Škola v Německu: Žádné přijímačky, jedničkáři a dvojkaři na gympl automaticky, trojkaři můžou jít na dva dny na zkoušku

Zajímavé je, že každá spolková republika má svůj vlastní vzdělávací systém, což s sebou nese výrazné rozdíly mezi úrovní vzdělávání v jednotlivých zemích. Aktuálně se v Německu objevují snahy vše sjednotit, vede se kolem toho živá diskuse. V Eisenachu zrovna probíhá experiment prodloužit školní docházku.

Přijímačky na střední školu v Durynsku neexistují. Základní škola tu trvá čtyři roky. Poté se děti, které měly z hlavních předmětů na vysvědčení maximálně dvojky, automaticky hlásí na sedmileté gymnasium. Trojkaři také mají šanci, ale nejdříve stráví na gymnáziu dva dny, kde se zjišťuje, jestli mají předpoklady pro náročnější výuku, jejich rodiče pak dostanou doporučení, co je pro děti nejvhodnější. Ostatní děti pokračují na takzvanou realschule, která trvá pět let.

Dcera nastoupila na základní školu rovnou do druhé třídy, a už po pár týdnech dobře rozuměla. Vedlo se jí dobře, tak bylo jasné, že bude pokračovat na gymnasiu. Měli jsme možnost si vybrat, ale nejvíce se nám líbilo to spádové. Amálie tam chodí sama, cesta jí zabere méně než deset minut pěší chůze.

Dbáme na češtinu

Doma mluvíme česky. Víme, že se budeme vracet do Čech, tak se s dětmi doma češtinu učíme. Využíváme k tomu internet, který nabízí spoustu možností. Také se snažíme hodně číst, myslím si, že je důležité, aby oba jazyky používali aktivně. Syn měl občas tendenci míchat češtinu a němčinu dohromady, řekl prostě vždy to slovíčko, které ho dříve napadlo. Ale dbáme na to, aby mluvili vždy jedním jazykem.

Stejně jako na základní škole, tak i na gymnasiu mají věšáky na oblečení ve třídě, nepřezouvají se, a také se všichni povinně o velké pauze proběhnou venku. Vyučování je rozděleno do bloků, denně mají tři po 90 minutách a dcera končí v půl druhé. Rozvrh je pevný, ale často se mění. O změnách se dozvídáme každé ráno, když se podíváme na internet, dcera to proto denně kontroluje. Občas jim odpadá poslední blok.

Děti se hodnotí samy

U dcery ve třídě je kolem 25 dětí, jsou mezi nimi i cizinci. Nevím přesně, kolik, protože jsou na tom jazykově tak dobře, že je vlastně jedno, kdo je jaké národnosti. S ostatními rodiči se zatím moc neznáme, nebylo moc příležitostí. Ale máme stejný komunikační systém jako na základní škole – WhatsApp, kde jsme všichni, a pak dvě mluvčí třídy, které se pak obrací na vedení gymnasia. Vzhledem k věku děti už hodně věcí řeší samy se svou učitelkou.

Trojstranné pololetní rozhovory mezi učitelem, rodiči a žákem jsme si oblíbili už na základní škole, a na gymnáziu se v nich pokračuje. Děti dostávají hodně otázek, aby byly schopny samy sebe hodnotit.  Měly dokonce šestitýdenní přípravu s učitelkou sociálních dovedností, aby se naučily zhodnotit své schopnosti, nastavit si cíle a podobně. Samotný pohovor s třídní učitelkou a rodiči trvá půlhodiny. Jsou-li nějaké problémy, domlouvají se pak rodiče s učiteli zvlášť na dalším termínu.

Po gymnasiu i po realschule si děti vybírají, jak půjdou studovat nebo kde se chtějí vyučit. My se budeme za rok do Čech vracet, to bude dcera v šestém ročníku a sedmý by měla absolvovat už v Čechách. Na návrat se musíme společně důkladně připravit, protože bychom rádi, kdyby nastoupila rovnou na gymnázium. Syna bude čekat čtvrtá třída.

Klobása hitem školní jídelny

Množství prázdnin a volna je podobné jako v Čechách, ale jsou víc rozložené během školního roku. Letní trvají jenom šest týdnů, ale pak jsou dva týdny podzimní, jeden týden zimní a pak kolem Velikonoc deset dní.

Obědy se do školy dovážejí, na základní škole je na výběr ze dvou jídel, na gymnasiu ze tří. Bohužel se pokrmy často opakují, durynská klobása se zelím se objevuje v nabídce dost často.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.