Syn je bolestínek, ale ani jemu testy nevadí, říká máma rakouského školáka. Je šťastný, že je zpátky ve škole

„Mami, všechny jsem viděla na vlastní oči a nemusela jsem nic mačkat, než začnu mluvit,“ nadšeně hlásila patnáctiletá Veronika Indiková, když se v pondělí vrátila ze školy. Chodí na gymnázium, a ta byla zavřená už od 1. listopadu. 

Děti z prvního stupně se vrátily do škol na celý týden a budou se testovat dvakrát týdně, starší žáci a středoškoláci se během týdne ve škole střídají. Veronika a Roman budou chodit do školy vždy v pondělí a úterý, druhá půlka třídy ve středu a ve čtvrtek. V pátek všichni zůstanou doma a přihlásí se na distanční výuku. 

V pondělí ráno tedy bylo potřeba přijít do školy o pár minut dřív a když se ve třídě sešlo všech patnáct žáků, učitelka rozdala antigenní rychlotesty. „Je to taková knížečka, stejný princip jako je test na přítomnost krve ve stolici,“ přibližuje Ivana Indiková, která pracuje v diagnostické laboratoři jako bakterioložka. Mladším žákům poslala rakouská vláda jednu testovací sadu domů, aby to rodiče s dětmi mohli natrénovat, starší dostali alespoň odkaz na instruktážní video. 

Tyčinka není tak úzká jako známe z profesionálního testování, je širší a vatová, připomíná tyčinky na čištění uší. „Děti si ji nemusí zasouvat nikam hluboko, stačí do nosní dírky. „Náš Roman je docela bolestínek, ale ani jemu to nevadilo. Myslím, že když se šťourá v nose, dostane se určitě hlouběji než při testování,“ směje se česká maminka. „Časem jim testy asi zevšední, ale takhle napoprvé to pro ně byl ze všeho nejvíc vzrušující zážitek.” 

Patnáct pozitivních studentů muselo domů

Tyčinka s nabraným vzorkem se zasune do „knížečky“, učitelka obejde třídu a každému do ní kápne reakční tekutinu. „Potom se test otočí a dál už funguje jako těhotenský – jedna čárka znamená negativní, dvě čárky pozitivní. Výsledek se zobrazí do tří minut a když někdo vyjde pozitivně, udělá si ještě kloktací PCR test. Pokud se pozitivita potvrdí, odchází domů, ještě než stihl své kamarády nakazit,“ popisuje Ivana Indiková. Gymnázium, kam chodí její dcera Veronika, má asi třináct set žáků, v pondělí se jich tedy ve škole sešlo asi 650. Patnácti dětem vyšel test pozitivně. 

„Antigenní testy mají asi dvaadevadesátiprocentní přesnost, navíc se vždycky může stát, že je někdo ráno negativní a nemoc mu propukne během dne. Jde ale o snížení pravděpodobnosti a všem nám to stojí za to, hlavně že děti můžou do školy.“ Obě Indikovic děti už prý byly doma nešťastné. „Ani jeden z nás s nimi nemohl zůstat na home office, jsou od začátku listopadu denně osm až deset hodin doma sami. Roman to jakž takž zvládal, i když trávil neúměrně času u počítače, což zase vadí mně. Ale Veronika, ta šla opravdu psychicky dolů. Někdy večer, když jsem přišla domů, už měla opravdu hysterický výraz v očích, a když se před pár dny debatovalo, že gymnázia možná ještě neotevřou, tak to obrečela. V pondělí se vrátila ze školy jako vyměněná,“ svěřuje se Ivana Indiková. „Moc toho nestihli, hlavně si prý povídali, jak se měli doma, a rozdali si teprve vysvědčení, ale vrátili se oba nadšení.“  

Bez testu do školy nesmíš 

I když se otestují, musejí rakouské děti ve škole nosit roušky, od čtrnácti let jsou dokonce povinné FFP2 respirátory. Ty se nyní v Rakousku prodávají na každém kroku a stojí půl eura. Za nenošení roušky na veřejnosti hrozí pokuta 250 eur a policie je opravdu rozdává. 

V Česku testování dětí stále ještě nenašlo podporu politiků, ale už teď se ozývají odpůrci, kteří předem hlásí, že své děti testovat nenechají. V Rakousku je to podmínka školní docházky – kdo test nepodstoupí, opravdu do školy nemůže. „S rodiči ze třídy dcery i syna máme whatsappové skupiny a v každé se našly tři nebo čtyři maminky, které nejdřív protestovaly, posílaly nějaké petice, ale nakonec asi došly k tomu, že děti trpí víc za monitory počítačů, než budou trpět kvůli testům, takže do školy nakonec dorazili všichni.“ 

V Itálii se testuje namátkově, v Belgii po návratu z prázdnin

Testování, i když náhodné, pomáhá i v Itálii. „Středoškoláci se ve škole střídají a každý týden se z každé třídy náhodně otestuje třeba pět dětí,“ popisuje Češka Pavlína Checcacci, která učí angličtinu na základní škole. „Teď měla zrovna pozitivní test dívka, kterou mám na online doučování. Neměla žádné příznaky a nikoho dalšího ve třídě nenakazila,“ popisuje.

Italské základní školy fungují naplno. „Od září jsme měli asi dvě nebo tři nakažené děti, ale ty to dostaly vždycky od rodičů a na nikoho dalšího ve třídě se to nepřeneslo,“ popisuje učitelka. 

I v Belgii už posloužily testy, i když zatím jen jednorázově. „Po vánočních prázdninách jsme měli deset dní online výuky a každý žák i učitel měl povinnost si během té doby zajít dvakrát na test. Do školy se mohli vrátit jen ti, kterým vyšly negativně,“ popisuje učitelka z Evropské školy v Bruselu Hana Svobodová. Vyplynulo to tak z nařízení vlády. Ta předpokládala, že během vánočních prázdnin lidé hodně cestovali a mísili se mezi sebou, a tak deset dní online výuky sloužilo jako karanténa, navíc posílená povinným testováním. 

První stupeň teď chodí v Belgii do školy bez výjimky (i bez roušek), druhý stupeň má rotační systém: týden ve škole, týden doma, ve škole je vždy polovina žáků. „Fungují i všechny kroužky včetně plavání nebo akvabel,“ říká Hana Svobodová. Jediná změna podle ní nastala ohledně obědů – od prosince se nechodí do jídelny, ale obědvá se ve třídách. 

I ve Španělsku zatím školy od září fungují beze změn. „Děti mají povinně roušky a dvakrát denně jim měří ve škole teplotu,“ přibližuje Milena Dubšíková, která žije se dvěma syny v Barceloně. Nákaza se podle ní ve školách nešíří. „Na testech jsme od září byli jen jednou, když měl Max ve třídě dva pozitivní spolužáky. Na nikoho dalšího se to nepřeneslo,“ popisuje.

Jak se testuje v rakouských školách? Podívejte na instruktážní video:

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.