Škola děti učí dva cizí jazyky, ale naučí? Co funguje, jsou počítačové hry a seriály. A vyjet ven, samozřejmě

„S manželem máme klasické trauma Čechů střední generace. Oba jsme věční začátečníci v angličtině i v němčině. A tak jsme se rozhodli, že našim dcerám dopřejeme kvalitní jazykové vzdělání,“ říká Petra Svobodová z východních Čech. „Obě děti šly ve dvou letech do bilingvní školky, pokračovaly i v bilingvní škole. Dnes je starší dcera na víceletém gymnáziu, kromě plynulé angličtiny mluví slušně španělsky a začíná s němčinou, mladší je zatím na prvním stupni a učí se tedy anglicky a španělsky. Na obou je vidět, že jim cizí jazyky nepůsobí žádný stres, naopak, jako by se jim s každým jazykem otevíral nový svět.“

Petra s manželem zaplatili za vzdělání dětí už teď mnoho desítek tisíc korun. Ne každý ale má takové možnosti nebo je ochoten peníze takto investovat, a tak se spoléháme na školní výuku jazyků. Čeští školáci se z prvním cizím jazykem musejí podle zákona setkat ve škole nejpozději ve třetí třídě minimálně na tři vyučovací hodiny týdně. Další cizí jazyk jim pak přibyde nejpozději v osmičce. Naprostá většina dětí se na základní i střední škole učí anglicky, druhým nejpopulárnějším jazykem je pak němčina (na SŠ každý druhý student, na ZŠ pak každý čtvrtý), roste zájem o ruštinu a španělštinu, naopak ztrácí francouzština.

Jazyky se učíme… ale naučíme?

Že se tedy české děti ve školách jazyky učí, to je ze statistik patrné. Otázkou ale zůstává, zda se skutečně naučí, nebo spíš zůstávají na úrovni „pasivní znalost“. Podle Marie Horčičkové, zástupkyně ředitele ZŠ Angel v Praze, si rodiče důležitost jazyků dobře uvědomují, ale oficiální vzdělávací politika zatím trochu pokulhává. „Třídy se na jazyky musejí dělit od 25 dětí, takže pokud máte ve třídě dětí 24, je podle vyhlášky naprosto v pořádku učit takovou třídu jako celek. Zapsali byste se do kurzu, kde by sedělo 24 lidí? Pochybuji.“

Pokud se děti na hodiny dělí, podle Marie Horčičkové je situace o mnoho lepší. Přesto by ale rodiče neměli mít od školní výuky přehnaná očekávání. „Je potřeba si uvědomit, že podle společného evropského referenčního rámce by se děti ve druhém cizím jazyce na ZŠ měly dostat na úroveň A1, což v podstatě znamená, že dokážou pozdravit, představit se, nakoupit si základní věci. V prvním jazyce pak dosáhnou na úroveň A2 a maturanti na B1. To znamená, že by měli víceméně plynule hovořit o svém životě, vyjadřovat se v budoucím a minulém čase, vyprávět příběh, vysvětlit své názory, obavy a naděje do budoucna. Nic víc, nic míň.“

Spíš než škola seriál

Jak říká Marie Horčičková, když se má dítě opravdu naučit cizí jazyk, jsou tři hodiny týdně ve škole málo. Ideální je se s cizím jazykem v nějaké formě potkávat denně. „Dřív to byl problém, hlavně mimo velká města, kde člověk na cizince nenarazil a cizojazyčné knihy a časopisy byly drahé. Dnešní děti ale mají možnost hrát na internetu hry, sledovat seriály, ke kterým si dají jen anglické titulky a nasávají hovorové obraty. Pro předškoláky je skvělé klidně i Prasátko Peppa, starší děti pak můžou sledovat pohádky nebo seriály. Jednou si je pustí česky, pak už můžou v angličtině. I moje dcera, která je v páté třídě, sleduje svoje oblíbené youtuberky – a jak se jim snaží porozumět, tak se učí.“

To potvrzuje i šestnáctiletá Barbora Horáčková, která žije v malém městě ve východních Čechách. Na gymnáziu studuje angličtinu a ruštinu. „Ve škole probíráme gramatiku a slovíčka. Já mám pocit, že se hodně naučím ze seriálů. V posledním roce už jsem se zlepšila tak, že si nemusím dávat ani anglické titulky a prostě rozumím. To mi přijde fajn, protože samozřejmě u nás člověk o cizince moc nezakopne.“

Cestování samozřejmě pomáhá

Dalším oblíbeným způsobem, jak se naučit jazyky, jsou také pobyty v zahraničí. Ideální samozřejmě je vyjet na několik měsíců nebo třeba na školní rok. I kratší výlety mají ale podle Marie Horčičkové smysl. „I takové to běžné rodinné cestování dětem hodně dává. To, co se učí ve škole, se jim najednou přemění v živou komunikační situaci. To, že si samy koupí zmrzlinu nebo se zeptají na cestu, má velký motivační význam. Najednou vidí, že ty hodiny strávené učením slovíček nebo frází měly nějaký smysl.“

Že výjezdy do zahraničí opravdu fungují, potvrzuje i Petra Svobodová. Její starší dcera na vrcholové úrovni sportuje a už několikrát se zúčastnila tréninkových kempů s děvčaty z celé Evropy. „Vidím, že nemá problém navázat přátelství. Má Facebook plný holek ze všech koutů Evropy, tu si píše s někým z Maďarska, tu s někým ze Švédska. Myslím, že je to pro ni ta největší motivace.“

Článek vychází z textu Jen škola cizí jazyk nenaučí zpracovaného pro Akademii LN.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.