Příběh města nevygooglujete. Vezměte děti a projděte si Prahu s průvodci

„Mám neuvěřitelné štěstí, protože celý život bydlím v centru,“ usmívá se nad skleničkou zázvorové limonády vysoký modrooký muž. Jmenuje se Libor Peprný a už sedmým rokem provází rodiny s dětmi po městě. Prahu má za nehty jako málokdo: od narození žil na Václavském náměstí, školku navštěvoval v Platýzu a základní školu na Uhelném trhu. Teď bydlí na Pohořelci a cestou do práce (na magistrátním oddělení vzdělávání) míjí Hrad a centrum má jako na dlani. Už jako malý kluk si všímal krásy křivolakých uliček a zajímaly ho legendy, které se táhly staletími do minulosti. K procházkám pro děti se ale dostal spíš shodou náhod: původně jako student ekonomie vedl na malostranské základní škole kroužek počítačů, postupně ho přetavil v kulturní a namísto fontů ve Wordu s dětmi dramatizoval Kytici a navštěvoval výstavy. A odtud už byl jen krůček k vlastivědným procházkám po Praze, které pro děti a jejich rodiče začal pořádat v roce 2015.

Jeden dům a okolí, víc nemá smysl

Podobně jako Libor Peprný se svým projektem Peprná Praha pořádají vlastivědné procházky po Praze i další – mezi jinými třeba vyhlášená bývalá Pražská informační služba, která se nyní jmenuje Prague City Tourism. Procházky začala pořádat už v šedesátých letech minulého století; napřed pouze pro dospělé, pak se přidaly i „odlehčené“ verze pro celé rodiny, kde se spíš než na jména a letopočty hraje na zajímavé souvislosti a procházku provázejí i hry a kvízy.  Před covidem měla agentura program Děti, poznejte Prahu, kdy děti navštívily každý měsíc jednu z vyhlášených památek. I zde zasáhla protipandemická opatření, malí návštěvníci se vracejí jen pozvolna a další prognóza je nejistá. “V současnosti raději plánujeme jednotlivé vycházky víceméně na ty nejznámější turistické cíle, jako je Staroměstská radnice, Vyšehrad nebo Kampa,“ vysvětluje Barbora Hüblová, která má program na starosti.

I Peprná Praha měla covidem vynucenou stopku, kdy se odehrávaly pouze online prezentace pro děti, na dramaturgii procházek se ale zatím nic nemění. „Vždycky volím cíl akce tak, abychom se pohybovali víceméně v jednom domě a jeho blízkém okolí. Musím totiž obsáhnout obrovské penzum informací, abych si byl jistý, že dětem dokážu odpovědět na jakoukoliv otázku, protože jich pokaždé mají spousty,“ usmívá se Libor Peprný. V brzké budoucnosti se tedy chystá na náměstí Míru a do svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí, který by měl posloužit i jako scéna pro důkladné líčení popravy 27 českých pánů z roku 1621.

Od šesti týdnů do třinácti let

Mnozí rodiče by se na procházku rádi přihlásili, často je ale trápí pochybnosti o tom, zda to jejich dítě zvládne. Není příliš malé, příliš živé? Co když ho výklad nezaujme a bude se nudit? „Někdy se stane, že některé z dětí nemá svůj den a moc ho to nebaví,“ usmívá se Libor Peprný, sám otec dvou teenagerů. „Nechám ho na pokoji, zakročím až ve chvíli, kdy výrazně ruší ostatní.“ Průvodce ale tvrdí, že moc často nějakou nekázeň řešit nemusí, už jen proto, že jeho procházky nejsou, jak zdůrazňuje, pro rodiny s dětmi, nýbrž pro děti s rodinami, a to je rozdíl. „Rodiče stojí v pozadí, někteří si píšou poznámky, někteří jen poslouchají. Já se ale věnuji dětem, jsem tam pro ně. Zajímá mě, co si myslí, jak na ně informace působí, jak si je propojují,“ dodává a přichází s příkladem: když navštívili klášter na Bílé Hoře, zastavili se u malby Ježíše, který vstal z mrtvých a vstupuje na nebesa. Ježíš drží v ruce vlajku a děti se zamýšlely nad důvodem. „Jeden z kluků se přihlásil a řekl: ‚To je jasný, když horolezec vyleze na horu nebo když Američané přistáli na Měsíci, tak tam zapíchnou vlajku. A Ježíš dokázal něco, co před ním nikdo, tak má taky vlajku.‘ To mi přišlo jako skvělá úvaha.“

Procházky s Peprnou Prahou i Prague City Tourism jsou primárně určeny zhruba prvostupňovým dětem, ovšem vzhledem k tomu, že rodiny mívají často víc dětí i s větším věkovým rozestupem, v podstatě se na nich setkáte s novorozenci i puberťáky. „Snažíme se mít na každý termín dvě zkušené průvodkyně, abychom mohli udělat skupinky. Jednodušeji tak dáme dohromady děti podobného věku a navíc se jim stíháme věnovat,“ říká Barbora Hüblová. Jak ale přiznává, ne vždy jsou všechny děti ve formě a průvodkyně tak musejí umět improvizovat – poznat, kdy malí návštěvníci ztrácejí pozornost, umět výklad zpestřit otázkami, hrou nebo kvízem, aby se zase „nahodili“.

Skrze architekturu vnímat příběh města

A proč vůbec jít na procházku s průvodcem, utratit za to peníze a riskovat, že to dítě nebude bavit? Nestačilo by v době internetu prostě projít centrum a ke každé památce si něco přečíst na Wikipedii? „Věřím, že má smysl to aspoň vyzkoušet,“ říká Barbora Hüblová. „Přece jen naši průvodci sypou z rukávu informace, které byste googlovali mnohem déle. Ale nejen to, dokážou propojit historii, současnost i budoucnost tak, že před vámi vytvoří celý příběh města, ke kterému si pak děti vytvářejí vztah. To na internetu nenajdete.“

Podle Libora Peprného navíc mnozí lidé probíhají město s očima přilepenýma na mapě nebo v mobilu a mnoha zajímavých detailů si prostě nevšimnou. Pro něj má ale detailní poznávání českého hlavního města ještě jeden rozměr: můžeme se díky němu orientovat i v jiným městech. „Když společně s dětmi prozkoumáme třeba sochu nebo reliéf Jana Nepomuckého, povíme si, proč vypadá, jak vypadá, tak už ho pak poznáme kdekoliv na světě. A tak jdeme okolo a řekneme: Ahoj, Johánku! A na chvíli si připadáme jako doma,“ vysvětluje Libor Peprný. „A protože Praha je plná soch, reliéfů, zajímavých míst, učí se na ní historie skvěle.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.