Ozbrojit učitele a zvýšit tak bezpečnost školáků? Vystřelit po někom není jen tak, říkají k tomu američtí důstojníci

Scot Peterson, zástupce šerifa přidělený jako ochranka na střední školu na Floridě, kde se 14.února střílelo, rezignoval na svou funkci. Během napadení školy střelci nebyl schopen proti útočníkovi zasáhnout. Je to selhání, nebo celkem běžná reakce? Ti, kdo jsou v USA proti vyzbrojování učitelů, si myslí spíš to druhé, píše se v článku amerického magazínu Esquire, který se zeptal na názor tří zasloužilých vojáků vysokých šarží.

Vojáci i členové ochranek jsou sice trénovaní, jak se při střelbě chovat, ale ne všichni to pak splní, a to z různých psychologických důvodů. Je to dáno lidskou přirozeností a děje se to častěji, než by si mnozí mysleli, napsal na Twitteru generál ve výslužbě Mark Hertling, který velel americkým vojskům v Evropě, jako reakci na tvrzení prezidenta Trumpa, že Peterson buď osudově selhal, nebo je prostě zbabělec.

Budeme učitele odnaučovat empatii?

Je to naprosto idiotský nápad, napsal ve svém vyjádření pro Esquire Will Fischer, který sloužil v námořní pěchotě v Iráku a nyní se angažuje v organizaci VoteVets sdružující veterány z Afghánistánu a Iráku, kteří se ucházejí o volené funkce v civilní správě. „Učitelé potřebují pro svou práci velkou dávku empatie. Zastřelit jiného člověka vyžaduje nulovou empatii. Chceme nutit učitele k tomu, aby se odnaučili empatii vůči svým studentům?" klade řečnickou otázku Fischer. Podle něj zdaleka nestačí, aby někdo uměl zacházet se zbraní. Správný zásah proti útočníkovi vyžaduje tisíckrát opakovaný trénink, který přeprogramuje mysl vojáka a zautomatizuje jeho jednání v bojové situaci. Něco, co je pro učitele nepředstavitelné.

Ozbrojení učitelů může mít psychologický účinek a některé útočníky může odradit, ale učitelé nikdy nevycvičíte na úroveň agentů FBI zachraňujících rukojmí, říká Ryan Sparks, důstojník námořní pěchoty, který sloužil v Iráku i Afghánistánu. Na obhajobu Petersona Sparks poukazuje na to, že vojáci se pohybují ve skupinách, což vytváří zcela jinou dynamiku a motivaci, než když policista musí jednat sám a bez opory.

Překonat instinkt, který vás paralyzuje, není snadné

Jaké reakce vzbuzuje život ohrožující situace i u trénovaných vojáků, popisuje třetí z válečných veteránů, Stuart Wexler, který sloužil v Iráku. V hlavě probíhá něco jako boj mezi tím, k čemu jste vytrénovaní, a pudem sebezáchovy, a čím víc je člověk trénovaný, tím větší je šance, že paralyzující instinkt překoná, říká Wexler. Stres způsobený smrtelně nebezpečnou situací má velmi silné fyzické projevy. Potíte se, začne se vám zužovat vidění, popisuje Wexler, který byl svědkem toho, že i  léta cvičení vojáci v bezprostředním ohrožení volili útěk nebo skrýš.

Wexler opět vyzdvihuje význam jednotky, spolupráce, závazku, příkladu vedoucího důstojníka, které u vojáků oslabují strach a probouzí akceschopnost. „Peterson byl sám. Kdyby měl parťáka, pravděpodobnost, že spolu zasáhnou, je daleko větší,“ dodává.

Peterson zasáhnout nedokázal, a není to mimořádné. Co si se zbraní počnou učitelé? To je vyznění článku.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.