Simona Machulová je jediná žena v českém byznysu, která stála u zrodu pojišťovny, penzijní společnosti a právě teď i nové banky. Jako ředitelka právního oddělení finanční skupiny Partners vede licenční řízení s českou národní bankou a odpovídá akcionářům za to, že se to nakonec povede.
Plníte si svůj pracovní sen?
Kdybyste mi popsal mou současnou práci před lety, když jsem se čtyřikrát po sobě neúspěšně hlásila na právnickou fakultu, velmi pravděpodobně bych se od srdce zasmála. Nikdy bych nečekala, že se k něčemu takovému dostanu. Nakonec se ale na pátý pokus povedlo a já se pak propracovala až do Partners, kde mi nabídli, abych jim pomohla založit úplně novou životní pojišťovnu. To se neodmítá. A pak už se to nabalovalo, po pojišťovně přišla penzijní společnost. A teď banka.
Je ještě něco, co byste si ráda založila?
Mám za sebou dvě fúze pojišťoven v předchozím zaměstnání, teď tři licenční řízení na nové firmy, tak jen doufám, že se nedostanu do fáze, kdy budu muset nějakou finanční instituci likvidovat.
U všech institucí jste zodpovídala za přípravu licenčního řízení a komunikaci s ČNB. Pokud by se vám rozhodla licenci neudělit, byly by rázem v sázce stamiliony korun. Bála jste se?
Vždy jsem cítila důvěru akcionářů, takže ne. A i když jde o spoustu peněz, nakonec zjistíte, že je to vše jenom o tom, načíst si správně všechny předpisy a podle nich důsledně postupovat. Velké finanční instituce si na takovéhle projekty, pokud k nim vůbec najdou odvahu, najímají externí právní a konzultační firmy, které kolem řízení vždycky dělají obrovský humbuk – asi aby si obhájily svou cenu. Jenže ono není složité pochopit, co po vás ČNB chce. Nejsložitější je připravit ty papíry. Připravit je správně a smysluplně tak, aby do sebe zapadaly. A v tom vám externí poradci moc nepomohou. Proto jsme pojišťovnu a penzijní společnost stavěli sami. U banky jsme si několik externích vstupů sice koupili, ale dále je zase rozpracováváme sami.
Do své první práce nastoupila v roce 1997, kdy začínala jako asistentka a později office manažerka v advokátní kanceláři. Od roku 2000 studovala při práci Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, kde promovala v roce 2006. V průběhu studia vyměnila advokátní kancelář za pojišťovnu a od roku 2003 působí na právních pozicích ve finančních institucích. Po rodičovské dovolené nastoupila v roce 2012 zpět do Aviva pojišťovny, kterou v té době koupila skupina MetLife. Od podzimu 2017 pracuje v Partners Financial Services, a. s.
Dokážete laikovi vysvětlit, co to obnáší?
Gros řízení a vlastně i fungování každé finanční instituce je řídicí kontrolní systém, vedle něj pak stojí obchodní plán. Já měla na starosti přípravu prvního. Jde o soustavu předpisů a pravidel, podle nichž následně pojišťovna funguje. Kdybyste to nechal napsat někoho zvnějšku, zaplatíte za to klidně tři miliony. Žádost o licenci na pojišťovnu přitom nebyla tak objemná. První podání mělo zhruba osm set až tisíc stránek, to ještě docela šlo.
Takže jste vlastně napsala Zločin a trest. Dvakrát…
To určitě ne, součástí byla spousta formulářů a excelových tabulek. Během psaní předpisů pro pojišťovnu jsem se ale dostala do fáze, kdy jsem zjistila, že si opravdu musím napsat vše sama, protože v již existujících předpisech od sebe všichni jen kopírují a nedává to smysl. V tu chvíli bylo jediné rozumné řešení začít od píky.
Šlo to i u banky?
Banka je úplně jiné zvířátko. Pokud se mi někdy zdála pojišťovna jako hodně komplexní, banka mi vysvětlila, že to tak není. První žádost o licenci, kterou jsme podávali vloni, měla zhruba patnáct set stran – a už teď vím, že první doplnění, o které nás ČNB požádala, bude rozsahem minimálně stejně objemné. A to ještě zdaleka nejsme na konci. Postupně by ale mělo připomínek a dotazů ubývat, až nakonec nepřijde ani jediná. Věřím, že se do takového stavu dostaneme někdy na jaře příštího roku. Spustit banku pro veřejnost bychom pak mohli v létě.
Už je to pár let, ale i v Česku, stejně jako ve světě, bylo období, kdy krachovaly banky. A z každého krachu vzešla série opatření, aby se to už neopakovalo.
Máte jistotu, že vaše dílo někdo v ČNB opravdu čte?
Lidé v České národní bance to musejí nejen přečíst, ale taky pochopit a na základě toho, co jim přinesu, dojít ke kvalifikované úvaze, že to bude fungovat. Pokud jim nevysvětlíte, proč v předpise tom a tom na straně 1203 píšete v řádku 13 to, co v něm píšete, nebo neopravíte výpočet, ve kterém najdou chybu, máte smůlu.
Není byrokracie moc?
Banka je nejdůvěryhodnější finanční instituce ze všech. Právě proto se na ni váže tolik regulace. Už je to pár let, ale i v Česku, stejně jako ve světě, bylo období, kdy krachovaly banky. A z každého krachu vzešla série opatření, aby se to už neopakovalo. Já ČNB chápu. Musí mít jasno, že dokážeme zvládnout všechny možné situace, že nebudeme podvádět my, ani že nebude nikdo podvádět nás. Licence není na pár let, je navždy.
A teď mi zkuste odpovědět ne z hlediska členky představenstva banky, ale z hlediska klienta, který nejen v internetovém bankovnictví musí neustále odklikávat změny obchodních podmínek a souhlasy.
Už i Evropská unie si uvědomila, že informační slepota je čím dál větším problémem. Je úplně jedno, kolik souhlasů musíte potvrdit, pokud něco na internetu chcete, odkliknete je a jdete dál. Takže souhlasím, že současný stav není ideální.
Všichni bankéři říkají, že právě ta jejich banka je jedinečná, u nás by to ale opravdu mohla být pravda, protože bude úzce provázaná s naší poradenskou a franšízovou sítí.
K čemu vlastně bude další banka? Není jich na trhu už dost?
Po stovkách hodin diskusí jsme se shodli, že dokážeme klientům nabídnout něco, co na trhu chybí. Všichni bankéři říkají, že právě ta jejich banka je jedinečná, u nás by to ale opravdu mohla být pravda, protože bude úzce provázaná s naší poradenskou a franšízovou sítí. Právně je ale tahle provázanost strašně těžká na uchopení kvůli bankovnímu tajemství a taky kvůli tomu, že poradce Partners bude pořád vybírat klientům produkty nejen z naší banky, ale z celého trhu. Tohle je pro ČNB úplná novinka.
Zmínila jste, že banka je nejdůvěryhodnější instituce. Důvěra ale nevzniká automaticky. Jak si ji získá nová banka?
Kdybychom neměli víc než desetiletou historii, a především síť finančních poradců, tak to nikdy nedokážeme. Naši poradci mají dlouholetý vztah s klienty, klienti jim věří a my věříme, že budou věřit i naší bance. Tahle premisa se potvrdila také u naší Simplea pojišťovny i investiční společnosti Partners a myslím, že to bude platit i pro banku.
Rukama vám každý den projde obrovské množství dokumentů a informací. Řídíte právní oddělení pro banku, penzijní společnost, pojišťovnu a finančněporadenskou firmu, dohromady se skoro dvoumiliardovým obratem. Nezdá se vám o práci?
To ne. Mám kolem sebe skvělý tým lidí, kteří v tom jsou se mnou. Jakkoliv je moje práce náročná, baví mě. Teď se třeba učím transakční monitoring u platebních karet a je to nesmírně zajímavé. Pokud by mě nebavila, nebo bych necítila podporu, půjdu o dům dál. A jakkoliv to může znít pyšně, mám pocit, že když někde zaklepu, práci dostanu.
Budete řídit právní oddělení banky, až se spustí?
Měla bych, pokud mě schválí ČNB.
Oni vás mohou nechtít?
U každého člena představenstva banky se zkoumá, jestli se do funkce hodí, jestli má dostatečnou kvalifikaci a odbornou způsobilost. Já jsem sice napsala licenci, ale nikdy jsem v bance nepracovala. ČNB navíc prověřuje, jestli budu mít na práci v bance dost času s ohledem na mé další pracovní povinnosti.
Jak zvládáte mimopracovní aktivity?
Snažím se do domácích prací zapojovat děti, jsou starší, takže už to jde. A taky manžela. „Připadá ti, že je tady nepořádek? Tak ho ukliď, umíš to úplně stejně jako já.“ Spousta věcí je ale samozřejmě na mně, hlavně těch organizačních. Vařím, peču chleba. Důležité je nebýt doma perfekcionista, okna se zkrátka třikrát ročně mýt nebudou. A pak se snažím sportovat. Jezdím do práce na kole, u toho se báječně rovnají myšlenky. Kdybych nebyla právnička, masírovala bych lidi. Mám na to kurzy a baví mě to minimálně stejně jako transakční monitoring.
Článek vznikl ve spolupráci se společností Partners.