přečtěte si novou knihu Chci se ti podívat do očí

Poznámka: když učitel vysílá SOS

29. září 2017

Poznámkou učitel volá k rodičům o pomoc, ale taky je zahrnuje do situace, které se nezúčastnili. A děti ji vnímají jako trest. Až zpětně se některé poznámky mají šanci stát celoživotním zdrojem dobré nálady.

Poznámka v žákovské knížce. Některé z nich se časem stanou součástí orální historie třídy a rozesmívají účastníky třídních srazů. „Míval jsem spolužáka jménem Bohumil Hladík, ročník 1971 ze ZŠ Gustava Klimenta v Třebíči, dnes ZŠ Bartuškova,“ vzpomíná novinář Karel Dolejší. „V sedmé třídě při pěstitelských pracích kdovíproč snědl kolující vzorec osiva kukuřice a dostal poznámku V hodině snědl učební pomůcku, Karel Dvořáček.“

Poznámkové evergreeny

Nejčastějším důvodem pro poznámku bývá vyrušování při hodině a zapomínání věcí. „Asi padesátkrát jsem dostal poznámku Nemá I a Y, “ říká čtyřicátník Martin Fischer. Učitelka tím myslela karty, které jsme používali při výuce pravopisu. Vždycky řekla třeba ´bydlet´ nebo ´list´ a my jsme museli zvednout tu správnou kartičku – kterou jsem neměl.“

Některé poznámky obsahují i náznak poezie. „V hodině fyziky si klidně popíjí mléko," napsala učitelka do žákovské knížky Jitky Pátíkové, nyní Švecové, když ještě chodila na základní školu v Karviné.

Jiné ale vyzařují pouze frustraci učitele: „Náš osmiletý syn dostal poznámku ve znění Matěj se dnes choval při hudební výchově naprosto nevhodně. Narušoval svým chováním poklidný chod hodiny, protože vykřikoval a nepracoval. Prosím, promluvte si o tom, jak se má slušně chovat. Děkuji a podpis učitelky,“ říká Michaela Čadková Svejkovská.

Nadechněte se!

„Pár poznámek v rozčilení jsem taky rozdala, a pak jsem sama udiveně hleděla na to, co jsem to napsala,“ říká Blanka Medová, která učí na druhém stupni základní školy v Pelhřimově. „Poučila jsem se, že nejlepší je chvíli dýchat a počkat,“ doporučuje po čtrnácti letech praxe méně zkušeným kolegům. „Od letošního roku máme elektronickou třídnici i elektronické žákovské knížky. V reálném čase k nim mají přístup žáci i rodiče. Poznámky se tam zapisují do rubriky Co je třeba zlepšit. Jsou tam předvolby: nemá pomůcky, vyrušuje, chová se neuctivě... Řekla bych, že díky výběru z možností to vyznívá méně osobně a pro žáka ne tak nepříjemně. Je to v standardním menu, může se to tedy stát každému. A má to taky tu výhodu, že než se člověk prokliká na to správné místo, vychladne.“

Je to jako bumerang

Na nezvedené žáky poznámky stejně neplatí, zvlášť když jsou psané v afektu. Nevhodné poznámky se  poznají tak, že místo aby věcně podaly zprávu o tom, co vyžaduje nápravu, útočí na osobnost žáka. Takové poznámky se učitelům vracejí jako bumerang. „Jako čerstvá učitelka, někdy před čtrnácti lety, jsem v deváté třídě měla sedmnáctiletého kluka, který dvakrát propadl. Seděl v zadní lavici, pořád něco vykřikoval, a pak povídá: paní učitelko, já si napíšu poznámku a vy mi to podepíšete, ano? Tak se jdu podívat a v jeho žákovské stojí - cituji: ´Je drzí a mentálně zaostalí´. Ode mě ne, ale někde už to asi slýchal…“

https://www.stream.cz/vsi-ve-skole/10004007-zakovska-neni-taska-na-granaty

Podívejte se na video z cyklu Vši ve škole o spolupráci a komunikaci mezi rodinou a školou.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s