu fatalisticky myslíme, že se s tím stejně nic nedá dělat. Ale když se objeví hrozba pokuty, tak se najednou splašíme, a pak jsme i papežštějí než papež. V jiných zemích taková panika nenastala. Další věc je, že pravděpodobně „přisolují“ i firmy, které pak nabízejí, že s GDPR pomůžou. A média mají ráda drama, to je obecně známá věc.

Tak vysoké pokuty opravdu znějí hrozivě. Vy ale v odpovědi MF Dnes říkáte, že se jich školy bát nemusejí? Jak to?

Nařízení stanovuje tak vysoké pokuty ne proto, aby položilo školství, ale aby zapůsobilo na subjekty jako jsou banky, mobilní operátoři, digitální giganti a firmy jako FB, které zpracovávají obří množství citlivých dat. Škol se jako veřejné instituce nařízení týká, ale necílí na ně v první řadě, a taky jim primárně nehrozí postihy, a už vůbec ne tak drastické. Cílem bylo zabránit obchodování s našimi údaji, prodeji naší identity a praktikám s tím spojeným. Je víc a víc jasné, že cokoli děláme na internetu, může někdo „přečíst“ a použít. Nedávný skandál spojený s firmou Cambridge Analytica poodhalil mechanismy, jak se to děje. A je třeba dát silný signál, že si to nepřejeme. My jako občané.

Možná se lidé bojí toho, že když takové pokuty existují, vždy se najde někdo, kdo proti školám může tuhle hrozbu použít, nebo zneužít. Nikdy nic není absolutně v pořádku a rodič, který má na školu pifku, se po ní může povozit kvůli GDPR.

Z tohoto pohledu se tedy může jevit jako užitečná role pověřence neboli člověka, který na správné zacházení s osobními údaji dohlíží.

Kolem pověřenců taky vzniklo dost „brblání“…

Když se zavádí něco nového, je to vždy trochu námahy navíc, a školy toho mají dnes už tak dost. Pověřence možná zpočátku není tak lehké najít,  ale školy je mohou sdílet. Takže by se to nemělo výrazně promítnout ani do jejich rozpočtu.

Říkala jste, že my Češi jsme v ochraně osobních údajů laxní…

Největší únik dat máme na svědomí my sami. Snažím se na to upozorňovat své děti. Říkám jim: cokoli dáte na sociální sítě, jako kdybyste vykřičely z okna. Pokud nechcete, aby to věděli lidé na ulici, nedávejte to ani na internet.

Magdaléna Frouzová vystudovala politologii a sinologii na univerzitě v Hamburku. Pracovala pro Obchodní komoru ČR v Egyptě, napsala několik knih o arabských zemích a jejich kultuře, působila jako novinářka. Nyní je mluvčí Zastoupení Evropské komise v České republice. Má tři děti.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.