Jak Terminátoři přicházejí o maminky

Apokalyptická akční sci-fi série Terminátor s námi je už 35 let. Celá série se dá sledovat jako fascinující dokument, jak se proměňují naše představy o budoucnosti, jak se vyvíjí akční žánr a také – v neposlední řadě – jaké hrdinky se v průběhu času mohly v akčním žánru uplatnit. Zatím poslední, šestý film s podtitulem Temný osud – jak jinak než „temný“, už jste někdy viděli sci-fi o světlých zítřcích (?) – představuje několikerý významový zlom. Na pozici producenta se vrací původní autor James Cameron a ve filmu se pracuje s motivem stárnutí a polidšťování samotného terminátora a hodně jinak se tu nahlíží „mateřská figura“. 

Ačkoli šlo o záporáka, získal terminátor své fanoušky – to měl společné s nejedním z hororových monster 80. let, kromě výše jmenovaných šlo třeba o Freddyho Kruegera z Noční můry v Elm Street nebo Pinheada z Hellraisera. S terminátorem totiž různá filmová klišé, kdy padouši i klaďasové vydrží příliš mnoho úderů, pádů a průstřelů a zároveň mají dokonalou mušku, dostala svou ryze technickou logiku. Terminátor se stal novým Supermanem – což není ani moc nadsázka. Hollywood v té době neprodukoval moc komiksových filmů, 80. léta byla zasvěcena hrdinům, kteří svá těla neschovávali v kostýmech, ale vystavovali na odiv jejich tvrdost. Ne náhodou se této éře říká „hard-bodies“. Odpovídaly tomu i triky, které byly přísně fyzické, loutkové, ale přitom v životní velikosti, zdůrazňující hmotu a váhu a také ukazující mechanická poškození. Samotná Sára je pak vyplašená diskotéková holka, která se na konci stává matkou samoživitelkou, symbolem své éry – opuštěná, ale hrdá a pracující.

Analogové svaly naposled vítězí

Druhý z díl z roku 1991 je nejspíš nejlepší akční film všech dob, jedno z nejlepších sci-fi všech dob a rozhodně nejlepší snímek ve Schwarzeneggerově filmografii. Ve filmu se promění jak Sára, tak terminátor, tak pojetí budoucnosti. V prvním díle John vyrobí sám sebe, ale vyrobí i terminátoří budoucnost: osud je nezměnitelný. V druhém díle Sára vyškrábe nožem do dřevěné desky stolu heslo No fate (osud neexistuje) a zdemoluje výzkumné středisko Cyberdyne vyvíjející převratný mikročip, čímž smaže nihilistické poselství apokalyptického žánru No future (budoucnost neexistuje). Žádní další takoví terminátoři už nevzniknou, apokalypsa v roce 1996 nenastane, neboť umělá inteligence Skynet nedosáhne singularity a sebeuvědomění. Mechanický terminátor, model T-800, jehož hraje Schwarzenegger, také už není zabiják, ale má chránit 12letého Johna. Paradoxně se mu stává náhradním otcem; zároveň ho John učí být lidštějším, sám terminátor tedy je také na úrovni vyvíjejícího se dítěte.

Film zachycuje Schwarzeneggerovu zlepšující se image i herecké schopnosti a rovněž jeho smysl pro sebeironii, která ale nikdy nepřekročí do sebeparodie. Základní atmosféra filmu zůstává seriózní a vize apokalypsy ještě děsivější a mrazivější. Zároveň filmu už naštěstí chybí politický podtón, kdy všechny vize jaderného holokaustu před pádem železné opony vždycky nějak evokovaly, že jde o problém bipolárního světa a studené války. Nyní už je jasné, že katastrofu si lidstvo zavinilo samo svou pýchou a nepředvídavostí.

Terminátor 2: Soudný den byl ale nakonec z hlediska dějin kinematografie nejdůležitější dvěma věcmi. Jednak v něm na tehdejší dobu byly převratné digitální triky a využití techniky zvané morfing. A také se v něm z původní hlavní ženské hrdinky, pasivní oběti, kterou je třeba chránit a zachraňovat, stala akční figura, která si dovede pomoct sama. Do minulosti přicestuje ještě jeden terminátor, model T-1000 vyrobený z tekutého kovu, který dovede měnit tvar a vzhled. T-1000 je symbolem nové nastupující kinematografie, blockbusteru, v němž budou hrát dominantu digitální triky. Tentokrát ho ještě T-800 porazí. Stará dobrá mechanická, analogová ruční práce zvítězí, éra hard-bodies slaví svůj poslední triumf. Je ale jasné, že právě tento nejúspěšnější Schwarzeneggerův film je zároveň předzvěst konce jeho kariéry, nebo alespoň její nejslavnější části.

Zrodí se hrdinka

Naopak, Linda Hamilton, která pro roli Sáry absolvovala několikaměsíční intenzivní trénink, se svou atleticky svalnatou postavou otevřela cestu pro všechny další akční hrdinky. (I když sama Hamilton hvězdnou kariéru neměla.) Sářinu vůli přitom pohání mateřský cit, potřeba ochránit syna, ale zároveň na něj dokáže být i tvrdá, protože jí nejde o žádné rozmazlování, ale vizi budoucnosti, v níž John bude muset obstát jako silný vůdce.

Výchozí situace filmu dokonce stojí na tom, že silnou ženskou figuru je třeba spoutat, označit za šílenou a izolovat ji od okolí v psychiatrické léčebně. Abyste mohla být matkou, musíte být klidná, normální, pasivní a neříkat nám nic o nebezpečné budoucnosti, říká jí jinými slovy lékař v obleku. Další zřízenec ústavu ji pak připoutá k posteli pouty a slizce jí olízne tvář. Sára mu při nebližší příležitosti zlomí nos a žebra a povýšenému doktorovi zase ruku se slovy „Lidské tělo má dvě stě kostí, zlomila jsem ti jenom jednu.“ Kolik jen zpochybňovaných, ponižovaných, obtěžovaných a zneužívaných žen si přálo moct tohle udělat svým trapičům. Sarah Connor jim to umožnila sublimovat nenásilnou cestou a zároveň pro ně být inspirací, že svaly nic neubírají na ženskosti.

Emancipovaná: bez rodinných důvodů

Přeskočíme rychle třetí, čtvrtý a pátý díl, neboť ty nejsou Cameronovým dílem, byť trojku ještě produkoval. Mytologie těchto filmů je poněkud zmatečná. V třetím díle se vrací absolutní nevyhnutelnost osudu a pointou je, že Soudnému dni nejde zabránit a jediné, o co jde, je dostat Johna Connora coby mladého muže do protiatomového krytu. Terminátor T-800 je opět ten „hodný“, proti němu stojí tekutá terminátorka T-X, kterou hraje nordická modelka Kristana Loken. Film se z velké části svým tónem přesouvá do sebeparodie, jejímž vrcholem je příchod nahého terminátora do striptýzového baru a bitka, při níž se s teminátorkou mlátí po hlavě záchodovými mísami. Moment, kdy žena může porazit Arnolda, signalizuje, že se v akčním žánru něco mění.

Čtvrtý díl se odehrává komplet v postapokalyptické budoucnosti a sleduje Johna Connora coby dospělého muže. Pátý díl s podtitulem Genysis je jakýmsi polovičním remakem jedničky. Příběh se odehrává jakoby znovu, zacyklený do sebe, jen postavy už jsou poučené tím, co přijde, a méně se bojí. Sára je poměrně akční, nicméně nikoli tak zahořklá, T-800 je zábavný, stárnoucí a mírně poruchový parťák, Kyle Reese není čistokrevný ochránce, a John se vrací jako poloviční kyborg. Film je výrazný pouze tím, že Sára zde musí potlačit své mateřské pudy a v Johnovi již nevidět svého syna.

Poslední, nynější šestý díl, se snaží co nejvíce přiblížit dvojce, s tím, že do hry zapojuje řadu nových postav a opět mění konfigurace a význam toho, co je lidské, strojové, ženské a mateřské. Sarah Connor se tu objevuje v prvních scénách, kdy přichází o Johna, jehož zabije další terminátor T-800, ovšem Soudný den už byl odvrácen. Po víc než dvaceti letech se do Mexika z budoucnosti transportuje Grace, kyberneticky vylepšená žena, která má zachránit doposud bezvýznamnou dívku Dani Reyes. Po ní jde i nový terminátor, verze Rev-9, která má pevnou kostru a tekutou oddělitelnou schránku. Vzápětí se do děje opět zapojí Sára, která sice zestárla v zahořklou alkoholičku, ale stále je schopná likvidovat nové terminátory, o jejichž lokalizaci se dozvídá z tajných šifrovaných zpráv.

Pozor, následují spojlery!

Film je od počátku dechberoucí nekonečnou honičkou, oživlou noční můrou, kdy protivníka nelze zlikvidovat, ale jenom zpomalit. Překvapení už ale není tolik, nápad s roztékáním a měněním tvarů se za 28 let nijak zvlášť neposunul, pouze můžeme hádat, jak moc se liší vlastnosti Rev-9, když je kompletní a co umí samostatná kostra a co „obal“. V několika předělujících pasážích oddechu však přicházejí ony významové změny. Sára se domnívá, že Dani je její alternací v jiné paralelní dimenzi. Když Sára uspěla, dějinný tok se trochu vychýlil, ale pak znovu přišla jaderná apokalypsa a vyvinuli se jiní terminátoři. Ti pak chtějí zabít Dani, protože má porodit dalšího vůdce. Sára doslova říká Dani: „Ty nejsi důležitá, jen tvoje děloha.“

Grace, která díky technologickému vylepšení přestává být obyčejným člověkem, a i svou androgynní image a konstitucí stojí na hranici mezi ženskou a mužskou identitou, k tomu nejprve mlčí. Později, ve vypjatém okamžiku, kdy Dani odmítne jenom utíkat, nebo se nechat chránit, nebo být pouhou volavkou, prozradí: „Tohle už jsem slyšela mnohokrát, takovou tě znám.“ Vychází najevo, že Dani není matkou nikoho, ale sama představuje budoucnost jako prvotní vůdkyně lidského odboje. Mohlo nás to trknout už od začátku, když vidíme, jak Dani v podstatě řídí domácnost, a je schopnější než její otec i bratr, který by byl rád romantickým zpěvákem. Když si jejího bratra v továrně pozve šéf na kobereček, nastoupí do kanceláře odbojně Dani. Když Grace dojde na chvíli „šťáva“, převezme Dani řízení auta s tím, že sice nemá řidičák, ale naučí se řídit za pochodu.

Konec spojlerů

Tímto Terminátor 6 definitivně překonává poslední bariéru ve vývoji akčních hrdinek. Sára už není matkou, ale bojuje za budoucnost z principu. Grace není tak úplně ženou ani člověkem, ale rozhodně si nepřeje budoucnost, v níž bude lidstvo úplně vyhubeno. Mimochodem, její popis sebe sama jako „enhanced human“ neznamená v současném jazyce pouze vylepšení umělými součástkami, „enhanced“ je dnes i běžný výraz pro dopující sportovce. A Dani definitivně není žádnou „final girl“, ochraňovanou neposkvrněnou pannou čekající na záchranu.

Není důležitá proto, že je žena a může přinést nový život, ale proto, že je vůdčí nebojácná osobnost. Do určité míry platí, že akční hrdinky nastupují často do akce, protože jsou matky, a teprve mateřství z nich činí bojovné bytosti. Jako by jiný důvod nemohl existovat, jako by se jinak hrdinka zpronevěřila svému ženství. Všimněte si, že se tohoto schématu drží třeba i Quentin Tarantino v Kill Bill. A Tarantino jinak patří mezi průkopníky emancipace žen na plátně.

Sbohem, matko. Vítej, ženo

James Cameron nepochybně v prvním či druhém Terminátorovi nezamýšlel držet se rigidně nějakého schématu. Reagoval na tehdejší stav společnosti a rozhodně přispěl k jejímu vývoji. V nejnovějším díle, u nějž ovšem není scenárista, nechal posunout sérii ještě dál. Film reflektuje ostatně víc společenských trendů a problémů. K vizi apokalypsy přibyla i vize ztráty mnoha pracovních míst v důsledku robotizace, s čímž je na začátku konfrontovaná Dani a její bratr v továrně. Vlastně i to, že její otec zemře a je proměněn ve stroj, má svůj symbolický význam. Druhým tématem je vztah Spojených států amerických k mexické imigraci, hranice, zdi, detenční centra. V této vizi blízké budoucnosti Mexičané představují – v postavě terminátora Rev-9 – ono zlo, o němž mluví Donald Trump, a v podobě Dani spásu a naději. Rev-9 se navíc průběžně morfuje do podoby amerických pohraničníků a ukazuje nám, že mezi good guys a bad guys je velmi tenká hranice.

Není pochyb, že tato metaforika může leckomu připadat okatá a násilná. Zatímco Terminátor 2 v důsledku opadnutí ideologického napětí mezi Východem a Západem působil přirozeně a všechny problémy se týkaly lidstva jako celku, v novém Terminátorovi je tu opět dělení lidí pomocí hranic. Mnoho mužských diváků odmítá postavu Grace jako „divnou mužatku“, Dani je prý zas příliš drobná dívka, která by neunesla těžké zbraně. Odmítnutí se dočkává i polidštěný terminátor T-800, který měl po ztrátě mise mnoho let na přemýšlení a asimilaci. Arnold Schwarzenegger tu nejspíš dává sérii definitivní sbohem a místo okřídleného Já se vrátím, své náhradní rodině říká Už se nevrátím.

Terminátora 6 potkal temný osud v podobě nízkých tržeb a šance na splacení 200milionového rozpočtu a možná podobně nákladné reklamní kampaně je v nedohlednu. Můžeme se dohadovat, jestli filmu víc ublížila předimenzovanost akce, viditelná digitálnost triků, nevěrohodnost s nastavením charakterů a obsazením ženských postav, snad kromě neselhávající Lindy Hamilton. Jisté je, že jakmile i základní „mateřská akční série“ opouští mýtus mateřství jako něčeho posvátného, co vám dává nadpřirozenou sílu, a vidí ženy pouze jako lidi nebo bytosti překračující hranice lidství, nebude pro další filmy moc cesta zpět. Jediné, oč se pak hraje, je celková věrohodnost příběhů.