Lukášovi jsem říkala, že pojistka na rodičovské je zbytečná, říká Markéta z filmu Zlatý plán

Původní záměr manželů Nyklových, kteří si vysnili zděný dům ve vesničce Baška, zcela neklapl. V té době, na počátku roku 2021, žili v menším pronajatém bytě ve Frýdlantě nad Ostravicí, ale vzhledem k omezenému prostoru a touze po zahradě, si chtěli postavit vlastní domek. Dali dohromady projekt, oslovili stavební firmu a začali řešit jeho realizaci, respektive financování. Jako chirurg měl Karel Nykel díky mnoha přesčasům v ostravské nemocnici nadstandardní příjem. Zooložka Markéta Nyklová byla zrovna na rodičovské dovolené s čtyřměsíční dcerkou a pobírala příspěvek od státu.

Už z dřívějška měla Markéta kontakt na finančního poradce Partners Lukáše Bakrlíka, který pocházel ze stejného města jako ona, a proto se mu ozvala. Manžel Karel se nejdříve trochu zdráhal tak citlivé téma, jako jsou peníze, probírat s někým třetím, ale uvědomoval si, že hypotéka a její nastavení je pro běžného člověka celkem velké sousto. „Markétu Nyklovou jsem znal od vidění, protože jsme vyrůstali ve stejném městě, ale velice brzo nás rozdělila vzdálenost. Před čtyřmi roky mi zavolala s tím, že chtějí s manželem stavět dům a potřebovali by poradit s hypotékou. Domluvili jsme si schůzku, a začala tak naše dlouhodobá spolupráce,“ vypráví Lukáš Bakrlík.

Zadlužení se záchrannou vestou

Finanční poradce nejprve provedl potřebnou analýzu, aby zjistil výchozí situaci, jako jsou celkové příjmy, výdaje, uzavřené smlouvy, rezervy a celkové zajištění rodiny. „Hypotéka je velký závazek. Nemůžu lidem pomáhat se zadlužit, a přitom nezabezpečit jejich příjmy. Pokud nemáte pasivní příjmy, které se vyrovnají pravidelným výdajům nebo extrémní úspory, je potřeba co nejdříve založit životní pojištění například pro případ dlouhodobého výpadku příjmu. Tím spíš u chirurga Karla, který zajištuje 90 % financí v domácnosti. Když to jen trochu jde, tak všem doporučuji také tvorbu dalších rezerv,“ vysvětluje poradce Partners.

Všechno vypadalo růžově do doby, než vypukla covidová epidemie, jež navýšila ceny za materiály a prodražila hypotéky. Proto nakonec Nyklovi museli přistoupit ke změně plánu – návrh domu se zmenšil. Přesto byl stále moc drahý, tudíž se přešlo na dřevostavbu a celá hypotéka se modifikovala. V porovnání s tím, co následovalo, to však byla jen drobná kaňka na kráse.

Rakovina během kojení? Jistě

Když jednou Markéta kojila svou šestiměsíční dceru, nahmatala si v prsu bulku. Samovyšetření prsou prováděla pravidelně už od studií přírodovědecké fakulty, proto také věděla, že musí okamžitě jednat, ačkoliv ji někteří uklidňovali, že jde jistě jen o ucpanou mléčnou žlázu z kojení.

Lékaři jí potvrdili agresivní, rychle rostoucí hormonální nádor a dědičný gen BRCA 2. Další vyšetření prokázala rozšíření do uzlin v podpaží. „Byl to šok. V prvních momentech mi bylo nejvíc líto toho, že by mi léčba měla sebrat první, nejproměnlivější, rok naší dcery. Hned jsem se rozhodla, že se jejího prvního dortu nějak dožiji a budu se i s léčbou snažit vést co nejnormálnější život. Přestože mi po chemoterapiích bylo hodně špatně, dcerka a štěně ze mě udělaly zřejmě nejakčnější a nejopálenější onkologickou pacientku,“ usmívá se.

Kdyby bývala s návštěvou Mama centra otálela, po půl roce už by se nemoc rozšířila do dalších uzlin a pravděpodobně i kostí. Markéta prodělala půlroční chemoterapii, dvě operace, ozařování, biologickou léčbu a aktuálně podstupuje několikaletou hormonální terapii. Přesto zůstává stále pozitivní, i když přiznává, že je to občas dost náročné. „Tělo se změnilo, nemám půlku prsa, kvůli zastavení hormonů jsem v přechodu, nemohu spát, otěhotnět, bolí mě hlava a do budoucna mě čeká odběr vaječníků i prsou. Popravdě už vůbec nevím, co říká moje tělo a co je důsledek léků.“

V nejhorších chvílích jí byl oporou manžel i rodina žijící 250 km daleko. Kvůli léčbě se musel překopat celý jejich harmonogram, protože například ozařovaní probíhalo každý den. I v tom ale Markéta vidí pozitiva. „Kája s dcerou jsou teď jedna ruka, mají velmi blízký vztah. Za normálních okolností by byl přitom jako chirurg stále v práci.“

Nyklovi zpětně oceňují, že díky životnímu pojištění nemuseli řešit v tak náročné situaci ještě finanční stránku. „Pamatuji si, že jsem Lukášovi říkala, že pojistka je pro mě na rodičovské zbytečná. Díky bohu, že jsme ji sjednali. Výlohy na léčbu sice hradí převážně stát, ale pak tu máte doplatky na léky, dojíždění a bohužel i pracovní omezení do budoucna. Takhle jsem dostala od pojišťovny plnění za závažné onemocnění, což mi umožňuje doléčit se a současně si prodloužit dobu, co jsem doma s dcerkou a kdy si konečně můžeme víc užívat společný čas.“

Tak jde čas

Během ročního natáčení dokumentu Nyklovi dostavěli dům a v červnu oslaví první rok v něm. Markéta je stále na hormonální léčbě a už nyní ví, že na plný úvazek se do práce vrátit nezvládne. Jako odborná asistentka se zaměřením na zoologii, konkrétně čápy bílé, totiž na univerzitě běhávala se studenty v terénu, aby uměli poznávat a pozorovat zvířata v jejich prostředí. Do pracovního procesu se každopádně v budoucnu hodlá nějakým způsobem zapojit.

V současnosti rodina řeší, jak financovat auto, kam nasměřovat peníze ze stavebního spoření, nebo z jakých zdrojů dostavět plot u domu. Plány mají i cestovatelské. „Vždycky si vymyslíme něco, na co se těšit. Užíváme si sázení cibulovin kolem domu, dortíky v kavárně i opíkačku na zahradě. Teď jsme začali plánovat expedici Norsko. Letos se chystáme do Chorvatska. Také koukneme do Gdańsku, kde to máme moc rádi. Uvažujeme i o výpravě do Francie – Paříž, Le Mans. Plánů je dost, jen bychom k tomu potřebovali další tři životy,“ uzavírá Markéta s úsměvem.