V programu Začít spolu je proces učení stejně důležitý jako jeho výsledek

Jak vypadají třídy, v nichž se učí podle Začít spolu? V čem jsou odlišné? 

Určitě uvidíte jinak uspořádané prostředí. Lavice nebudou v řadách orientovaných směrem k tabuli, ale budou seskupené zpravidla v pěti „hnízdech“ přizpůsobených ke spolupráci, odehrávají se zde centra aktivit. Prostor vymezují otevřené police, z nichž si děti mohou samostatně brát pomůcky. A nesmíme zapomenout ani na místo k setkávání, například koberec, kde probíhají pravidelné kruhy.

My jsme začínali s tím, co jsme měli, jen jsme přestavěli třídu a začali jsme učit. Změna učení si vyžádala změnu prostředí, žádné speciální pomůcky nebyly třeba. Dnes se využívají například pomůcky Hejného matematiky, knihy, mikroskopy, různé přírodniny a další běžný materiál. Je to skvělé, když máte dobře vybavenou třídu, ale není to podmínka. Důležitější je mít učitele, který chce učit jinak, ředitele, který to podpoří, a vstřícné rodiče, s nimiž se vyplatí budovat vztah založený na důvěře a spolupráci.

Už jsme to trochu nakously, tak si teď pojďme říct, jak vypadá den v programu Začít spolu?

První část, kterou začíná každý den, je ranní kruh. Tam se pozdravíme, naladíme se jeden na druhého, já jako učitelka už vnímám atmosféru dne. Někdy jsou děti neklidné, jindy přijdu do třídy a ony už sedí v kruhu a povídají si, z čehož mám velkou radost. Řekneme si, co je nového, máme prostor řešit případné problémy, a také si představíme, čemu se dnes budeme věnovat. Pravidelnou součástí ranního kruhu je práce s ranním dopisem. Dětem může nabídnout například nové informace k tématu, kterému se ve třídě věnujeme. 

Pak následuje výuka v jednotlivých předmětech. S tímto časovým prostorem může učitel naložit podle toho, čemu je třeba se věnovat a záleží na něm, jaké metody využije. Po velké přestávce následují centra aktivit (centrum matematiky, čtení, psaní, objevy, ateliér), která spojuje společné téma. Děti se dělí do skupin a pracují podle písemného zadání. Na závěr přichází hodnoticí kruh, kde se prezentují výsledky práce a probíhá hodnocení. Je to důležitý čas, kdy děti získávají ocenění, ale také cenná doporučení ke zlepšení. Děti se od prvního dne učí přemýšlet o svém pokroku, sebehodnotit svoji práci a poskytovat zpětnou vazbu.

Centra aktivit jsou pro Začít spolu velmi typická. Řekněte mi něco víc o tom, jak se vytvářejí, jak to v nich funguje?

Centra aktivit si můžeme představit jako puzzle z malých dílečků. Pokud do sebe dobře zapadnou, dávají celkový obraz. Kooperace, individuální práce, vrstevnické učení, rozvoj klíčových kompetencí a vztahů, hodnocení. To všechno v nich najdete. Práce v centrech bývá nejoblíbenější částí dne. Důležité je i to, že se děti na jejich přípravě mohou podílet. S kritérii a cíli pracujeme tak, aby se děti naučily samy poznat, zda je jejich práce kvalitní. Neptáme se skupiny jen na to, k čemu došla, ale i jakou cestu zvolila. Někomu pomůže si problém znázornit, jiný ho potřebuje prodiskutovat, někdo v klidu promyslet, ale každé dítě by mělo mít vhodné podmínky k učení. 

Tím, že učitel připravuje centra aktivit předem, má volné ruce, aby mohl pomáhat, doporučovat a podporovat. Vidí, jestli děti mají při práci potíže a jak je řeší. Má prostor k jejich pozorování a získává tak cenné podklady pro slovní hodnocení. Kromě vědomostí získávají děti prací v centrech i schopnost spolupracovat. Děti, které procházejí programem Začít spolu, mívají obecně komunikační schopnosti na vysoké úrovni. Umějí pokládat otázky, obhajovat svůj názor a s nadšením prezentovat svoji práci. Teď za covidu to bohužel moc nejde, ale skvělé je, když do center aktivit přichází rodiče, asistují učiteli, pomáhají a účastní se i hodnoticího kruhu. Bývají překvapeni, co všechno děti zvládají.

Jaká je v Začít spolu role učitele? Asi není tím, kdo by dětem 45 minut zajímavě vyprávěl...

Ne, to ne. My učitelé v Začít spolu hlavně přemýšlíme, jak nasytit potřeby všech dětí. Každé je jiné, má jiný učební styl, ale každé potřebuje dost prostoru a času. Začít spolu vychází z takzvaného konstruktivistického pojetí pedagogiky, které nepředkládá hotové informace, ale s pomocí toho, co už děti vědí, jim umožní vyvodit nové poznatky. Učitel dětem nabízí příležitosti k učení, podporuje jejich aktivní zapojení a stává se tím, kdo děti provází vzděláváním. Měl by být vnímavý k jejich potřebám a povzbuzovat je v hledání vlastních cest. Ať už někdo rád pracuje ve skupině, nebo spíš sám, je to v pořádku. 

Navíc učitel není ve třídě jediným zdrojem vědění. Velmi cenné je, když se žáci učí jeden od druhého, navzájem si umějí věci vysvětlit a pomáhat si. Podstatná je také práce s chybou. Chyba je prospěšná a důležitá, posouvá nás dopředu. Pozitivní hodnocení podporuje klidnou pracovní atmosféru a radost z učení.

Říkám si, jestli můžete úspěšně naplňovat program Začít spolu ve třídě, kde je třicet dětí?

Už jsem měla ve třídě i osmadvacet dětí a šlo to, samozřejmě je výhodnější nižší počet, ideálně do 25. Důvodem je prostorové omezení. Málokterá třída je tak velká, aby si tam třicet dětí mohlo posedat na koberec nebo pracovat v centrech aktivit a mít přitom dost místa. Také čím víc žáků ve třídě máte, tím náročnější je uhlídat, aby každý dostal prostor se vyjádřit a měl dostatek pozornosti. Dát zpětnou vazbu třiceti dětem, to už není jen tak. S jinými problémy se naopak potýkají malotřídní školy například s dvanácti dětmi, kde malý počet dětí může ovlivnit činnost skupin. Práce s větším počtem dětí ve třídě bývá podle mého názoru zpravidla rozmanitější a bohatší.

Začít spolu je vzdělávací program určený pouze pro mateřské školy a první stupeň. Není to jeho slabina? Jak se pak daří dětem, když přejdou na „klasický“ druhý stupeň?

Principy Začít spolu by se na druhý stupeň přenést daly, ale problém je v tom, že jakmile se začnou ve třídě střídat učitelé na různé předměty, už je to organizačně náročné, a to tím víc, čím větší je konkrétní škola. Věřím ale, že většina „našich“ škol nějakým způsobem reaguje na to, jak se učí na prvním stupni. Mohou třeba ve vyšších ročnících využívat kooperativní způsob výuky při projektech, pokračují v pozitivní spolupráci s rodinou.

Ze začátku nám bylo líto, že si děti v Začít spolu užijí jen pět let, a trochu jsme se obávali, jak to budou zvládat dál. Ale na jedné schůzce s rodiči budoucích prvňáků se přihlásila maminka profesí psycholožka a řekla: „Každý rok, které děti stráví v respektujícím a inspirujícím prostředí, je pro ně takový dar, že z něj budou čerpat zbytek života.“ A je to pravda. Vidíme, že naši absolventi jsou úspěšní a spokojení, ať už zvolili studium na gymnáziu, nebo jiné škole.

Je program Začít spolu vhodný pro každé dítě? I pro dítě, které třeba nerado pracuje ve skupině a dává přednost samostatné práci?

Já to trochu obrátím. Je klasická základní škola vhodná pro všechny děti? Podle zpětné vazby za čtvrtstoletí strávené v Začít spolu vím, že v něm může prosperovat každé dítě, pokud dostane dost podnětů. Nestavíme děti „na jednu startovací čáru“, respektujeme, že každé dítě je jedinečné. Pocit úspěchu zde zažívají všechny děti, i ty se speciálními vzdělávacími potřebami. 

Zdeňka Kreislová byla u zavádění programu Začít spolu v Česku. Učí na 1. základní škole v Plzni. Je autorkou knihy Krok za krokem první třídou. V současnosti je lektorkou a mentorkou programu Začít spolu.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.