Studenti mluvili pořád jen o koronaviru, a tak k němu gymnázium uspořádalo projektový den. Uchopili jsme to racionálně, říká učitelka

Je první březnová středa, venku svítí slunce – a minimálně v představách mnohých lidí se rozjíždí koronavirová epidemie, byť v českých nemocnicích jsou v tuto chvíli jen první tři nakažení. Všechny třídy Pražského humanitního gymnázia se chystají strávit celý den zkoumáním této nové nemoci a jejích souvislostí. Do projektového dne s názvem Don´t Panic! (Nepanikař!) se zapojuje většina učitelského sboru i studenti z další střední školy, která v budově sídlí.

„Skončily jarní prázdniny, mnoho studentů vycestovalo s rodiči do zahraničí. Vrátili se přesně do vrcholících obav kolem koronaviru. Samozřejmě pak ve škole nemluvili o ničem jiném, nesoustředili se na výuku; kdykoliv někdo zakašlal, rozjela se ve třídě panika. Jako učitelé jsme toho měli plné zuby,“ vysvětluje zástupkyně ředitele Pražského humanitního gymnázia Tereza Bočanová. „Naší náladě nepřidávala ani média a jejich často protichůdné výstupy. Rozhodli jsme se tedy, že se zkusíme k novému viru postavit racionálně.“

Statistika nuda je, má však cenné údaje, vědí terciáni

Terciáni zahajují den kombinací matematiky a zeměpisu. Dostali vytisknuté mapy světa, počty obyvatel a počty zemřelých. Jejich úkolem je, aby vytvořili škálovanou mapu, do níž promítnou úmrtnost. „Když jsem sledovala, jakým způsobem média referují o šíření viru a úmrtích, vadilo mi, jak jednoznačně je to zpravodajství zaměřené. Trvalo snad dva týdny, než jsem někde zachytila i informace o tom, kolik lidí se uzdravilo,“ říká Tereza Bočanová, která ve škole učí zeměpis. „Mým cílem je, aby pochopili, jak vlastně málo lidí vzhledem k počtu obyvatel zemřelo.“

Zatímco Tereza Bočanová obchází skupinky dětí a pomáhá jim najít na mapě jednotlivá zasažená místa, u tabule se shromažďují zástupci jednotlivých týmů a konzultují s učitelem matematiky svůj početní postup. Komu to není jasné, tomu se Jaromír Slad věnuje individuálně a vysvětluje, jak například přepočítat počty zemřelých na 10 000 obyvatel. Terciáni počítají, až málem zavaří kalkulačky, a postupně vybarvují regiony tmavšími nebo světlejšími odstíny.

Jak poznáš, jestli čteš pravdu?

Ve vedlejší třídě se zase sekundáni zaobírají dvěma články – jeden je rozhovor s lékařem, který vyšel v Lidových novinách, druhým pak dezinformační článek z webové stránky AC24. Učitelky českého jazyka dětem připravily sadu otázek. Některé se vztahují k informacím uvedeným v textu, další směřují ke znakům zpravodajství a publicistiky nebo k práci se zdroji.

„Kde například vidíte, že články pracují se zdroji?“ ptá se paní učitelka a jedna z dívek odpovídá, že nikde. „To není pravda,“ namítá její spolužák. „Článek z novin je rozhovor s lékařem, takže on je tím zdrojem, a taky cituje nějaká čísla, která by se asi dala někde najít. V tom článku z internetu jsou jenom dohady.“ Ke konci hodiny se třída věnuje právě nejrůznějším znakům dezinformačních a nepravdivých sdělení a učitelky pak dětem ukazují i stránku Manipulátoři.cz, na níž je seznam dezinformačních webů.

„Co můžete udělat, když na internetu narazíte na článek, který vám přijde nějaký zvláštní, a nevíte, co si o něm myslet?“ ptají se učitelky a děti rychle přicházejí na to, že se o tom můžou pobavit s rodiči nebo se podívat i na jiné zdroje, jestli se jim informace potvrdí. „Pokud si nebudete jistí, pošlete nám e-mail, podíváme se na to společně,“ nabízejí vyučující pomoc. „Děti také sledují média, zvlášť když jde o tak žhavé téma, jako je nová tajemná nákaza. Naším dnešním cílem bylo, aby si uměly lépe volit zdroje, aby nepropadaly panice a uměly i do budoucna lépe rozlišovat manipulace,“ vysvětluje češtinářka Radka Kmochová.

Lekce z historie: lidstvo už přežilo ledacos

Dějepisář Jiří Čepelák má v projektovém dnu pro studenty připravenou lekci z lidských dějin zaměřenou na nejrůznější nákazy, které si v průběhu staletí vyžádaly miliony lidských životů. Třída se rozděluje na skupinky, každá skupina dostává k dispozici informace o jedné smrtící chorobě. Mají za úkol pak nemoc představit ostatním.

Učitel prochází kolem skupinek, reaguje na dotazy, doplňuje informace. Je vidět, že kvartány téma zajímá. „Kámo, to byla hodně hustá nemoc,“ vrtí hlavou hnědovlasý kluk a ukazuje ostatním, jak se Evropou šířil dýmějový mor. Učitel nešetří detaily a nakonec zvedá hlavu od práce celá třída a všichni přemýšlejí, jak je možné, že ve 14. století zabíjela nemoc v celé jižní Evropě kromě města Milána: „Pochopili, že musejí město uvést do karantény. Domům, kde byli nemocní, zatloukli okna a dveře, takže se nemoc nešířila dál. Bylo to kruté, ale velmi účinné,“ vysvětluje Jiří Čepelák. Následují stručné prezentace o španělské chřipce, pravých neštovicích, choleře, tyfu a SARS. „Všechny ty nemoci jsou fascinující, každé bychom mohli věnovat celou hodinu,“ loučí se dějepisář s kvartány.

Vadí mi hysterie, pojďme se uklidnit

Zatímco sekundáni ve své třídě zkoumají biologické vlastnosti virů a bakterií, septima s oktávou píšou noviny – celé o COVID-19 a celé v angličtině. Z jejich třídy náhle vycházejí dvě postavy zahalené v maskách a igelitovém ochranném oděvu. Že by už někdo ze školy onemocněl? Když si jedna z postav odhalí tvář, je to usměvavý septimán Štěpán Mikula, který ve volném čase působí jako lektor kurzů první pomoci.

„Líbí se mi, jak jsme se jako škola k tématu postavili. Na škole, kam chodí moje přítelkyně, učitelé šílí. Jsem rád, že jsme dostali prostor si zjistit informace a popřemýšlet,“ shrnuje svoje pocity z uplynulého dne. On sám z nemoci velký strach nemá, ale rozčilují ho zprávy a články v médiích, které vedou například k vykupování zdravotnického materiálu. „Já už čtu jen rozhovory s lékaři, ti se v problematice orientují a jsou to spolehlivé zdroje.“

Vycházíme z potřeb dětí

Do oběda ještě studenty čeká další program, například se formou videohovoru spojí s mluvčím Krajské hygienické stanice v Ústí nad Labem. Projektový den se v plánech zrodil v pátek, přes víkend učitelé promýšleli a plánovali hodiny, v pondělí a úterý se ladil harmonogram.

„Myslím, že se nám nakonec podařilo se studenty aktuální téma pojednat racionálně. Stálo nás to všechny celý víkend, ale aspoň vidíme, že se taková akce dá zvládnout. Hlavně jsem ráda, že jsme vyšli vstříc aktuálním potřebám a zájmům dětí, a přitom se určitě i dost nového dozvěděly,“ uzavírá zástupkyně ředitele Pražského humanitního gymnázia Tereza Bočanová.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.