Učitelé mění životy! Global Teacher Prize startuje s úžasnými příběhy tří pedagogů a jejich žáků

Předloňský vítěz Global Teacher Prize (GTP) Tomáš Chrobák ze základní školy v severomoravské Bašce, loňský vítěz Václav Fiala ze ZŠ Brigádníků v Praze a loni stříbrná Štěpánka Baierlová ze Sušice. Tihle tři učitelé se se svými žáky Štěpánem, Helenou a Jitkou proměnili na dva dny v herce. „Ve spotech uplynulých let hrály známé tváře jako Táňa Medvecká, Tomáš Sedláček nebo Martin Veselovský, protože cenu nikdo neznal a potřebovali jsme přitáhnout pozornost. Teď už máme vlastní hvězdy,“ vysvětluje koordinátorka GTP Hana Matoušů. 

Režisér Stanislav Adámek objížděl školy, povídal si s dětmi a také s finalisty Global Teacher Prize. Sbíral od nich příběhy, které oni sami považují ve své práci za důležité. „Učitelé mají tu schopnost dostat někoho z krabice, změnit mu život. Tyhle příběhy nás zajímaly,“ vysvětluje Stanislav Adámek a dodává, že sám má se školstvím tak trochu „nevyřízené účty“. „Byl jsem dítě s citlivou duší a ve škole jsem se necítil dobře. Chyběl mi pocit bezpečí, lidskosti, doteď si pamatuju, jaký boj jsem sváděl sám se sebou, abych se dokázal přihlásit, že něco vím,“ popisuje. 

Tomáš Chrobák a Štěpán Morys: Slabost pro mimoně, kteří na sobě umí zamakat

„Mám slabost pro mimoně, taky jsem byl takový,“ říká matematikář Tomáš Chrobák. „Na zakládce mi několikrát někdo řekl: ‚Chrobák, vždyť ty máš na sobě pyžamo.‘ A měl pravdu – v roztržitosti jsem si jen vzal přes pyžamo bundu a šel jsem do školy. Učení mě nebavilo, šla mi jen matika. Neustále jsem dostával ředitelské důtky za chování a ředitelské pochvaly za matematické soutěže – mamka vždycky nevěděla, jestli mi dát na zadek, nebo mě pochválit. Naštěstí jsem měl skvělého třídního pana Libora Lepíka, vyhlášeného matikáře, který nade mnou nezlomil hůl,“ vzpomíná loňský nejlepší český učitel na svá školní léta. 

Možná právě proto ho mezi dětmi, kteří k němu chodili na doučování, zaujal Štěpán Morys. „Přišel k nám ze školy na vsi a byl to mimoň, zpomalený, brzda. Jednou mě hledal v kabinetě a povídá: ‚Je tady pan učitel Chroust?‘ Věděl jsem o něm, že se snaží být youtuberem, ale ta videa byla hrozná a skoro nikdo je nesledoval. Tak mě napadlo přizvat ho k natáčení kurzu matematiky, který jsme chystali v H-matu,“ popisuje Chrobák. A ono se ukázalo, že Štěpán je schopný na sobě makat. „Scházíme se, dřeme a z floutka je můj spolupracovník, na kterého je spoleh. A i tu matiku si nakonec oblíbil,“ pochvaluje si učitel. 

Spokojenost je oboustranná. „Na Tomášovi je skvělé, jak vnímá třídu. Jinak by si určitě nevšiml zrovna mě,“ říká Štěpán, dnes už student prvního ročníku jazykového gymnázia. „Můj největší nepřítel byly termíny. Všude jsem chodil pozdě a všechno jsem pozdě odevzdával. Když jsme začali spolupracovat s Tomášem, tlačil na mě, abych videa odevzdával dřív. A tak už je to teď se mnou lepší.“ Youtuberem už být netouží, ale trvá na tom, že mu to mnohé dalo. „Točil jsem z nudy blbosti, třeba jak rozbaluju nějaký balíček. Ale absolvoval jsem kvůli tomu kurz videa nebo focení a naučil se i věci, které teď využívám pro práci s Tomášem,“ pochvaluje si. Dosah je nesrovnatelný – jednu ze sérií videí, která Štěpán nejen moderuje, ale také stříhá, vidělo kolem patnácti tisíc lidí. 

Václav Fiala a Helena Čadová: Nemůžeme se učit jen to, co nás zajímá

I příběh ze základní školy v pražských Strašnicích stojí na tom, že učitel dobře vnímá svou třídu a o žáky se zajímá. „Helena mi řekla, že nemá čas dělat úkoly z chemie, protože se chce raději připravovat na talentové zkoušky na střední školu. Přišlo mi to jako naprosto relevantní argument,“ vypráví Václav Fiala, jak se seběhl okamžik zobrazený ve spotu. 

Bylo jaro, první vlna distanční výuky, a osmačka Helena Čadová se sice připojovala na online hodiny, ale to bylo tak všechno. Úkoly neplnila, a to nejen v chemii. „Snažím se spíš než znalosti rozvíjet u dětí kompetence a mezi ty patří schopnost organizovat si svůj čas na základě preferencí,“ říká úřadující nejlepší český učitel trochu překvapivě. Heleně tedy přitakal, ale úplně to nevzdal a snažil se jí vysvětlit, že i jí může být chemie nějak užitečná. „Když míchá nebo ředí barvy, které používá k malování, nebo se snaží malbu zakonzervovat, v tom všem je chemie.“ 

Helena učitelův přístup ocenila. „Líbí se mi, že mi ani v takové chvíli neřekl: ‚Takhle to nejde‘, ale spíš ‚A nechtěla bys zkusit?‘ Zajímal se, co i on může udělat pro to, abych v chemii viděla smysl. Pan učitel se naší třídě hodně věnuje, je kamarádský a nikdy se nad námi nepovyšuje,“ chválí dívka, která bude letos ze školy odcházet (a zrovna v úterý dělala talentové zkoušky, na které se už na jaře připravovala místo chemie). „Když se naučíme učit se i něco, co nás nezajímá, bude se nám to hodit i v práci – i tam se určitě občas budeme muset věnovat něčemu, co nás zase tolik nebaví,“ má pochopení Helena. S třídním učitelem nakonec udělala dohodu, že když připraví referát o barvách, bude osvobozena od dalších úkolů z chemie, aby měla víc času na to, co je teď pro ni důležité.

Pro Václava Fialu je takový postup běžný. „Snažím se vždycky přizpůsobit zájmům žáka, podporovat a rozvíjet to, čím se zabývá, co ho zajímá. Nejde mi o vzorečky, spíš o to, přiblížit dětem reálný svět. Mám výhodu, že chemie je ve všem.“ Tento přístup mu paradoxně usnadňuje distanční výuka. „Máme společné online hodiny, ale vedle toho s každým komunikuji individuálně v Google Učebně, takže máme vlastně těsnější kontakt než ve škole a můžu výuku víc individualizovat.“

Na zážitku s Helenou ho nejvíc potěšilo, že se mu nebála říct, že s chemií nechce ztrácet čas. „Zakládám si v komunikaci se žáky na tom, aby se nebáli projevit. Chci, aby se každý cítil svobodně, že může říct cokoli a nikdo ho nebude shazovat.“

Štěpánka Baierlová a Jitka Hodná: Něžný nátlak učitelky vedl k vysněnému povolání

Něžný nátlak. Tak nazývá Jitka Hodná metodu své učitelky informatiky z víceletého gymnázia v Sušici. „Byla jsem asi v tercii, když Štěpánka poprvé přinesla do školy robota. Snažila se nám předat hodně znalostí, ale hlavně její výuka vždycky končila nějakým velkým projektem, ať už jsme pracovali s Wordem, s Photoshopem, nebo s roboty. Tyhle Štěpánčiny výzvy mě hrozně bavily a v žádných jiných předmětech jsem se s nimi nepotkávala,“ vzpomíná Jitka Hodná. 

Vztah mezi učitelkou a žákyní přitom nebyl vždycky ideální. „Jitka chodila na hodiny pozdě a měla jsem pocit, že ji informatika vůbec nezajímá. Když jsem nabízela dětem, jestli se nechtějí přihlásit na mistrovství ČR v grafických disciplínách a ona se přihlásila, překvapeně jsem jí řekla ‚Opravdu ty?‘, za to se doteď trochu stydím,“ vzpomíná úřadující držitelka 2. místa v Global Teacher Prize. 

Postupně se ukázalo, že Jitku informatika opravdu zajímá. „Nakonec jsme spolu projely desítky soutěží. Byly jsme i v USA a když se jí tam ptali, jak se dostala k tomu, co dělá, vzpomínám si, že řekla, že za to může můj ‚něžný nátlak‘. Nesdílím názor, že děti se všechno naučí samy a že všichni se vzdělávat chtějí. Myslím, že úloha učitele je, je trochu postrkovat. Snad to nebylo nepříjemné, když Jitka ten můj nátlak nazvala něžným,“ směje se Štěpánka Baierlová. 

„Prostě jí nebylo jedno, co s námi bude,“ vysvětluje Jitka Hodná, co přesně myslela tím „něžným nátlakem“. „Lehce se připomínala, nenechala to být. Kontrolovala, jestli stále jdeme po té cestě, na kterou jsme se vydali. Když jsme šli, tak ocenila, když ne, postrčila,“ popisuje studentka kybernetiky a robotiky na ČVUT, která už se robotikou dokonce živí – pracuje jako vývojářka robotů do průmyslových aplikací. A dodává: „Jsem si jistá, že kdybych Štěpánku nepotkala, byla bych teď úplně jinde."

Skvělé učitele, kteří umějí děti podpořit a inspirovat, můžete do konce února nominovat ZDE.

Podívejte na spot Global Teacher Prize 2021:

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.