Škola není nepřítel. Někde rodiče staví stany, jinde organizují slavnosti

Příběh její školy zní trochu pohádkově. Je za ním ale hromada práce a učení. Rodičovská skupina je Na Beránku velmi silná, zapojeny jsou čtyři stovky rodičů. I když nejsou všichni tak aktivní, spolek se dnes významně spolupodílí na rozhodování ve škole, komunikuje s novými rodiči, chodí na dny otevřených dveří, pořádá akce, propojuje se s rodiči v přidružené školce a vytváří silnou podporu učitelům. Aby například mohl na týden přijet cirkus do školy a připravovat společné vystoupení s dětmi, musejí rodiče postavit šapitó a následně jej i zbourat.

„Na to, že jsme takto aktivní, připravujeme rodiče už před nástupem do školy. My je předem upozorňujeme, že budeme potřebovat, aby se zapojili, protože není jednoduché tento program udržet ve veřejné škole. A nejde o finanční podporu, ale o morální podporu učitelů, aby věděli, že o jejich práci a směr stojíme a dáváme jim zpětnou vazbu. Velkou část rodičů toto odradí a velkou část to naopak zaujme,” říká Jana Neumajerová, pro kterou bylo důležité, že své dítě na devět let neodevzdá někam, kde neví, co se s ním děje. „Chci být součástí jeho cesty vzděláváním. A to předáváme i rodičům a vysvětlujeme jim, že vzdělávání dětí je i jejich zodpovědností,” dodává matka dvou dětí na druhém stupni. Její třetí dítě už základní školu opustilo. 

Komunikace se školou? Spokojenější dítě

Ze šetření České školní inspekce, která se po první vlně covidu zaměřovala na měření spokojenosti dětí a rodičů vyplynulo, jak masivně narostla komunikace školy s rodiči, nejvíce u dětí na prvním stupni. Další průzkum ministerstva školství a Učitele naživo ukazuje, že čím více rodiče komunikovali se školou, tím rostla jejich spokojenost. „A spokojenost rodičů je zásadní také k tomu, aby byly spokojené ve škole i jejich děti. Aby rodiče dokázali podpořit děti, i třeba k respektu k učiteli, potřebují chápat, co se ve škole děje. A to bez komunikace nepůjde,” upozorňuje Jana Neumajerová. 

Dobrá komunikace však vyžaduje snahu na obou stranách. „Měla by to být škola, která jako první udělá krok směrem k rodičům. Škola je v roli profesionála a je na ní, aby navázala a udržovala s rodiči kontakt,” říká předsedkyně Unie rodičů Angelika Gergelová. Rodič se pak může zapojit, propojit s dalšími rodiči a spoluvytvářet školní komunitu. „Největší překážkou bývají různé předsudky a domněnky. Ty vznikají ve chvíli, kdy je vzájemná komunikace mezi rodinou a školou nedostatečná nebo jednostranná, případně k ní dochází jen tehdy, když nastane nějaký problém. Škola i rodiče pak mohou zaujmout mocenské pozice, na obou stranách se objevuje strach nebo pocit ohrožení,” vyjmenovává Angelika Gergelová hlavní překážky dobrých vztahů ve škole. Mohou to také být nepříjemné vzpomínky na školu, které rodiči brání vykročit a návázat vztah. 

Unie rodičů pořádá s podporou Eduzměny na Kutnohorsku řadu seminářů, na jednom z nich se rodiče shodli, že největší překážku svého zapojení do života školy vnímají v nedostatku času, informací, neochoty ze strany školy a v různých postojích rodičů. „Na akcích Unie rodičů chceme rodiče vtáhnout do vzdělávání. A zároveň u nich posilovat pocit odpovědnosti, aby se zajímali o život ve škole svých dětí, věděli, že se jich týká, a hledali cestu, jak se do něj zapojit,” říká Angelika Gergelová. Stačí však začít drobnými krůčky, seznamovat se s ostatními rodiči, komunikovat mezi sebou i s učiteli a vedením školy otevřeně, s respektem spoluvytvářet prostředí, kde se budou všichni cítit dobře. Aktivní zapojení může mít podle Unie rodičů různou podobu - od běžných informačních návštěv přes založení rodičovského spolku, který organizuje akce, nebo přes lektorování volnočasových aktivit až po členství ve školské radě. 

Rodič je parťák, ne kontrolor 

Než se škola otevře rodičům, je dobré, aby si učitelé ujasnili pravidla a hranice pro vzájemnou spolupráci, a to tak, aby byli připraveni a nevnímali rodičovské zapojení jako kontrolu nebo ohrožení. „Nebojte se, pozvěte rodiče do školy, děti z toho budou těžit,” povzbuzuje na zmíněném semináři zástupce ze škol Jana Neumajerová. Participace rodiny může být pro učitele velkou výhodou, rodiče jsou aktivnější, přebírají zodpovědnost, například během návštěvy v hodině si mohou uvědomit, jak náročná je role učitele. Pokud si škola může být jistá podporou rodičů, může si dovolit pustit se i do náročnějších projektů. 

A tam, kde to funguje, jsou za aktivitu rodičů rádi. „Nejdůležitějším přínosem je, že se rodiče cítí jako spolutvůrci procesu učení ve škole. Školu a její učitele zajímá názor rodičů, snaží se o jejich informovanost, zvažují a přijímají jejich nabídky pomoci a o pomoc je aktivně žádají,” říká zástupkyně ředitelky ŽS Na Beránku Mirka Kellovská. Podle ní je důležité nastavit mezi pedagogy a rodiči takový způsob komunikace, který podpoří dobré klima, nenásilné, nekonfrontační s jasně vymezenými hranicemi. „V našem případě se osvědčila společná setkávání zástupců z řad pedagogů a rodičů formálně jednou měsíčně. Pořádáme ale i neformální akce pro děti i pro dospělé,” dodává Kellovská. 

Jednou z nejdůležitějších funkcí rodičovského spolku ve škole Na Beránku je také finanční podpora výuky prostřednictvím příspěvků, darů a získávání peněz z dotací. Rodiče spolu s učiteli rozhodují o tom, jak budou tyto možnosti a peníze využity. Mirka Kellovská rovněž oceňuje, že rodiče pomáhají s komunikací směrem k veřejnosti. „Jen tam, kde jsou předávány informace, nevznikají dezinformace.”

Škola nyní pracuje na svém největší projektu – přírodní zahradě. Ta je zapojená do každodenní výuky a má i svoji „zahradní učitelku" podporující ostatní pedagogy při výuce venku. „Čeká nás první pečení chleba v nové peci a projekt na využití dešťové vody pro zálivku záhonů. Zároveň se společně s učiteli a žáky věnujeme založení školní farmy. Naše základní škola má pro tento účel zapůjčený pozemek od městské části. Na pozemku je nově vysazený ovocný sad a na nás, tedy na rodičích, leží odpovědnost za péči o tento sad,” říká Jana Neumajerová. 

Rodiče nyní pomáhají s rozjezdem školní farmy, zajištěním financování, s materiální i fyzickou pomocí při zabydlování prostoru a přípravou na celodenní pobyt dětí. Rodiče pořídili dětem do začátku maringotku, pomáhají se stavbou jurty. Jedna z maminek uspěla se žádostí o firemní podporu, díky které mohli rodiče nakoupit deset školních kol pro rychlý přejezd dětí mezi školou a farmou. V plánu do budoucna je pak otevření komunitní zahrady a postupná proměna sadu na produkční lesní zahradu. I tam mají rodiče hrát důležitou roli. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.