Jak se dobře pohádat? Mediace školám pomáhá řešit konflikty

Rozvíjet schopnost řešit problémy, domlouvat se a komunikovat předepisuje rámcový vzdělávací program všem školám v ČR. V praxi jsou ale velké rozdíly v tom, jak školy nácvik těchto kompetencí pojímají. Učiva není málo, hodiny jsou krátké a přestávky ještě kratší, takže na řešení neshod a sporů je jen málokdy dost času. Navíc mnoho dětí i dospělých přesně neví, jak v konfliktní situaci nabité emocemi postupovat. Problémy mezi dětmi tak často zůstávají pracovníkům školy skryty, případně se řeší jednosměrně, kdy učitel situaci „rozsoudí”. Jiný přístup k řešení sporů může nabídnout mediace. „Mediaci považuji za geniální způsob, jak se nejen děti naučí řešit problémy a komunikovat. Sama její principy využívám denodenně,” říká Radka Holubářová, učitelka tělesné výchovy a koordinátorka mediace na Gymnáziu Varnsdorf. Co tedy přesně školní mediace obnáší?

Mediace je způsob řešení konfliktů mezi dvěma stranami prostřednictvím třetí osoby, mediátora. Ten pomáhá stranám sporu najít vzájemně přijatelná řešení jejich situace. Situací je provází, do výsledku ale nezasahuje. Mediace je důvěrná a dobrovolná. Využívá se v soudních sporech, rodinných, sousedských či obchodních vztazích. „Mediace poskytuje bezpečný prostor pro konstruktivní rozhovor mezi lidmi, kteří se spolu z různých důvodů nedokážou domluvit sami. Ve škole pomáhá zmírňovat napětí v kolektivech – a to jak v těch třídních, tak i ve sborovnách. Dovednosti, na nichž mediace stojí, skvěle pomáhají účastníkům života ve škole se lépe slyšet – a tak se i lépe domluvit,” říká Eva Růtová, průkopnice školní a peer-mediace v ČR. Děti někdy s trochou nadsázky o mediaci mluví jako o umění se dobře pohádat.

Zvenku, nebo zevnitř?

S mediací v českých školách se můžeme setkat nejčastěji ve třech podobách. Tou první je, kdy škola využije služby externího mediátora. Druhou, kdy je mediátorem přímo pracovník školy, a třetí, kdy mediací žije téměř celá škola a do řešení konfliktů jsou zapojení i žáci.  

Po externí mediaci sáhne škola v situacích, kdy vyzkoušela různé cesty pro jejich řešení a konflikt se jim deeskalovat nepodařilo. Pozve si tak do školy profesionálního mediátora, aby jí pomohl složitou situaci posunout. „Přibývá ale také mediací, které se uskuteční dříve než pět minut po dvanácté. Mediátor má tak možnost podpořit konstruktivní rozhovor a konfliktu předejít”, říká Eva Růtová.

„Témata mediace jsou různá. Jako mediátorka jsem vázána mlčenlivostí, ale v obecné rovině může jít například o rozdílný pohled na směřování školy mezi zřizovatelem a ředitelem, nesoulad v přístupu k vedení týmu mezi ředitelem školy a jeho zástupcem, neshody mezi rodiči a třídním učitelem, nebo třeba situaci mezi třídou, respektive zástupci třídy a jejich učitelem.” Mediace ale probíhají i mezi učiteli-kolegy či mezi spolužáky. A účastníky školní mediace jsou někdy také rodiče žáka. „Mediace ‚zvenku‘ podporuje u lidí v konfliktu pocit důležitosti celého procesu a uvědomění, že se pro ně jedná o velký krok. Vědomí, že je k dispozici někdo, kdo je připraven v těžké konfliktní situaci pomoci, lidi ve škole posiluje a přivádí je k tomu, aby to sami časem lépe zvládali,” dodává Eva Růtová.   

Další možností, jak ve škole mediaci využívat, je zapojení učitelů v rolích interních školních mediátorů. „Interní školní mediace je oproti té běžné hodně specifická. Čas ve škole běží rychlým tempem a na klasickou podobu mediace, která trvá obvykle 3 hodiny, se hledá kapacita poměrně těžko,” popisuje Eva Růtová. Mimo to interní mediátor strany sporu zná, je tudíž potřeba zcela jinak zacházet s nestranností, neutralitou, důvěrností i dobrovolností. „Zásadním prvkem interní školní mediace je její implementace do života školy – naučit se mediovat je první krok, ale abych v prostředí školy mohla jako mediátor fungovat, je pro to třeba ve škole vytvořit podmínky”, upřesňuje Eva Růtová.  

Hele, slyšel jsem, že se něco děje. Můžu pomoct?

Třetí podobou mediace, se kterou se ve školách můžeme setkat, je peer neboli vrstevnická mediace, kdy do řešení konfliktů jsou zapojeni také žáci. Ti ve škole působí v rolích takzvaných peer-mediátorů a mohou pomáhat svým spolužákům s řešením sporů. Jednou ze škol, která školní a peer-mediaci již sedm let uplatňuje, je už zmíněné gymnázium ze Šluknovského výběžku. Jak konkrétně mediace ve Varnsdorfu probíhá? 

V každé třídě tam mají dva peer mediátory, kteří jsou zvolení třídou a projdou náležitým výcvikem. Jejich rolí je vnímat kolektiv, a v případě, že vidí, že k něčemu mezi dětmi dochází, jim nabídnou možnost rozhovoru či mediace. Pokud strany sporu nabídku přijmou, domluví se, kdy a s kým by chtěli spor zmediovat. Ve škole je několik míst, kde může mediace proběhnout – tělocvična, školní klub, volná třída. Všichni se tam pak ve zvolený čas sejdou. Samotná mediace trvá často i hodinu, protože je třeba jít víc do hloubky k potřebám obou stran, jindy stačí krátký rozhovor o přestávce. Děti mohou být uvolněné z výuky, ale ve většině případů se schází před školou nebo po ní, případně v přestávkách na oběd. Záleží na tom, co si zvolí.  „Třídní mediátoři většinou neřeší kauzy ze své třídy. Sami jsou součástí skupinek, mají k někomu blíž, proto využíváme mediátory z jiných tříd. Přijdou a řeknou ‚hele, slyšel jsem, že se něco děje, nechcete mediaci?‘ Často se tím konflikt rozhýbe a děti ho vyřeší. Nedrží ho v sobě,” upřesňuje Radka Holubářová. Tým mediátorů složený z dětí všech tříd se pravidelně schází a mluví spolu o situacích ve třídách. „Mediátoři znají dobře své třídy. Víme tak o každém říznutí, úzkosti, depresi nebo problému v jeho zárodku. Nejde o donašečství; probíráme společně, co bychom mohli dětem nabídnout, jak jim pomoci najít řešení,” popisuje Radka Holubářová. 

„Žáky je dobré vzdělávat v oblasti řešení konfliktů vždycky, nejen když je připravujeme na roli peer-mediátorů. Schopnost řešit konfliktní situace a předcházet jim si s sebou odnáší i do svých osobních životů, dalších škol a následně i práce. Taková výbava se jim rozhodně neztratí,” říká Eva Růtová. 

To, že mediace posiluje a vede děti k tomu, aby dokázaly své konflikty řešit a komunikovat konstruktivně i mimo školu, dokládají slova Agáty Veselé, absolventky Gymnázia Varnsdorf, která nyní studuje cestovní ruch na vysoké škole: „Mediační dovednosti mi slouží dodnes, využívám je při vlastních konfliktech. V podstatě dennodenně používám parafrázování, kdy zopakuji po dotyčném, co mi říká a jak tomu já rozumím. Dávám mu tím prostor vyslechnout si svá slova znovu a vyjasnit, co jsem třeba nemohla postřehnout.”

Školní mediaci využívá i Arcibiskupské gymnázium v Praze. „Školní mediaci jsme rozběhli v rámci celoročního projektu spojeného s rozvojem komunikační kompetence, která šla napříč školou. V primě se děti dozví o nabídce mediace a účastní se odpoledního workshopu komunikačních dovedností. A koho téma zajímá, má možnost se dál vzdělávat. Děti se také seznámí s tím, že o mediaci mohou v případě potřeby požádat,” upřesňuje Andrea Hora, koordinátorka mediace na této škole. Informaci o tom, že lze na škole využít mediaci, škola intenzivně komunikuje i k pedagogickému týmu. „Může se stát, že dítě přijde za učitelem a řekne ‚mám s vámi problém a chci to řešit mediací‘. Říkáme kolegům, že to není nic proti nim, že se nemusí do mediace zapojit, a zároveň si budeme velmi vážit toho, když půjdou s kůži na trh. A že i oni mohou o mediaci požádat,” dodává koordinátorka mediace.

Výzvy školní mediace

Externí mediace je školám poměrně snadno dostupná. Je ale velkou výhodou, když využijí služeb mediátora, který jejich prostředí zná nebo má ve školní mediaci vzdělání. U interní mediace už je podmínek pro její fungování víc. „Chce to například zapojit alespoň informačně i ostatní lidi ve škole, aby mohli dovedností interního mediátora využívat. A získat si jejich důvěru, což si žádá čas,” doplňuje Růtová. „K rozběhnutí programu mediace ve škole se zapojením peer-mediátorů je potřeba, aby bylo vedení a sborovna pro, jinak je to těžké prosadit,” popisuje Radka Holubářová. Navíc peeři – absolventi výcviku ze školy po maturitě logicky odcházejí, a tak je potřeba mediační kulturu s novými ročníky neustále oživovat. 

Odcházet mohou i kolegové, kteří mediačním tréninkem prošli. Pak se může stát, že na škole zůstane třeba jen jeden dospělý s mediačním výcvikem a jeho kolegové preferují jiný přístup k řešení problému. O tom, jak náročné může být odložit zaběhlé vzorce, svědčí i slova Šárky Kontárové, zástupkyně ředitelky na ZŠ Jiříkov. Tam mediace probíhá formou odpoledního kroužku: „Snad nejtěžší bylo ustoupit z role soudce. Ve škole jsme zvyklí neustále něco řešit a rozhodovat. Jako mediátoři jsme najednou neměli hledat řešení, ale pomáhat lidem, aby si ho dokázali nalézt sami.” Trochu kuriózní výzvu představuje fakt, že školám, které mediaci aktivně využívají, ubývá vážnějších situací, které by tímto způsobem mohly řešit. Mediace totiž postupem času funguje více jako prevence. To může přinést zklamání mediátorům z řad dětí, které věnují nemalou část svého volného času výcviku a těší se, jak ho uplatní v praxi. Zároveň je potřeba přiznat, že mediace nevyřeší úplně všechny problémy. „Může pak nastat zklamání v duchu Šel jsem na to, ale nepomohlo to, tak už tomu nevěřím,“ upozorňuje Andrea Hora z Arcibiskupského gymnázia v Praze. „Může být těžké program mediace na škole udržet, ale přínosy převažují vynaložené úsilí,” dodává Radka Holubářová z Gymnázia Varnsdorf. „U zapojování žáků v rolích peerů je klíčová podpora dospělého školního mediátora, který peer-mediační tým koordinuje a pečuje o psychohygienu samotných peer-mediátorů. Témata, která se při řešení konfliktních situací otevřou, mohou být pro žáky náročná a je nezbytné, aby takové případy měli komu předat a s kým svůj zážitek ošetřit”, doplňuje Eva Růtová.

Více porozumění, méně stížností

„I díky mediaci, máme myslím dobré klima na škole. Děti si často řeší problémy samy, větších konfliktů ubylo,” zmiňuje Radka Holubářová z gymnázia ve Varnsdorfu. S jejími slovy souhlasí i Andrea Hora: „Techniky mediačního procesu, jako je aktivní naslouchání nebo parafrázování, jsou využitelné v běžné komunikaci. Stačí, aby nějaký problém ‚kvetl‘ ve třídě, a aniž by bylo potřeba svolávat formální mediaci, přítomnost a působení peer-mediátorů může nastartovat samoléčení. To samo o sobě není mediace, ale spor se zastaví. Děti pak mají širší škálu možností, jak řešit věci, které je trápí. Někdy pomůže jen to, že si mohou věci pojmenovat a říct nahlas.”

Dovednosti z mediace navíc rozvíjejí paletu komunikačních nástrojů. Učitelé, kteří prošli výcvikem, mnohem lépe naslouchají dětem i rodičům. „Ve výcviku jsem se učila, jak se ptát, aby rodiče mohli říci své potřeby a já neměla pocit, že mě kritizují. Rodiče si zažijí, že je beru vážně, a komunikace je pak mnohem konstruktivnější,” doplňuje Andrea Hora. „Kdyby se mediace rozšířila na více škol, tak věřím, že by ubylo i stížností adresovaných České školní inspekci.” 

„Konflikty jsou ve škole úplně normálním jevem – není třeba se stydět za to, že tam jsou. Jde hlavně o to, jak je škola řeší, jak s nimi pracuje a jak se z nich a na nich učí,” uzavírá Eva Růtová.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.