Slavný marshmallow test: Znamená sebeovládání u dětí úspěch v dospělosti? Ukazuje se, že to není tak černobílé

Jak experiment probíhal? Na přelomu 60. a 70. let v kampusu Stanfordské univerzity v Kalifornii vědci posadili předškoláka do holé místnosti a před něj položili jeden marshmallow bonbon. Výzkumník dítěti sdělil, že na chvíli odejde, a pokud dítě vydrží sladkost nesníst, dostane navíc ještě jednu. Schopnost vydržet a odložit uspokojení své chuti na bonbon se měla stát ukazatelem pevné vůle, která se dítku vyplatí v budoucím životě, během studií a nakonec i v práci. Zdálo se, že úspěšné složení testu ukazuje jasné nakročení k úspěchu. V 90. letech se autoři experimentu k dětem vrátili a zjistili, že ti, kteří dokázali bonbonu odolat, byli v životě úspěšnější, dosáhli vyššího vzdělání, netrpěli tolik obezitou a méně často užívali drogy a alkohol.

Na vtipné video, jak děti v této situaci reagují, se můžete podívat zde:

https://www.youtube.com/watch?v=QX_oy9614HQ

Pojďme to zkusit znovu

Nicméně nová studie amerických vědců celý tento koncept zpochybňuje, jak píše magazín The Atlantic. Tyler Watts z New York University a Greg Duncan a Hoanan Quan z University of California se rozhodli klasický experiment provést znovu. Původní studie se účastnilo pouze 90 dětí – a všechny navštěvovaly školku v kampusu Stanfordské univerzity. V nové verzi se zapojilo zhruba 900 dětí, a jejich složení víc odráželo obecnou populaci co do etnicity, příjmů a vzdělání rodičů.

A zjistilo se, že schopnost dítěte odolat pokušení a vydržet na odměnu, může mít hodně společného se sociálním a ekonomickým zázemím konkrétního dítěte, a že právě toto prostředí také může velkou měrou přispět k jeho budoucímu úspěchu.

Děti, jejichž matky měly vysokoškolské vzdělání, měly dlouhodobě (podle standardizovaných testů i hodnocení chování) srovnatelný úspěch v životě, ať už bonbonu odolaly, nebo ne. Stejně tak u dětí matek bez titulu se dětem se silnou vůli nedařilo výrazně lépe, pokud se do výsledků započítaly i faktory jako je příjem domácnosti a kvalita prostředí, v němž dítě vyrůstalo. Jenom sebeovládání nedokázalo zvrátit nepříznivé okolnosti.

Chudší děti nevěří v lepší zítřek

Jak vědci poznamenávají, chudší děti mají menší motivaci čekat na druhý marshmallow. Jejich život s sebou nese víc nejistot. Dnes možná jídlo na stole je, ale zítra být nemusí, takže počkat na jindy může být riskantní. A i když jim rodiče slibují koupit konkrétní jídlo, někdy to z finančních důvodů nevyjde. Pro děti z bohatších rodin je čekání jednodušší: jejich zkušenost je taková, že dospělí jim poskytují dostatek stability a jídla je vždy dost. I když nevydrží čekat na druhý marshmallow, můžou se spolehnout na to, že to nakonec dobře dopadne a rodiče je vezmou třeba na zmrzlinu.

I další studie potvrzují, že socioekonomická situace rodiny má na úspěch dětí zásadní vliv. Například Ranita Ray, socioložka z University of Nevada, vydala nedávno knihu o tom, jak někteří chudí američtí teenageři musejí trávit dlouhé hodiny v práci, aby pomáhali s obživou celé rodiny. Ačkoliv se občas nemohou pořádně najíst, stejně ale po výplatě rozhazují peníze za nové oblečení, barvy na vlasy nebo menu od McDonald´s. A další výzkum zase zjistil, že rodiče s nízkými příjmy jsou náchylnější k tomu, aby se podvolili prosbám dětí a koupili jim sladkosti.

Zdá se, že chudší rodiče dětem dopřejí, pokud zrovna mají z čeho, zatímco ti bohatší je vedou k tomu, aby spíš počkaly na větší odměny. Barva na vlasy a sladkosti se mohou zdát povrchní a zbytečné, ale podobné nákupy jsou pro některé rodiny jedinými radostmi, které si mohou dovolit. A chudé děti si logicky raději zpříjemní přítomný okamžik, protože nemají žádnou záruku, že zítřek něco podobného nabídne.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.