O projektech, které ani za covidu nezahálely: čtecí babičky si poradily s internetem a rodiče dostali tipy, jak se učit s dětmi venku

Přečti, 2. místo, r. 2019: Natáčeli jsme pohádky, vyráběli pohlednice

Už pět let narůstá počet seniorů, kteří chodí v Praze i v dalších regionech do mateřských školek číst dětem před odpoledním odpočinkem různé příběhy. Pohádkové babičky i dědečkové si užívají kontakt s malými dětmi, jejich spontaneitu a energii; paní učitelky si můžou v klidu vypít kávu, pro děti se návštěva seniora stává pravidelným rituálem. Proto se nikdo nechtěl smířit s tím, že by uzavřením školek měly vzájemné kontakty skončit.

„Přemýšleli jsme, jak navázat a zůstat spolu, i když nebyly možné osobní návštěvy. Přišli jsme s nápadem, že čtecí babičky a dědové se doma nahrají na mobil nebo kameru a my pohádky v jejich podání nahrajeme na náš YouTube kanál. Byli jsme překvapeni, s jakou vervou se toho chopili a jak technicky zdatní byli. Unavení rodiče v karanténě pak měli kam sáhnout, když chtěli, aby děti vydržely v klidu v posteli po obědě nebo večer,“ říká Kateřina Jirglová z neziskovky Mezi námi, která projekt Přečti organizuje.

Ani děti ale nezůstaly stranou. Děti ze školek zapojených v projektu Přečti malovaly obrázky s výjevy ze svých oblíbených pohádek, rodiče je vyfotili a v Mezi námi z nich vytvořili pohlednice, které rozváželi do domovů seniorů. „Nakonec jsme dostali 600 obrázků, z nich jsme vytvořili 30 000 pohlednic a rozvezli jsme je do 160 zařízení pro seniory. Ohlasy byly dojemné,“ dodává Jirglová.

Učíme se venku, 1. místo r. 2017: Dávali jsme rodičům i učitelům inspiraci pro hraní a učení venku

Pobyt venku je prospěšný pro tělo i duši, a to nejen za dob pandemie; v Česku přitom děti často tráví celé dny zavřené ve třídě. Změnit se to snaží vzdělávací centrum TEREZA s projektem Učíme se venku, který poskytuje pedagogům i rodičům náměty pro práci s dětmi mimo školní budovy.

„Jaro bylo plné změn a výzev, ale celkově, díky novým "nástrojům", které jsme nabídli, to byla pro nás velká příležitost, jak se dostat mimo klasické kruhy a získat nové zájemce o učení a hraní venku,“ říká Justina Danišová, která v TEREZE pracuje jako lektorka.

Pod hlavičkou Učíme se venku proběhl měsíční on-line kurz, do něhož se zapojilo 2 200 účastníků; organizace také na svůj web a Facebook umístila několik desítek videí a návodů pro učitele i pedagogy, aby nejen v době uzavření škol na jaře dokázali děti vzdělávat a zabavit v přírodě. Návody a nápady přibývají stále a jsou přístupné všem, takže se může inspirovat kdokoliv.

Nenech to být, nominace v r. 2018: Zjistili jsme, že se musíme zabývat i domácím násilím

Kdo se někdy ve škole setkal se šikanou, ví, jak hluboké šrámy zanechává v celých kolektivech a jak bezmocné se oběti cítí být. Projekt Nenech to být umožňuje dětem, aby na šikanu ve třídě či škole přes „online schránku důvěry“ upozornily, a jejich podnět pak řeší metodik prevence.

„Ve chvíli, kdy se zavřely školy, se samozřejmě stopla i naše aktivita v nich. Napřed se zdálo, že šikana skončila, ale ona se brzy přesunula do kyberprostoru,“ říká jeden ze zakladatelů projektu Jan Sláma. Organizace na svém instagramovém profilu začala nabízet dětem chat s psycholožkou, která jim radila, jak situaci zvládnout.

Brzy se ukázalo, že možná ubylo šikany, ale na děti začaly doléhat jiné problémy. „Děti začaly volat o pomoc kvůli domácímu násilí. Samozřejmě jsme se pustili do osvěty a začali jsme sdílet různé informace, ale zároveň jsme přemýšleli i o tom, jak naši platformu uzpůsobit i pro sdělování tohoto trápení. Našli jsme partnera v Asociaci intervenčních center a v tuto chvíli promýšlíme, jak Nenech to být bude sloužit nejen pro řešení šikany, ale i obětem a svědkům domácího násilí,“ dodává Sláma. 

Paměť národa, cena veřejnosti – 1. místo, r. 2017: zůstali jsme v kontaktu s učiteli a žáky

Vzdělávací oddělení Paměti národa realizuje pro školy několik projektů, z nichž dva bodovaly v Eduíně - Příběhy našich sousedů a Vzdělávací workshopy Paměti národa. Tyto workshopy pracují s divadelními metodami a převodem do distanční formy by utrpěly. „Během uzavření škol jsme se tedy zaměřili na náš stěžejní projekt dokumentování vzpomínek pamětníků, jehož metodiku už jsme měli částečně zpracovanou na webu. Bylo ale třeba ji adaptovat na nové podmínky. Tak vznikl projekt Dokumentaristou z domova, který umožnil žákům ve třech věkových kategoriích (první a druhý stupeň, střední školy) pracovat s pamětníkem na dálku, přes telefon nebo on-line platformu. Projekt má i nezanedbatelný sociální rozměr, protože umožňuje alespoň vzdálený kontakt mezi mladou generací a často osamělými seniory,“ vysvětluje Magdalena Benešová z organizace Post Bellum.

Během karantény v Post Bellum oprášili i starší webový portál My jsme to nevzdali, jenž nabízí vyprávění o historických událostech očima pamětníků, pracovní listy a metodiky, které učitelé v karanténě využívali pro zpestření výuky dějepisu a výchovy k občanství. „Vždycky jsme si zakládali na tom, že jsme s “našimi” učiteli v úzkém kontaktu. Ten jsme se snažili udržet i v době uzavřených škol skrze pilotní projekt lokálních Sítí škol Paměti národa. Na čtyřech místech republiky se naši koordinátoři se svými učiteli setkávali online, sdíleli své zkušenosti s novou situací i nápady na aktivity,“ dodává Benešová.

Člověk v tísni, projekt Varianty – 1. místo 2019: rozjeli jsme série webinářů

Tým kolem projektu Varianty získal loni ocenění za knihu a metodiky Největší přání, které se dotýkají velkých témat dnešní doby – migrace, udržitelné spotřeby, dětské práce atd. „Celkem brzy po vyhlášení cen přišla karanténní opatření a zavření škol. Ve Variantách jsme na situaci reagovali otevřením několika webinářů a právě Největší přání se stalo základem pro desetidílný seriál. Diváky a zároveň účastníky webinářů byli učitelé, rodiče a kdokoliv měl chuť se přidat; jejich záznam je možné zhlédnout na našich stránkách. Ve stejné době také vznikly nezávisle na sobě dvě audio verze knížky,“ říká Veronika Endrštová z programu Varianty.

Projekt Varianty nabídl za „doby covidové“ i mnoho dalších webinářů, které se dotýkaly nadčasových i aktuálních témat, jako je například formativní hodnocení nebo práce s dětmi s ADHD. „Covid nás učil reagovat na základě aktuálních potřeb. A to nejen směrem k pedagogům, ale i k asistentům pedagoga, u kterých jsme zahájili online supervizní skupiny. Ty už budeme natrvalo pořádat v online podobě. Zkušenosti využíváme i nadále pro přípravu dalších webinářů v budoucnosti,“ dodává Kristýna Svatá, koordinátorka programu.

Co pomáhalo v oblasti vzdělávání za doby covidu vám? Víte o nějaké iniciativě nebo projektu, který tu nešťastnou situaci přetavil v příležitost? Nominujte ho na cenu Eduína, která se letos soustředí právě na covidové inovace. Čas je do 25. září, víc se dozvíte tady - https://www.eduina.cz/ - a najdete tu i elektronickou přihlášku. Nenechte dobré nápady zapadnout!

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.