Pozor, ve škole se vyskytla pomalu se pohybující osoba aneb Jak se učitelé z jedné pozoruhodné školy uvolnili v předvánočním shonu

To máte vánoční koncert v kostele, vánoční koncert na schodech školy, den otevřených dveří, vystoupení učitelského sboru, vánoční posezení s kolegy, vánoční posezení s bývalými kolegy… A k tomu vlastní rodinnou vánoční agendu. A děti, které – jak reportují učitelé – před Vánoci už také „melou z posledního“ a „jsou nemožné“.

„Jednou jsme tak – už udolaní vším – seděli v kabinetě a pozorovali nového kolegu Pavla Svatoně, jak se pohybuje, a mě napadlo, že snad chodí ještě pomaleji než dosud nejpomalejší náš kolega Míra Löbel,“ vypráví češtinářka Jindřiška Waňková.

„Nemůžeme střílet od boku, bude to chtít výzkum a revizi zavedené jednotky pomalosti,“ chytili se hned kolegové.

Na základě dřívějších pozorování (Löblová in verb.) stála ve všeobecném školním povědomí tradiční jednotka pomalosti 1 Lö (Löbel), dále jako subjekt L, definovaná jako průměrná rychlost pohybu Miroslava Löbela v normálním školním prostředí bez vlivu výraznějších nestandardních podnětů. Se začátkem září roku 2019 ovšem vyvstal na základě nových zjištění problém. Několik nezávislých pozorovatelů totiž postupně ohlásilo výskyt velmi pomalu se pohybující osoby (dále jako subjekt S) v prostorách školy. Začalo tak vycházet na světlo světa podezření, že nový objekt může být ještě pomalejší, než dosud uznávaný Löbel, píše se v závěrečné zprávě.

Na záchod to jde rychleji

A tak se dal výzkumný tým do práce. Nejdřív bylo potřeba změřit obvyklé trajektorie obou sledovaných subjektů. Do toho učitelé zaangažovali žáky. „Nechala jsem na nich, ať vymyslí, jak to změří. Nechtěla jsem jim dát do ruky vysouvací metr, který může někomu vystřelit do oka. Vymysleli provázek,“ vypráví Jindřiška Waňková. „Vyzvídali, co to vlastně měříme, ale nemohli jsme jim to říct, aby to nevyslepičili - pak už by výzkum samozřejmě nebyl objektivní. Já jsem pak skoro tři týdny číhala s mobilem v ruce, abych nepozorovaně stopovala čas, za který každý z kolegů urazí sledovanou trasu.“

„Pro finální zpracování závěrů bylo soustředěno 10 měření za subjekt S a 14 měření za subjekt L,“ uvádí výzkum.

Průběžně ve sborovně – pochopitelně za zády sledovaných objektů – vedli učitelé vědecké debaty o tom, co komplikuje měření. „Srovnávali jsme rychlost, kdy šel některý z kolegů na záchod a ze záchoda – tady se potvrdila hypotéza, že první cesta je rychlejší, stejně jako lehce zrychlili, když po konci vyučování opouštěli třídu naposled,“ vypráví Jindřiška Waňková.

Na vánočním posezení učitelského sboru vědecký tým prezentoval výsledky studie s názvem Můžeme definovat novou jednotku pomalosti? ostatním kolegům. Výsledky jsou zobrazeny v tabulkách i pomocí sloupcových grafů.

Kdyby se subjekt S v nejvyšším extrému pomalosti (0,27 m/s) pohyboval na trase do jídelny (423 m), trvala by mu cesta 26 minut a 7 sekund. Stejnou trasu by průměrný člověk obvyklou rychlostí chůze na oběd (1,7 m/s) zvládl za 4 minuty a 9 sekund, vytrvalostní běžec Eliud Kipchoge (5,9 m/s) za 1 minutu a 11 sekund, sprinter Usain Bolt (12,4 m/s) za 34 sekund a gepard štíhlý (33,3 m/s) za 13 sekund, uvádí dále závěrečná zpráva.

Během listopadu a prosince 2019 se v rámci experimentálního výzkumu na Základní škole Trmice, Tyršova 482, podařilo doložit a měřením kvantifikovat novou jednotku pomalosti, Svatoň (Sv). Jednotka je definována jako odvozená od tradiční jednotky Löbel (Lö), když platí, že 1 Lö = 1,17 Sv, respektive 1 Sv = 0,85 Lö. Z důvodu širokého využívání tradiční starší jednotky Löbel navrhujeme její zachování i pro další studie zabývající se fenoménem pomalosti. Jako vhodné se však při budoucích experimentech jeví zohlednění nově zjištěných extrémů, pozorovaných u subjektu S, píše se v samém závěru vědecké studie.  

Děti ze své třídy, které pomáhaly s měřením, chce Jindřiška Waňková s výsledky studie seznámit na nejbližší třídnické hodině.„Jelikož mám ve třídě také jednoho ‚pomalochodce‘, chci si to vychutnat,“ říká.

Divadlo, hospoda nebo káva, která vnáší lidskost

Zmíněný výzkum je jen jednou z mnoha kratochvílí, které spolu trmický pedagogický sbor provozuje. Někdo hraje v divadelním souboru Balanc, početnější skupina pěje v učitelské **schole**. Ti sportovněji založení chodí spolu hrát badminton, volejbal. Někteří hrají za učitelský tým florbalovou ligu či fotbal. Občas se jde do divadla, do kina či do hospody. "Přes WhatsApp si nabízíme 'přebytky' (když někdo upeče více chleba, vyrobí více sýrů, jede koupit mouky apod.) Vaříme si navzájem kafe, což u nás obnáší i mletí kávy. Do mletí kávy jsme svého času zapojili i děti. Měli svou ligu v mletí kávy na rychlost. Byl o to docela velký zájem. Občas si kávu přineseme i navzájem do hodiny či na tripartitní schůzku. Vnáší to lidskost," vypráví Jindřiška Waňková.

"Kolega Karel, botanik tělem i duší a autor textu studie pomalosti, pro nás čas od času dělá botanické vycházky do Středohoří. Máme narozeninový výbor, který sleduje a organizuje blahopřání oslavencům. Všechny narozeniny navíc slavíme jednou nebo dvakrát ročně organizovaněji."

Před pár lety se v Trmicích bavili tím, že si každý z učitelů vylosoval jiného kolegu, převlékl se za něj a šel místo něj do hodiny. „Já neznalá angličtiny jsem musela odučit angličtinu. Hodně se bavili ti, kdo si mohli sednout na ředitelskou židli. Nemluvě o tom, když si chlap vylosoval ženskou,“ vzpomíná Jindřiška.

To je mimochodem další zvláštnost trmické školy – nebývalé množství mužů v pedagogickém sboru: subjekt S neboli asistent Pavel Svatoň je vedle 11 učitelů dvanáctým mužem ve sboru, učitelek má škola 14. Zdá se, že vyrovnaný počet svědčí i humoru a úspěšnému boji s vyhořením.

O tom, co nezvyklé množství mužů-učitelů škole přináší a jak se to vůbec podařilo, jsme psali ZDE.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.