Znásilnění je sdílenou ženskou bolestí, říká Adéla Hořejší. Obětem Feriho pomohla ke spravedlnosti
Jako zmocněnkyně a advokátka obětí Dominika Feriho trávila týdny na Obvodním soudě pro Prahu 3. V pondělí úsilí Adély Hořejší skončilo zadostiučiněním: odvolací soud rozhodl, že trest za dvě znásilnění a jeden pokus o něj pro bývalého poslance platí. Feri by tak měl za sexuální násilí strávit tři roky ve vězení. Jako jedna z nejznámějších českých expertek na situace, v nichž jsou ženám upírána práva, se však Hořejší snaží obracet pozornost především k těm, kterým bylo ublíženo. I proto je první letošní Mojí Heroine.
„Mám z verdiktu velkou radost, stejně jako moje klientky. Potvrzení rozsudku vnímají jako velké zadostiučinění, protože jim tím společnost umožnila prožít pocit spravedlnosti,“ řekla pro Heroine poté, co odvolací soud potvrdil rozsudek ostře sledovaného soudu s Dominikem Ferim, „matadorka ženského práva“. Adélu Hořejší tak nazval jeden internetový portál.
Co najdete v novém čísle
- Amerikánka je stejná jako vaše děti. Na obálce nového čísla je režisér Viktor Tauš spolu s „Amerikánkou“ Zdenou Vrbovou
- Vina, trest a odpuštění
- Chci se ti podívat do očí. Lze odpustit pachateli znásilnění? Máme ho chtít pochopit?
- Jak vyhrát stárnutí
Prsa, děloha a spol.
Případ byl pro Adélu od začátku až do konce především o několika statečných mladých ženách, které se rozhodly proti bývalému poslanci svědčit navzdory obrovské psychické zátěži způsobené soudním procesem. A nepochybně i díky její práci soud nakonec rozhodl o Feriho vině. Ona sama vnímá otočení perspektivy jako klíčové. „Rozhodnutí soudu se týkalo zásahu do života těch žen,“ říká, když kauzu zpětně reflektuje. „A o to šlo. Ten soud byl o nich, ne o něm,“ dodává.
Všimli si toho i autoři výběru nazvaného Hrdinové roku 2023 uveřejněného mezinárodně známým online médiem Balkan Insight. Rudovlasou kudrnatou právničku z Česka do něj zařadili například vedle polské režisérky Agnieszky Holland. Podle balkánských novinářů se svého úkolu zhostila s empatií a expertizou a přispěla k tomu, že se v Česku debata o sexuálním násilí stočila od osobností pachatelů k traumatu těch, kterým bylo ublíženo.
Cesta k větší citlivosti
Kromě empatie výrazné právničky je pozoruhodná i její schopnost zasazovat témata, kterým se věnuje, do širších kontextů. „Znásilnění je podle mě univerzální, sdílenou ženskou bolestí táhnoucí se celou historií jako červená nit. Ženy, k nimž se společnost vždy chovala jako k objektům, neustále, opakovaně oslabuje. Každé znásilnění podle mě otevírá právě i toto dějinné téma,“ říká například v podcastu Hranice násilí. Často také mluví o tzv. restorativní justici, která chrání oběti a zároveň vede pachatele k převzetí odpovědnosti.
Tři otázky pro Adélu Hořejší po potvrzení verdiktu v kauze Dominika Feriho
Co pro vás a Vaše klientky znamená potvrzení rozsudku nad Dominikem Ferim? Cítíte zadostučinění, nebo měl podle vás průběh a výsledek líčení vypadat jinak?
Mám z rozhodnutí velkou radost, stejně jako moje klientky. Potvrzení rozsudku vnímají jako velké zadostiučinění, protože jim tím společnost umožnila prožít pocit spravedlnosti. Došlo k validaci jejich prožitku, který byl několik let zpochybňován. Byly neustále zesměšňovány, ze strany obžalovaného obviňovány ze lži a ponižovány. Rozhodnutí je velmi významné, protože přináší možnost negativní zkušenost lépe zpracovat, v tomhle ohledu je osvobozující.
„K obětem násilí se v Česku stále často přistupuje jen jako k nějakým důkazním objektům, což je dehumanizující. Nejsou dostatečně chráněny. Restorativní justici jde naopak v první řadě o ošetření potřeb obětí a pachatele podporuje v tom, aby za své jednání převzal odpovědnost. Jde v zásadě o narovnávání vztahů, které lépe pomáhá zpracovávat traumatickou zkušenost,“ vysvětluje zastánkyně konceptu, který je v Česku zatím v začátcích. Podle Apoleny Rychlíkové, novinářky, která společně s Jakubem Zelenkou jako první přinesla svědectví některých Feriho obětí, si jí můžeme vážit i za to, jaká témata si vůbec vybírá. „Mohla si zvolit jakoukoliv komerční sféru a byla by v ní určitě strašně dobrá. Ale neudělala to. Místo toho hájí ženy, kterým někdo ublížil.“
Adéla Hořejší má za to, že ji ve výběru povolání ovlivnila rodinná tradice. „Právníky jsem měla v rodině, tuto kontinuitu ale bohužel přerušilo šoa a následně komunistický režim. V rodině vždy bylo přítomné silné sociální cítění. Můj děda za první republiky obhajoval horníky po Velké mostecké stávce. On i praděda měli den v týdnu, kdy se zabývali prací pro bono, radili chudým zdarma, taky například založili pro komunitu divadelní spolek,“ říká právnička, která se rozhodla na svoje předky navázat. „Myslím si, že i moje osobnostní nastavení mě vede k tomu, že citlivěji vnímám potřebu spravedlnosti. Právo je základním nástrojem, jak ji prosazovat. Není všemocné, často jen zobrazuje aktuální podobu společnosti,“ formuluje Adéla. Soudní spory jsou vyjednáváním o interpretaci práva a mohou postupně otevírat cestu k větší citlivosti. Hodnoty, na kterých se shodujeme, lze prohlubovat. „Ať už jde o manželství pro všechny, nebo právo žen rozhodovat o svém těle, je to otázka vnímavosti a respektu k druhému člověku,“ dodává žena, která je ve své práci mimořádně úspěšná, a přece úspěchy považuje jen za „rychlé cukry“. „Snažím se v sobě hledat laskavost, i když v tom dost často klopýtám. Ve své práci nejvíce čerpám ze vztahů s lidmi.“
Změnil podle Vás proces způsob, jakým jako společnost vnímáme oběti znásilnění? Nebo jsme jako společnost v kauze Dominika Feriho zůstali převážně v rovině „rozhoduje se o budoucnosti bývalého známého politika“?
Připadá mi naprosto zásadní, že proces přinesl změnu perspektivy a oběti se postupně dostávají do středobodu trestního řízení – tam, kde mají být. Jsou to právě oběti, kterým trestný čin vstoupil do života a život proměnil. Náš primární zájem by měl být na tom, aby bylo jejich zranění ošetřené. Průběh řízení to naplnil, soud skutečně otočil pozornost na prožívání obětí.
Moje klientky pociťovaly přístup soudu jako citlivý a respektující. Bylo to i tím, že k jejich zkušenosti bylo přistupováno s vážností a byly skutečně vyslyšeny. Navracel se jim hlas, o který je pachatel znásilněním připravil. Mohly si vzít zpět kontrolu. To považuji za významný posun a věřím, že oběti díky tomu teď mohou mít větší důvěru v trestní systém, že jim poskytne ochranu. Trestní řízení je z podstaty náročné, ale může přinést i katarzi, pokud jím oběti projdou bezpečně a jejich potřeby jsou vnímány. Proces byl příkladem dobré praxe a postavení obětí emancipoval.
Podívejte se, jak se fotila Moje Heroine Adéla Hořejší.
Adéla Hořejší je také expertkou na porodnické násilí, oblast, kde jsou práva žen popírána plošně a konkrétní projevy násilí jsou dokonce vydávány za správnou a zdravou péči. „České porodnictví se na rodící ženy dívá jako na něco porouchaného, co je třeba opravit,“ říká ve velkém rozhovoru na toto téma, který si můžete přečíst v nejnovějším vydání tištěné Heroine. Jaké násilné praktiky ženy konkrétně prožívají, jak se násilí projeví na dítěte i psychice otce, jak se může žena bránit a proč u nás dochází ke změnám pomalu? Nejen to se dočtete v novém čísle, které je k dostání právě teď.
Co byste si přála, aby ve vztahu k sexuálnímu násilí po vynesení rozsudku rezonovalo českou veřejností?
Jsem přesvědčená, že k proměně již dochází, a je to právě větší vnímavost ke zranitelnosti obětí, k tomu, co prožívají. Obracíme se k nim s větší otevřeností, hledáme citlivější jazyk.
Společnost se během uplynulých tří let učila obětem více důvěřovat. Soud zcela odmítl stereotypy spojené s mýty o dokonalé oběti. Je pozoruhodné, jak tyto stereotypy souvisí právě se znásilněním – u jiných trestných činů nevznikají. Když jdete nahlásit krádež, nezačne vás hned někdo zpochybňovat, ale sleduje se to, jestli nebyla porušena hodnota, kterou společnost chrání, třeba vlastnické právo. Jestli do něj pachatel zasáhl a jakým způsobem. Neřeší se, jestli jste u svého vykradeného auta stáli celou dobu, nebo jestli auto nelákalo pozornost moc zářivou barvou. U znásilnění se najednou tyto úvahy občas objevují, jestli k tomu náhodou neměl pachatel nějaký „legitimní“ důvod, jestli se oběť chovala dostatečně správně.
Těmto mýtům začínáme nyní lépe rozumět. Začínáme také lépe chápat význam hodnot, které jsou ve hře. Lidská důstojnost a nedotknutelnost, právo rozhodovat o svém sexuálním životě a o tom, jak žít vlastní intimitu.
Rozhovor je součástí projektu Heroine Rodit svobodně – jde to i v Česku?, který podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistky.
