Erotické masáže, BDSM praktiky i zkušenosti gigola. Markéta ráda ve svém podcastu Šimrání odhaluje neobvyklé aspekty intimity a se svými hosty otevřeně mluví o věcech, po nichž často toužíme, přestože je velká část z nás nechce vyslovit nahlas. Nyní připravila exkluzivně pro Heroine novou třídílnou podcastovou sérii Rozkoš, v níž zkoumá hranice monogamie nebo zážitky v podobě orgií. „Člověk může žít dlouho v nenaplněných touhách a v pocitu, že je špatný, protože se mu něco líbí. V akceptování sebe sama je velká síla,“ říká.
„Buchťula. Tohle maminčino pojmenování vulvy jsem do dneška nevyslovila nahlas – úplně se mi z toho kroutí nehty,“ směje se Markéta v úvodním díle svého podcastu Šimrání. „Určitě jsme v rodině probírali menstruaci. Z dětství ve mně ale zůstalo hlavně to, že panenství má být to nejcennější, co mám. První informace jsem pokoutně získávala z Bravíčka,“ vypráví.
Na to, jak v rodině nazývali pohlavní orgány nebo jaká je jejich oblíbená kategorie porna, se Markéta ptá všech svých hostů. Ve více než 75 dílech Šimrání se jich vystřídal nespočet: od dominy přes bývalou prostitutku až po novinářku Markétu Lukáškovou, s níž probrala historii sexu. „Nikdy jsem neměla problém se bavit o jakémkoliv tématu. Nebyla jsem úzkoprsý střízlík, který by se bál říct nějaké slovo,“ vysvětluje.
Konverzační limity v bezpečném prostoru hodinové stopáže rozhovorů prakticky neexistují. Posluchači se dozvědí například to, jak vypadá návštěva hodinového hotelu, jak funguje technika japonské bondáže shibari nebo jaké je vydělávat si na živobytí kariérou pornoherečky.
Podcast začala Markéta natáčet před rokem a půl. Za tu dobu kolem sebe dokázala vytvořit komunitu lidí, které láká experimentovat a v ložnici překračovat hranice běžně akceptovaného „vanilkového“ sexu. Její e-mailová schránka přetéká desítkami zpráv od posluchačů, které Šimrání ovlivnilo.
Ve speciální podcastové sérii pro Heroine s názvem Rozkoš prozkoumá Markéta Ostrá rozmanité podoby sexuální slasti. Ve třech epizodách a jednom bonusovém díle posluchačstvo zavede na orgie, ukáže nekonformní podoby vztahů a částečně odhalí i něco ze svého soukromého života. Od 17. února si můžete podcast poslechnout na webu Heroine.cz a podcastových platformách jako Spotify a Apple Podcasts.
„Už je to asi něco přes půl roku, co hltám tvůj podcast. S partnerem nám to dost okořenilo sexuální život. Díky barvitému výběru hostů se člověk dozví tolik informací z odlišných sfér, že je to prostě dokonalý.
S partnerem jsme začali více v sexu objevovat a já jsem si díky poslechům více uvědomila své sexuální touhy, které potom spolu probíráme a následně i plníme. Dokázala jsem si přiznat, co mě na partnerovi šíleně přitahuje, a nebojím se mu moje ‚temné‘ myšlenky podat,“ svěřila se jedna z fanynek.
„Šimrání mě neskutečně posunulo a dodalo mi odvahu zkoušet nové věci. Dřív jsem jen snil o tom, jaké by asi bylo navštívit profesionální dominu, nechat se svázat, realizovat své představy o perverzním vyšetření doktorkou v latexu a podobně. Bál jsem se – říkal jsem si, že jestli se to někdo dozví, budu za úchyláka. Díky poslechu Šimrání jsem zjistil, že jsem vlastně normální. Nic špatného na tom není a nejsou to jen moje představy, takových lidí je víc,“ napsal Markétě další z „šimračů“, jak svým posluchačům přezdívá.
„Díky tobě jsem se začal více zajímat o svou sexualitu a to má hluboký a blahodárný vliv na celou mou existenci. Myslím, že jsem našel svou parketu, a chci si za tím jít. I když nejsem žádný krasavec, nadsamec nebo svůdník, již si nepřipadám jako bezcenný kus masa,“ stojí v jiné zprávě.
Pro Markétu jsou podobné příběhy motivací i radostí, i když svůj vliv na životy podcastového publika si prý často neuvědomuje. „Pokaždé mě odrovná to, že najdou sílu a odvahu změnit svůj život. K tomu jim vždycky ohromně gratuluju a jsem ráda, že jsem k tomu malinko přispěla,“ zdůrazňuje.
Nadační fond Propolis 33 poskytuje pomoc a podporu zejména projektům podporujícím ženy a reprodukční práva a svobody. Konkrétně se soustředí na projekty týkající se plánovaného rodičovství, mateřství a reprodukce, dětí, gender tematiky, feministické tematiky či tabuizovaných ženských a ekologii.
„Pořád mi to nedochází a myslím si, že skutečné dopady zdaleka nevnímám. Poslední měsíce zprávy nabraly na intenzitě, takže teď už můžu s čistým svědomím říct, že Šimrání mění životy. Mám obrovskou radost, že existuje skupina lidí, kteří se mnou jdou na expedici poznání: po ramenou se ale neplácám, všechny nás to baví. Často jsem překvapená jejich otevřeností a upřímností a tím, co se mnou sdílejí. Moc si toho vážím,“ komentuje fakt, že její odvaha otevírat tabuizovaná témata se přelévá i do soukromí těch, kterým Šimrání zní pravidelně ve sluchátkách.
Za dosud nejsilnější zážitek spojený s podcastem Markéta považuje Šimrání Live, které uspořádala v listopadu loňského roku. Na akci se sešla asi stovka návštěvníků – mnohem větší počet, než jaký původně čekala. „Zpanikařila jsem a rychle jsem musela najít jiné prostory,“ popisuje s úsměvem. „(Účastníci) byli úžasní. Poprosila jsem je, ať se odvážou a vezmou si třeba na sebe něco lehce sexy. Tím jsem spoustu z nich postavila do nekomfortní zóny, protože ne všichni jsou zkušení harcovníci a fetišisti, co chodí na akce, což už jsem dneska i já. Mnohem větší je množina těch, kteří v životě nikde nebyli. Zvládli to ale úplně skvěle,“ pochvaluje si.
Markéta připouští, že natáčení hodně změnilo i ji samotnou, ačkoliv mezi stydlivky nikdy nepatřila. „Teď je to úplně jiná liga. Hodně jsem toho poznala, naučila se nové věci, potkala spoustu lidí,“ říká. S manželem, kterého potkala přes internet, už nějakou dobu žije v nemonogamním vztahu: vedle spokojeného rodinného života tak má ještě další milenecké poměry. „Máme s manželem vyjasněný vztah, takže si mezi přáteli nemusím dávat pozor na pusu,“ vysvětluje.
O tom, co prožívá v soukromí, se prý nemá problém podělit s okolím. „Nejradši bych o svých tématech, jako jsou sexuální dobrodružství nebo BDSM, mluvila se všemi. Samozřejmě ale vnímám, že o to ne každý stojí a někoho to může přivádět do rozpaků. Snažím se proto rozumně vybírat, před kým se ‚zapnu‘. Pokud si někdo chce povídat třeba o vaření, tak to samozřejmě můžeme také,“ směje se.
Rozhovor s Markétou o Šimrání, sexu, nemonogamii a vztazích si můžete přečíst v novém čísle tištěného časopisu Heroine. To je tentokrát o lásce: především té, která je ve společnosti stále znevýhodňovaná a tabuizovaná. Queer speciál Heroine se podívá třeba na to, jakým problémům musejí v Česku stále čelit lidé z LGBTQ komunity či trans osoby. Jak říká publicistka Jana Patočková, která osobnosti tohoto vydání zpovídala: „Láska je jen jedna a je duhová.“ Nová Heroine je právě v prodeji!
Podle Markéty se v řadě ložnic odehrává přesně to, co máme ve společnosti tendenci škatulkovat jako nepřijatelné tabu – jen se o tom většinou zkrátka nedozvíme. „Myslím, že jsou mezi námi šílené příběhy, o kterých nemáme ani tušení. Naši rodiče, kamarádi a známí možná prožili kovbojky s nevěrou, zápletky, těhotenství, kdy nevíte, čí je to dítě, a podobně. Z nějakých důvodů ale musejí zůstat utajené. Tyhle příběhy mě fascinují, ale zároveň mě děsí ta skrytost, lež.“
Vztahy se podle ní po nějaké době většinou dostávají do mrtvého bodu, kdy spolu partneři přestávají komunikovat a sdílet s protějškem svoje touhy. „Lidé žijí vedle sebe, ale je jim hloupé říct, že po něčem touží, protože to neřekli hned na začátku a připadají si jako podvodníci. Nebo se zájem o intimitu vytrácí ať už z jedné, nebo z druhé strany. Komunikace v partnerství je přitom základ cesty,“ domnívá se.
Markéta doufá, že si posluchači z podcastů Šimrání i Rozkoš, kterou si na webu Heroine.cz můžete poslechnout od 17. února, odnesou kromě informací především odhodlání dopřát si radost osvobozenou od předsudků vůči sobě samým. „Kroky se dají dělat jen tak velké, jak se kdo cítí. Pokud jsou oba v páru v pohodě, je to ideální. Můžou si koupit pomůcku, jít na masáž či si ji dát navzájem. Nebo si spolu pronajmou na dvě hodiny pokojíček a vyrazí do jiného prostředí,“ vyjmenovává.
To nejdůležitější je podle Markéty nebát se otevřít novým zkušenostem, ale zároveň násilně nepřekračovat vlastní mantinely. „Je úplně skvělé, když lidé začínají přemýšlet jinak a hledají způsoby, jak si udělat radost. Moje rada je, ať se nikdo do ničeho nenutí a využije cokoliv, co je pro něj nebo pro ni zajímavé.“
Zejména ženy podle ní často svazují zavedené představy o tom, jak by se měly „správně“ chovat: úplně se od nich oprostit prý zatím neumí ani ona sama, přestože ví, že jí hranice tradiční genderové role především v sexu nestačí. „Poučky o tom, jaké bychom údajně měly být – pasivní, muži by nás měli lovit, my bychom se měly zdráhat a nejít do akce třeba na prvním rande –, mě osobně hodně brzdí a obtěžují. Je pro mě těžké se přes ně přehoupnut, i když jsem feministka a štvou mě. Myslím si ale, že bychom si stejně jako muži měly vzít, co chceme, pokud to tak chceme. Nevypovídá to o nás nic špatného,“ uzavírá.