Povinná docházka přivedla do školek sociálně vyloučené děti. I tak má dost háčků

Od září 2017 platí pro rodiče nově povinnost přihlásit své dítě do posledního ročníku předškolní přípravy. Dítě musí do školky chodit buď každý den nejméně na 4 hodiny, nebo si pro něj rodič musí vyjednat individuální vzdělávání a docházet pravidelně na „přezkoušení“.

V pozadí stojí myšlenka pomoci dětem, kterým v jejich přirozeném sociálním prostředí chybí podněty a nastupují do školy se značným handicapem. Právě na tyto děti se ve svém výzkumu zaměřila organizace Člověk v tísni ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování Úřadu vlády.

„Zjišťovali jsme především, zda na rodiče těchto dětí není vyvíjen tlak zvolit namísto standardní docházky do mateřské školy individuální vzdělávání doma. Jsme rádi, že se tak neděje. Když už bylo povinné vzdělávání zavedeno, tak by mělo podpořit právě ty děti, které mateřskou školu doposud nenavštěvovaly,“ říká Radka Soukupová z Agentury pro sociální začleňování.

Průzkum se týkal 96 mateřských škol a z celkového počtu 4 000 dětí využilo institutu individuálního vzdělávání pouze 58. "Důvody byly různé - zdravotní, nebo třeba dopravní dostupnost. Toto číslo také obsahuje děti, které navštěvují soukromé nebo lesní školky," říká Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni. Podle ní opatření zafungovalo dokonce tak, že někteří rodiče z vyloučených lokalit, kteří pod vlivem nového zákona dali do školky svého předškoláka, přihlásili spolu s ním i mladší sourozence.

První krok k hlavnímu cíli akce: poskytnout před vstupem do školy podporu dětem ze znevýhodněného sociálního prostředí, se tedy zdá být naplněn.

Přesto má celá věc své háčky.

Mnoho nejasností, málo podpory

Z průzkumu vyplynulo, že více než polovina mateřských škol považuje agendu související se zaváděním povinného předškolního vzdělávání za náročnou. Provedený výzkum zároveň ukázal, že proces zavádění novinek je pro mateřské školy jednodušší, pokud existuje dobrá spolupráce s jejich zřizovatelem (většinou obec či městská část), nebo s orgánem sociálně-právní ochrany dětí (tzv. "sociálka").

Co školky mate, je vágně formulovaný zákon. Nejsou v něm například vyjasněny role jednotlivých subjektů. Mají rodiny, které se nedostavily k zápisu, oslovovat samy mateřské školy, zřizovatel nebo snad "sociálka"? Nic z toho ministerstvo nestanovilo, stejně jako nedalo jasná doporučení, jak vysoká absence je ještě v pořádku a co má školka dělat v případě, kdy limity někdo překračuje.

„My jsme se sjednotili v rámci Prahy 6, zavedli omluvné listy a limit stanovili na 70 procentech docházky. Problémovou rodinu máme u nás ve školce jednu a asi bych ji měla nějak popotahovat, ale vlastně nevím, jak,“ říká ředitelka waldorfské mateřské školy na Petřinách Helena Baláková.

Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě

Kritikům povinné předškolní docházky vadí především to, že nařízení je plošné a nezaměřuje se vysloveně na děti z potřebných rodin. Mateřské školy přitom u nás navštěvuje kolem 95 procent dětí. "Bylo by mnohem efektivnější soustředit se na těch zhruba 1 500 dětí v každém populačním ročníku, kteří potřebují důkladnou podporu a pomoc nejen ve formě předškolní péče, ale i podpory v rodinném prostředí. To by ovšem muselo ministerstvo školství spolupracovat s resortem sociálních věcí a s resortem zdravotnictví a taková komplexnost se u nás zatím nedá očekávat," říká mluvčí EDUinu Bob Kartous.

Možná je tedy povinný předškolní rok v tuto chvíli tou nejlepší variantou v rámci možného.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.