Zvládám to sám, pěšky to dám. Jak děti v Klecanech z „mamataxi“ přesedlaly na chůzi

Heda Hovorková, matka dvou synů ve školním věku, žije s rodinou v Klecanech u Prahy. Donedávna jejich rána vypadala podobně jako rána značné části českých rodin: po půl osmé nastoupili všichni do auta, kluci vystoupili u školy a rodiče pokračovali dál do práce. Jenže dopravní situace před školou se neustále zhoršovala a Heda se rozhodla, že se pokusí o změnu: „Těch důvodů bylo několik. Chtěla jsem, aby se kluci trochu osamostatnili, aby měli prostor chodit s ostatními dětmi, povídat si, navazovat přirozené vztahy, a přitom přijali zodpovědnost za to, že do školy včas dojdou. A taky mi přišlo, že doprava před školou už byla tak šílená, že to hrozilo nějakou katastrofou. A tak jsem si řekla, pojďme to zkusit dělat jinak.“

Heda se obrátila na zástupce rodičů, na starostu Klecan i zástupkyni ředitele školy, a společně s několika dobrovolníky se pustili do kampaně a organizování. „Náš původní plán byl, že zřídíme jakési pěškobusy, kdy by jeden rodič vyprovázel do školy větší skupinu dětí. Pak nám ale došlo, že by takový rodič byl vlastně za všechny ty děti zodpovědný. To ale bylo v rozporu s naší myšlenkou předání zodpovědnosti dětem. A tak jsme místo toho vytvořili facebookový profil, nakreslili mapy nejvhodnějších cest do školy z každé čtvrti a k sedmi frekventovaným přechodům jsme postavili dobrovolnické hlídky. A naostro jsme to spustili na apríla.“

Učitelé a děti se chytily hned, rodičům to chvíli trvalo

„Projekt se nám moc líbí a jako učitelé ho samozřejmě podporujeme motivací samotných dětí. Všímáme si totiž, že děti jsou dnes velice málo vedené k samostatnosti, ať už přemýšlíme nad nošením školních tašek, plněním svých domácích i školních povinností, pomáháním dospělým nebo nad samotnou dopravou do školy. Jsme za každou takovou iniciativu velmi rádi,“ říká zástupkyně ředitele ZŠ a MŠ Klecany Věra Vejražková.

Dětem povzbuzovaným učiteli a spolužáky se nápad na samostatné cesty do školy zalíbil rychle a během několika dnů se ve třídách po ránu začaly objevovat skupinky rozjívených a rozesmátých žáků s červenými tvářemi. „Z některých míst vycházelo najednou třeba patnáct dětí napříč třídami a ročníky. Baví se teď spolu děti, které by se normálně ani neznaly,“ popisuje s nadšením Heda Hovorková.

Nejméně důvěřiví tak k akci „pěšky do školy“ byli nakonec někteří rodiče. Velkým tématem byla například váha dětských aktovek. Učitelky v nižších ročnících tedy s dětmi několik dní řešily, jaké učebnice si můžou nechat ve škole. Aby se dětem odlehčilo, nabídly rodičům, že můžou do tašek dávat prázdné lahve na pití, do kterých si děti pod dozorem pedagoga vodu samy napustí až ve škole. Někteří rodiče měli zpočátku pocit, že se za ně někdo snaží rozhodovat, jak mají svoje děti do školy dopravovat. Rodiče dětí z okolních vesnic se zase báli pustit děti samotné autobusem. Nakonec je ale přesvědčily jejich vlastní děti. Dnes z některých obcí jezdí autobusy plné, a mezi pasažéry jsou i prvňáčci.

Příští rok navážou projektové dny, říká zástupkyně ředitele

Po téměř třech týdnech, po Velikonocích, v Klecanech ukončili první fázi projektu. Děti, které přišly pěšky, si mohly vzít placky, na něž přispěl městský úřad. Od té doby je to už jen na dětech – přechody nikdo nehlídá a záleží jen na nich, zda se i dál budou na obvyklých místech scházet nebo ne. Zatím se ale zdá, že společné chození do školy se udrží. A škola do budoucna plánuje, že nakoupí krokoměry a na pěší chůzi naváže dalšími aktivitami.

„Pokud se projekt naplno rozjede i v příštím roce, jsou v plánu další iniciativy třeba i pro paní učitelky v podobě projektů na různá témata, např. měření vzdálenosti a času, statistiky, orientace v grafech, zdravý životní styl, psychosociální výchova, psychologie kolektivu, komunikace aj. Rádi bychom v dalších etapách zařadili i spolupráci velkých a menších dětí. Mohu jen držet palce, aby se zapojilo co nejvíce rodin a podařilo se nám 'pročistit' okolí školy od velkého provozu. Ostatní aspekty, které vyplývají z realizace, by pro nás byly mohutným bonusem – jako nová kamarádství, spolupráce, pomoc, zdravé ranní rozcvičky,“ plánuje zástupkyně ředitele Věra Vejražková.

„Za sebe jsem ráda, že se projevil komunitní duch malého města,“ vysvětluje Heda Hovorková. „Doprava u školy se trochu zklidnila, a je vidět, že rodiče, kteří vedou své děti do školy, dávají po očku pozor i na ty skupinky, co jdou samy. Líbilo se mi, jak jsme se dokázali spojit – rodiče, škola a město – a společně jsme zkusili pohnout s něčím, co nám nevyhovovalo.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.