Netvařme se, že jednotné přijímačky jsou nedotknutelná svatá kráva, říká Hřebecký

Co je podle vás vlastně hlavním problémem jednotných přijímacích zkoušek?

Upřímně řečeno, za sebe nevidím pozitiva žádných přijímacích zkoušek. Existují státy, a není jich úplně málo, kde se žádné přijímací zkoušky na střední školy nedělají. Podle mého názoru by stát měl vytvořit takové kapacity středních škol, aby se na každého zájemce dostalo. Samozřejmě by to stálo hodně peněz, nicméně berte to jako takové rýpnutí si s filozofickou nadsázkou. Bohužel hlavní důvod, proč jsme u nás zavedli jednotnou přijímací zkoušku a tolik na ní lpíme, je rozšířené přesvědčení, že „nemůže mít každý maturitu“, a potřeba zaplnit poloprázdná učiliště.

A může mít každý maturitu?

Tak úplně každý možná ne, ale určitě bychom neměli patnáctiletým házet klacky pod nohy v podobě jednotných přijímacích zkoušek. Ty totiž tak, jak jsou nastavené, tedy formou jednotných testů z češtiny a matematiky, otevírají cestu za vzděláním pouze těm, kteří jsou schopni a ochotni se na ně nadrilovat. Mnohé skutečně kreativní lidi je těžké do těchto tabulek vměstnat. Ne nadarmo se přitom říká, že dnešní trojkaři budou v budoucnosti dávat práci dnešním jedničkářům. Jednotné přijímací zkoušky nepřinesly to, co se od nich očekávalo. Učiliště jsou stále poloprázdná a naproti tomu prosperují různé firmy nabízející placené doučování k testům. K čemu to tedy celé je? Přitom když někdo odmaturuje, klidně vystuduje i vysokou školu a nakonec se rozhodne, že se bude živit řemeslem, tak si jistě dokáže vymyslet dobrý byznys plán, zařídí si slušný web, zvládne papírování a účetnictví a možná vydělá solidní peníze, ale když někdo rovnou zamíří na učiliště, může být celý život silně ohrožen nezaměstnaností nebo exekucemi. Ze statistik jasně vyplývá, že hrozba nezaměstnanosti klesá s výší vzdělání. Co se nám jako společnosti víc vyplatí?

Zastánci jednotných přijímaček říkají, že testy, které vytváří státní agentura CERMAT, jsou velmi kvalitní. Jsou skutečně o tolik lepší než testy, které si připraví jednotlivé školy?

CERMAT je institucí, která má k dispozici odborníky, kvalitní psychometriky, navíc je schopná pracovat v režimu utajení. Výsledkem jsou samozřejmě testy, které jsou ve většině mnohem lepší, než když ředitel gymnázia v okresním městě u oběda odchytí matikáře a češtináře a uloží jim, aby „dali do kupy ty letošní příjímačky“, a dotyční budou testy sestavovat doma po pracovní době. To je určitě pravda. Na druhou stranu, pokud CERMAT testy nasazujeme jako jednotný test, který má školám doručit ty správné uchazeče, pak to moc dobře nefunguje, protože například průmyslovka potřebuje úplně jiné studenty než třeba hotelová škola nebo pedagogické lyceum.

Jak to, že ne?

Když se ředitel průmyslovky podívá na výsledky jednotných přijímacích zkoušek, nedozví se z toho informace, které potřebuje, aby vybral ty správné budoucí studenty. Ano, může si přidat ještě školní test třeba z deskriptivy, ale vzhledem k tomu, že centrálně zadávané testy musejí ze zákona tvořit minimálně šedesát procent výsledku, a vzhledem k tomu, že se často ještě bere do úvahy prospěch na základní škole a různé olympiády, zbývá takovému řediteli maximálně třicet procent váhy přijímacího řízení. Na hotelovou školu potřebujete zase lidi, kteří chtějí v životě pracovat ve službách, tudíž jsou komunikativní, empatičtí, domluví se cizími jazyky. Proč namísto matematiky nemohou skládat přijímací zkoušku z angličtiny, jejíž obsah by klidně také garantoval a stanovoval CERMAT, aby byla zachována kvalita?

Mnozí ředitelé dnes ale využívají možnosti uspořádat ještě školní kolo například s testem obecných studijních předpokladů nebo osobním pohovorem...

Ano, takoví nadšenci se najdou, ale není jich mnoho. Ono není třeba rušit jednotné přijímací zkoušky; věřím, že zejména gymnázia ve velkých městech by si je stejně ponechala, ale kdybychom zrušili povinných 60 procent váhy těchto testů, umožnilo by to odborným školám, aby se mohly profilovat, takže by si skutečně mohly snadněji vybrat toho, koho potřebují. Mohly by víc využívat doplňkové testy třeba z technických pojmů, z cizích jazyků, pohovory, portfolia... A i pro žáky by nakonec bylo jednodušší poslat přihlášku někam, kde by vzhledem ke svým zájmům a silným stránkám měli větší šanci uspět nejen u přijímaček, ale celkově při studiu.

Pokud ale máte i stovky zájemců o studium, je hrozně náročné uspořádat pohovory a všem hodnotit portfolia...

Je to fuška a je to pro školy i velké riziko, že je někdo obviní z nespravedlivého posuzování; navíc kde chcete vzít tolik lidí do komisí? Všechny tyto argumenty chápu. Pochopitelně je tu taky ten argument, že pohovory a portfolia nejsou objektivní a neošetříte na sto procent, zda jsou komise navzájem přesně sladěné v hodnocení. Některé děti jsou ze základní školy zvyklé si porfolia vést a jiné ne, takže ti první budou mít výhodu... Ano, to je všechno pravda. Na druhou stranu se dá vhodnými prostředky i takto subjektivní disciplína, jakou je přijímací pohovor, výrazně standardizovat – předem zvolíte konkrétní kritéria, komise bude mít aspoň tři členy a tak podobně. Nebo můžete přizvat psychologa, který s pomocí vhodně zvolených psychodiagnostických testů zjistí studijní předpoklady uchazeče, jeho stresovou toleranci nebo nějaký důležitý osobnostní rys. Možností je spousta a všechny mají plusy i minusy. Ale to mají i jednotné testy, tak se netvařme, že jsou nedotknutelná svatá kráva. Diskutujme o tom s otevřenou myslí.

Jak byste tedy vy řešil situaci kolem přijímacích zkoušek?

Já bych vrátil organizaci přijímaček plně do gesce ředitelů středních škol. Školy jsou v Česku velmi svobodné, mohou si rozhodovat prakticky o všem; proč jim tedy svazovat ruce a trvat na tom, že parametry přijímacího řízení nastaví stát lépe než ředitel, který zná svou školu a má představu i o uchazečích? A další věc – nerušil bych CERMAT a jeho testy, jen bych nechal na dobrovolném úsudku ředitele, zda a jak je využije. Kromě češtiny a matematiky bych rozšířil portfolio i o testy studijních předpokladů a cizích jazyků. Zrušením dnešní povinné váhy 60 procent u jednotných testů by se přirozeně začaly využívat i další nástroje a školy by se začaly navzájem více od sebe odlišovat a zřetelněji profilovat. To by mohlo pro začátek stačit.

Miroslav Hřebecký absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a Centrum školského managementu tamtéž. Osmnáct let strávil ve školství jako učitel chemie a občanské výchovy a jako ředitel veřejné základní školy i soukromého gymnázia. Je programovým ředitelem informačního centra o vzdělávání EDUin. Je autorem kapitoly Přijímací řízení – vybíráme správně, která vyšla v Auditu vzdělávacího systému 2021.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.