Zda dítě půjde na výlet, rozhodujeme ve výběrovém řízení. Neděláme výlety jako ulejvárnu, říká paní učitelka

Je pátek, blíží se poledne a chodbou montessori sekce ZŠ Na Beránku v Praze 4 se řítí dvanáctiletý Jirka. V ruce drží papír. „Mirko, Mirko, tady ti to nesu,“ volá na vedoucí montessori programu Mirku Kellovskou. „Sotva to po tobě přečtu. Kdy jsi to psal? “ „Noooo… včera,“ odpovídá Jirka. „Říkala jsem, že to nemáte sepisovat na poslední chvíli, viď? Tak já na to kouknu a uvidíme.  A příště tomu dej víc času,“ bere si nakonec Mirka papír a Jirka odbíhá.

Chceš jít? Něco pro to udělej

Ve škole se chystá návštěva výstavy Hry a hlavolamy. Míst je dvacet, dětí ve druhém trojročí (tedy ve čtvrtých, pátých a šestých ročnících) osmdesát. Kdo chce jít, musí nejdéle týden předem odevzdat motivační dopis, v němž objasní, proč má o akci zájem a měl by dostat přednost před dalšími zájemci. „Motivační dopisy u nás děti píšou už celkem dlouho a dost se nám osvědčily,“ říká Mirka Kellovská. „Ten nápad jsme si přivezli z partnerské školy z Německa a už u nás zdomácněl.“

Jsou tedy Na Beránku výlety takříkajíc za odměnu? „To ne, takhle se to říct nedá. Jde o to, že dítě projeví zájem o tu aktivitu nebo akci. A když mám o něco zájem, tak jsem ochotná pro to i něco udělat. My nemůžeme všechny akce zajistit pro každého, ať z důvodu časového, nebo počtu dětí. A některé děti, pokud by pro to měly něco udělat, tak řeknou – já vlastně nechci. Ono jim ve škole není zle, takže někteří, než by psali motivační dopis, tak tu radši zůstanou a dělají něco jiného.“

Kritéria jsou důležitá, kreativita víc

Hry a hlavolamy možná bude chtít vidět třeba padesát dětí, místo je pro dvacet. Jak je vůbec možné spravedlivě na základě motivačního dopisu posoudit, jestli pro výlet hoří víc desetileté, nebo třináctileté dítě? Jak můžou ti nejmenší konkurovat?

„Ano, hodnocení, to je vlastně na učitelství obecně jedna z nejtěžších věcí,“ usmívá se Mirka Kellovská. „Člověk si musí dopředu dobře promyslet, jaký je cíl toho motivačního dopisu, co tím sleduje. Pak si nastaví kritéria a už se to hodnotí snadno. První kritérium – odevzdání do určitého termínu. Druhé kritérium - dopis by měl obsahovat to a to. Ale potom je důležité od těch kritérií umět odstoupit ve chvíli, kdy to dítě k tomu přistoupí nějakým naprosto kreativním, svým způsobem.“

Aby bylo jasné, co tím myslí, vyloví Mirka ze šuplíku Rubikovu kostku. Na každém dílku jedno písmenko, dohromady motivační dopis na 96 znaků.

„Tohle mi odevzdal jeden šesťák. To už dopředu vidím, že tam určitě nemá všechno, co bylo v kritériích, ale přistoupil k tomu takhle. Vyrobil něco, co ho absolutně vystihuje. Takže tady mě nezajímají kritéria. A nikdy se mi nestalo, že by ostatní děti někdy zpochybnily podobný projev zájmu, který se nevejde do škatulek.“

Přece jen, neznamená tento systém ale, že na výlety chodí pořád ty stejné děti? Například snaživá děvčata, kterým nedělá problém udělat úkol navíc? „Nevybíráme pořád podobný typ akcí, takže se nám ani nehlásí ty stejné děti,“ vysvětluje Mirka Kellovská. Na Hry a hlavolamy se přihlásila například jen třetina dívek, zbytek jsou kluci.

Podobně nejsou z „výběrových řízení na výlety“ vyloučeni ani žáci se specifickými vzdělávacími potřebami. S jejich problematickým písemným projevem se počítá, ovšem dopis musí být schopni přečíst jak oni sami, tak učitelé.

Následujte svůj vlastní zájem, ne kamarády

Některé akce, exkurze a výlety jsou Na Beránku samozřejmě povinné pro všechny. I tady mají ale děti do jisté míry možnost volby. „Teď máme exkurze k projektu 100 let České republiky a jdeme v Praze zkoumat různá místa – dopravní podniky a jeho historii, vodárnu a její historii. U nás neděláme výlety pro výlety. Není to jen o tom, že se nejde do školy, ale poskytují materiál k další práci. Děti vědí, co bude následovat. Z této exkurze se bude zpracovávat tohle, z této zase něco jiného. S ohledem na to, jaký bude výstup, tak se rozhodli, kam se na ty volitelné zapíšou. Myslím si, že postupně děti opouštějí to, jestli tam jde kamarád nebo ne. Daří se nám probudit jejich vlastní zájem,“ dodává Mirka Kellovská.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.