Není to tak dávno, co jsme ještě fasovaly reprezentační oblečení po klucích, říká hokejistka Mlýnková
Ve třech letech začala Natálie Mlýnková chodit do školičky bruslení ve Zlíně. Když jednou její skupinku střídali na ledě malí hokejisté, chtěla to s hokejkou zkusit také. Od té doby ji nepustila z ruky. Ačkoliv jí rodiče zpočátku navrhovali spíše „holčičí“ krasobruslení, nepochodili. Dnes Natálie reprezentuje Česko na mistrovství světa v ženském hokeji a hraje univerzitní ligu za Minnesotu. V rozhovoru nám přiblížila svou cestu, jaké mají české hráčky možnosti nebo jak se liší přístup a zázemí ženského hokeje v zahraničí.
Jaké v Česku panují podmínky pro malé dívky, které se chtějí věnovat hokeji?
Nebudu lhát, je to náročné jak pro dívky, tak ženy. Oproti ostatním zemím jsme dost pozadu. Holek je zatím málo, takže když chce některá hrát, trénuje (a z 90 % i vyrůstá) s kluky.
Na druhou stranu, hrát s kluky stejného věku vám dá nejvíc. Tréninky jsou kvalitní a svým způsobem musíte být lepší než oni, abyste se v týmu udržela. Zlom nastává kolem 15, 16 let, kdy už jsou kluci silovější, rychlejší a holky, které se chtějí věnovat hokeji, musí přejít do ženského týmu. A vzhledem k tomu, že u nás podmínky nejsou ideální, tak většinou zamíří do zahraničí. Já v tom ale zpětně vnímám naši sílu – jsme zvyklé na klučičí hokej. Holky to neměly nikdy jednoduché, ať jde o jakýkoliv podobný sport.
Jak vás kluci v týmu brali?
Hodně se to odvíjí od toho, v jakém jste klubu. Když jste děti, nikdo to moc neřeší, kluci jsou kamarádští a holky si i váží. S pubertou se to mění, je to jak na houpačce. Já navíc byla na základce v hokejové třídě, takže jsme spolu byli opravdu pořád. Jednou se jim líbíte, pak oni vám, pak zas ne, jindy by se s vámi bavili, ale je jim to trapné. Každopádně je to dost individuální.
Říkáte, že většina hráček později odchází do zahraničí. V Česku tedy ženský profesionální hokej hrát nejde?
Je tu ženská liga, ale nazvat ji profesionální úplně nejde, přestože snaha o zlepšení podmínek vidět určitě je. Když se podíváte na naše soupisky, třeba teď k mistrovství, tak v Česku z nich hraje jen jedna až dvě, a to ty mladší. Nemáte moc na výběr.
Existují nějaké možnosti v rámci Evropy, nebo musíte za velkou louži?
Ve Finsku a Švédsku profesionální ligu mají. Nedávno dokonce vznikla liga ve Švýcarsku, takže ženský hokej v Evropě roste.
V Česku je ale ženský hokej dost opomíjený, přestože se považujeme za hokejový národ. Souvisí to s předsudky?
Bezpochyby. Pro Čechy, i ty v rozhodovacích funkcích, je hokej klučičí sport – holky do něj nepatří a ideálně by se měly vrátit do kuchyně. Naše reprezentační trenérka říká, že český ženský hokej je aktuálně na stejné úrovni jako v Kanadě nebo USA před 30 lety. Zeptejte se chlapů, kolik z nich by přijelo na reprezentační sraz, kdyby si museli vzít týden dovolenou z práce nebo volno ze školy, kolik by jich přijelo, aniž by dostali úhrady nebo zaplaceno? Současně musím uznat, že za poslední roky se podmínky zlepšily. Není to tak dávno, co jsme ještě fasovaly reprezentační oblečení po klucích, teď už máme vlastní. Také média se o ženský hokej více zajímají a začala vysílat zápasy, což dřív nebylo. Když přijedeme na kemp, tak máme zajištěnou dopravu.
Bez podpory nemůžou být úspěchy, ale u nás to vždy fungovalo opačně, nejprve nějaké úspěchy, pak podpora. Největší zlom přišel, když jsme se kvalifikovaly na olympiádu a uspěly na mistrovstvích. Dalším krokem je současné mistrovství světa, které se koná v Českých Budějovicích. Máme obrovskou příležitost ukázat spoustě lidí doma, jak ženský hokej na vrcholové úrovni vypadá. Věřím, že jakmile si zapnou televize nebo se přijdou podívat na stadion, svůj názor opravdu změní.
Hokej patří jak časově, tak finančně k náročným sportům. I vám v jednu chvíli hrozil z finančních důvodů konec. Jaké mají děti v tomto ohledu možnosti a co pomohlo vám?
Je to tak. Naše rodina se dostala do finančních potíží. Mamka ale tenkrát na internetu narazila na Českou olympijskou nadaci, která podporuje různě nadané děti. Tehdy na pomoc dosáhlo jen pár dětí, ale naštěstí mě vybrali a mohla jsem pokračovat. Šlo například o příspěvky na výstroj, dopravu na turnaje apod. Nadace funguje dodnes a za ty roky se určitě dále posunula, takže je schopna pomoci většímu množství talentů.
Vy jste v šestnácti nakonec vážně odletěla do Kanady. Jak se to událo?
Rozhodně nejsem první z českých průkopnic. Přede mnou si podobnou cestou už několik holek prošlo. Tehdy se hrálo mistrovství do 18 let a byl to jeden z mála turnajů, který mohli vidět lidé ze zahraničí. Mě si zde do svého týmu „vyhlédl“ kanadský trenér Hokejové tréninkové instituce, kde předtím působily Dominika Lásková a Tereza Vanišová, moje dvě spoluhráčky z reprezentace. A nemohlo to přijít v lepší čas, protože zrovna nastal ten přelom, kdy už prostě s kluky hrát kvůli fyzickým parametrům nešlo.
Jak vás v zámoří přijali?
Moc dobře, oni se snaží, jsou hrozně nápomocní. Ten přístup je tam zcela odlišný, přistupují k vám jako k profesionálům, což souvisí i se špičkovým zázemím a vybavením. Každopádně, já tam měla dvě Češky, takže to pro mě bylo trochu snazší.
Škoda fandí hokeji
Společnost Škoda Auto je oficiálním partnerem ženského mistrovství světa v ledním hokeji, které probíhá od 9. do 20. dubna v Budvar aréně v Českých Budějovicích. Na tuto akci pořadatelům zapůjčila flotilu 36 elektrických a plug-in hybridních vozů, jež slouží pro přepravu hokejistek, rozhodčích, trenérů a trenérek, ale rovněž představitelům Mezinárodní federace ledního hokeje IIHF a Českého hokejového svazu. Fanouškům pak nabízí spoustu zábavy v českobudějovické fanzóně včetně soutěže o podepsanou gólmanskou masku, nebo microsite superhrdinky.cz, kde jsou umístěné originální komiksové příběhy o českých hráčkách.
Vy jste tehdy chodila na gymnázium. Přešla jste na kanadskou školu?
Nikoliv. Je pravda, že většina holek odchází za hokejem, který je spojený se školou. Jde o takzvané prep schools, tedy přípravné školy. Tento tým byl ale pouze hokejový. Mohla jsem sice studovat dálkově školu v Kanadě, ale já chtěla českou maturitu. Měla jsem individuální dálkový program a dělala různé zkoušky a testy přes Skype. V březnu jsem pak vždy létala zpět a do června chodila do školy jako každý normální student.
Teď ovšem hrajete v USA. Nejprve to byl Vermont, nyní Minnesota.
Po maturitě jsem dostala nějaké nabídky z univerzit a já si vybrala Vermont, kde jsem získala plné stipendium a studovala bakalářský titul. Zde jsem přes sezónu hrála hokej v rámci americké univerzitní ligy (NCAA) a zároveň chodila do školy. Poté jsem si mohla vybrat, jestli zůstanu, nebo půjdu studovat magisterský titul a současně hrát NCAA jinde. A já se rozhodla pro Minnesotu.
Jaké máte možnosti, až dokončíte studium na univerzitě?
Buď Evropu, jak jsem už zmínila, nebo ženskou profesionální ligu – NHL, kde je aktuálně šest týmů, což je můj sen.
Jaké máte šance se tam dostat?
Snad dobré. Doufám! Vypadá to, že bych mohla jít hned v prvním kole draftu NHL (každoroční událost, kde skauti a trenéři profesionálních sportovních klubů vyhledávají mladé hráče a hráčky z amatérských nebo univerzitních klubů do svého týmu, pozn. red.).
Do kdy lze ženský hokej na nejvyšší úrovni hrát?
To záleží na mnoha okolnostech, ale když se bavíme o špičkových hráčkách z Ameriky, Kanady a dnes už také z Česka, tak třeba ve věku 33–35 jich hraje stále dost. Pak jsou „mašiny“, které to zvládají ještě déle – to na sobě ale musí hodně pracovat, aby to tělo vydrželo. Jsou takové, které porodily, a za rok se vrátily. Nebo se naopak zraní a kariéru ukončí dříve.
Já chci u hokeje zůstat co nejdéle a věnovat se mu i po skončení aktivní kariéry. A ideálně tady. Odcházela jsem do zahraničí opravdu mladá, poznala zdejší životní podmínky a do Česka už mě to neláká. Samozřejmě se to může změnit, ale přijde mi, že jsme jako národ hrozně negativní, na vše nadáváme, a v tom žít nechci. Mrzí mě to pouze kvůli rodičům. Sice jsme ve spojení třeba přes Skype, ale domu jezdím jen na Vánoce a v létě. Každopádně věřím, že jestli budu hrát profesionálně, tak se uvidíme častěji.
Zvládnou se hokejové hráčky v zámoří uživit? Předpokládám, že finanční ohodnocení se od mužského hokeje diametrálně liší.
Určitě se uživit dá, ale až v té ženské NHL, která je koncipovaná jako normální profese. Ty částky se samozřejmě pohybují zcela jinde – níž než u mužů.
Jak se těšíte na mistrovství ženského hokeje, které právě probíhá v Českých Budějovicích a kde jste jako útočnice nominovaná?
Hrozně moc. Reprezentovat Českou republiku na jakékoliv akci je velká čest, bude to něco neuvěřitelného. Přijede rodina, uvidí mě naživo, což se mi moc často nepoštěstí. Chceme celému národu ukázat, jak krásný profesionální ženský hokej je.
