Máme nadbytek jídla a to dětem škodí

Co se týče stravování, je každé dítě jiné – jedno jí málo, druhé hodně, někomu chutná to, dalšímu ono. Lze tedy vůbec v tomto ohledu dávat všeobecné rady?

Není to jednoduché. Neexistuje jeden správný režim ani návod, jak by strava měla být rozložená, nebo co a v kolik hodin by se mělo jíst. Vždy je třeba řídít se konkrétním dítětem. Ale u všech by asi mělo platit, že všechno, co snědí, bude jen minimálně doslazované. Děti ve věku 3 až 18 let by měly konzumovat maximálně 25 gramů přidaného cukru denně, to pro představu může být i jen jeden slazený mléčný produkt.

Děti dnes ale dostávají cukrovinky na každém kroku – ve školce, v obchodech, na návštěvách, u prarodičů, na dětských oslavách… Co s tím?

Všem je důležité jasně říct, že zdraví dítěte je vaše zodpovědnost a vy jako rodina si něco přejete. Poproste je, aby to dodržovali. Tím můžete v rodině předcházet darování sladkostí. Když babička peče buchtu, ukažte jí, že se dá upéct i jablečný štrúdl bez přidaného cukru. Nebo řekněte: „Děkujeme, my to nechceme.“ Klíčové je jasně se vyjádřit, není důvod si brát dárek od cizích lidí, můžete ho i odmítnout, jde přece o zdraví dítěte.

Je tím největším strašákem obezita?

To, že je dítě štíhlé, neznamená, že mu neškodí přidaný cukr. Naše společnost se celkově vysoce přejídá cukrem, to bychom měli omezit. U dětí často nevidíme důsledky, protože to tělo zvládá maskovat. Nebolí nás to, nepoznáme to na první pohled, ale změny mohou v těle probíhat desítky let. Dlouhodobá nadkonzumace cukrů zvyšuje riziko vzniku inzulinové rezistence a chronického zánětu v organismu. To vše může být základem pro vznik obezity, nemocí srdce a cév či cukrovky druhého typu. Problém poznáme až v okamžiku, když vidíme následky. To už je ale pozdě. Často si řekneme, že cukr dětem nevadí, protože to vyběhají a nebudou tak obézní, ale to je jen jedna strana mince.

Takže ani jednu malou čokoládovou tyčinku?

Když si dáme dávku potraviny s vysokým glykemickým indexem, například extrudované chlebíky nebo pečivo, zvýší se hladina cukru. Čím rychlejší je nástup cukru, tím rychlejší je také spád. Ideální je vůbec nemít doma to, co nechcete, aby děti jedly. Lepší je mít dostatek jiného jídla, ze kterého si dítě může vybírat. Ovocné dezertíky, pomazánky, zeleninu, ovoce…

Příprava domácích jídel může zabrat spoustu času. Je reálné v klasickém rodinném kolotoči ještě denně vařit?

Všechno je to o návycích a zdravé vaření neznamená, že musíte stát u plotny spousty hodin. Nejtěžší je naučit se nakupovat, mít doma zásoby, promýšlet to, uvařit si do zásoby. Pojďme se na to podívat konkrétně – v pátek si namočíte kilo luštěnin, v sobotu vše uvaříte, část z toho sníte na oběd, část využijete na pomazánku a část si necháte v lednici na další dny. Například uvařené fazole, které si necháte v lednici, můžete později přihodit do salátu, uděláte z nich pomazánku na chleby a tortilly.

Nebo ze zeleniny uvaříte krémovou polévku, kterou si dáte do sklenic do lednice. Když pak potřebujete rychlou večeři, tak ji máte za chvilku ohřátou. Jednou ji posypete parmezánem, jindy bylinkami, příště oříšky. Celkově je to spíš o neznalosti, co všechno se dá v kuchyni dělat. Když se řekne domácí vaření, často vidíme super složité dlouhé recepty a samozřejmě že v běžném pracovním týdnu nejde vařit svíčkovou.

Můžete prozradit nějaký takový praktický a rychlý recept?

Praktický recept by podle mě měl mít maximálně pět ingrediencí a jeho příprava by měla trvat kolem pěti až deseti minut – tím mám na mysli čas, který věnujeme aktivní práci v kuchyni, ne třeba dobu pečení. K sezonním receptům třeba patří pečená zelenina. Tedy očistíte a nasekáte jakoukoliv podzimní zeleninu, kterou máte k dispozici, například dýni, rajčata, papriky, pórek, lilek, houby, vše dáte na plech, posolíte, pokapete olivovým olejem, na plech můžete před dopečením přidat podle chuti vajíčko nebo třeba sýr haloumi a fantastické teplé a rychlé jídlo je na světě.

Důležitou součástí stravování je i pitný režim. Existuje mnoho doporučení, kolik by člověk měl vypít denně tekutin, často se ale stává, že děti moc pít nechtějí nebo na to zapomínají. Jak to řešit?

Pitný režim není třeba nijak zvlášť řešit, když má dítě žízeň, tak se napije. Klíčové přitom je, aby něco k pití vždy mělo k dispozici a aby to byly neslazené nápoje, jako je voda nebo čaj. Slazené nápoje jsou totiž nejhorší podobou cukru, protože nejrychleji přechází do krve. Je to tím, že je nemusíme kousat a nijak trávit.

Často ale rodiče s obavou, že dítě pije málo, mu s odůvodněním, aby hlavně něco vypilo, vodu sladí třeba šťávou nebo sirupem.

Příjem tekutin si daleko více musejí hlídat senioři, děti a dospělí se prostě napijí, když pociťují žízeň. Neznám nikoho, kdo by si ublížil z nedostatku tekutin, nežijeme na Sahaře, máme u nás všeho dostatek. Celkově není přirozené se jídlu tolik věnovat a vše tolik počítat. Jídlo by mělo být pohodová záležitost, není to žádné bojiště.

A co hra, může být jídlo hrou? Někteří rodiče dětské pokrmy všelijak zdobí, zeleninu upravují do tvarů zvířátek, vykrajují z chleba či sýrů veselé hlavičky a čančají svačinky do školy.

Jsou děti, pro které je to důležité, ale i děti, pro které jídlo naopak důležité není. Je to geneticky nastavené, některé děti se vrhají po čemkoliv, co je na stole, jiné se v jídle nimrají. Řešila bych to individuálně. Je dobré se s dítětem bavit o tom, co si přeje a co je pro něj důležité, jestli třeba chce nějakou hezkou krabičku na svačinu. Nejdůležitější je zapojit ho jednak do rozhodování a jednak do přípravy. Samozřejmě se nebudu ptát, jestli chce čokoládovou tyčinku, nebo chleba. Zeptám se: Chceš pomazánku vajíčkovou, nebo cizrnovou? Jakou zeleninu chceš? Zapojíme ho, ale předtím samozřejmě uděláme vlastní výběr.

Zmiňovala jste, že celkově v naší společnosti nadužíváme cukr. Čemu se ještě vyhnout?

Celkově bychom neměli kupovat vysoce zpracované průmyslové produkty – proteinové tyčinky, müsli tyčinky, přesnídávky, ovocné jogurty. Je lepší raději třeba uvařit vajíčko. Nebo naučit děti jíst bílé jogurty místo těch ovocných a jako dezert do něj doma dát například čerstvé či lyofilizované ovoce nebo podušené jablko.

Chodit nakupovat s malými dětmi občas není úplně příjemné: některé produkty znají od kamarádů nebo z reklamy, jsou barevné, lákavé a děti je dost urputně vyžadují. Stává se, že jim pak povolíme něco, co bychom nekoupili, jen proto, aby v obchodě nevznikl hlasitý konflikt.

Ideální je promyslet si nákupy tak, abychom děti do tohoto prostředí vůbec nemuseli brát – buď objednat přes internet, nebo do obchodu chodit sami. A když už to jinak nejde, je důležité to ustát a říct, že tohle my nekupujeme. Jakmile povolíte, bude těžší to zvládnout. Je také možné nabídnout dítěti dvě věci a nechat ho vybrat, co chce – tedy například krabičku čerstvých jahod nebo oříšky. Ale samozřejmě je lepší chodit třeba na farmářské trhy.

A není to trochu finančně náročné nakupovat převážně na farmářských trzích?

Ty základní potraviny nejsou drahé, jsou lokální a sezonní, můžete je kupovat ve větším množství. Drahé jsou speciality jako například avokádo. To kupovat nemusíte. Když z rozvařených jablek uděláte domácí pyré a přidáte rozinky, určitě by to nemělo vyjít dráž než koupit hotovou přesnídávku s přidaným cukrem.

Čeho mají dnešní děti naopak nedostatek?

Chybí kvalitní výživná strava – vajíčko, tvaroh, ryby, oříšky, kvalitní tuky, zelenina, prostě vše, co obsahuje důležité mikroživiny. V našich podmínkách máme celkově nadbytek stravy jako takové, a tím i nadbytek energie.

Špatných návyků se asi v praxi hned tak lehce nezbavíme, ale čím mohou rodiče začít zlepšovat rodinný jídelníček třeba už od zítra?

Zkuste se podívat, co máte doma nakoupené, rozdejte vysoce zpracované produkty a už je nekupujte. Nakupujte skutečné jídlo a budete jíst to, co je doma k dispozici. Tedy jinými slovy: začíná to nákupem.

Margit Slimáková vystudovala farmacii a dietologii. Specializuje se na osvětu v oblasti zdravé výživy. V roce 2017 založila Globopol, první český think tank zaměřený na otázky výživy a zdravotní prevence. Publikuje, přednáší, je autorkou bestsellerových publikací Velmi osobní kniha o zdraví a Osobní receptář pro zdraví a pohodu či spoluautorkou knihy Jak se z toho nezbláznit.

Rozhovor vyšel v Akademii Lidových novin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.