Co jste to udělali Jamesi Bondovi?

Svým způsobem je to nejlepší oficiální polo-kachna, jakou letos vypustil nějaký filmový producent do veřejného prostoru. Je jasné, že téměř žádné médium si nenechá ujít příležitost vytvořit titulek k této zprávě tak, aby to vypadalo, že v nové, pětadvacáté bondovce bude hrát Jamese Bonda černošská herečka. Těch klikanců, těch hejtů! A přitom je to chyták.

Jediné, co se stane, je, že James Bond v podání Daniela Craiga odchází oficiálně ze služby a předá své kódové označení 007 kolegyni jménem Nomi, kterou hraje Lashana Lynch, známá momentálně z vedlejší role ve filmu Captain Marvel. Scéna se odehraje v některé z prvních scén filmu, ale hlavním hrdinou bude až do konce stále původní Craigův Bond. Nomi převezme značku 007 a nejspíš bude ve snímku jezdit elektromobilem s povolením nabíjet, jak praví jeden z internetových vtipů dnešního dne. 

Dějový půdorys zůstává klasickým soubojem Bonda s padouchy, které ztvární Rami Malek (známý z Bohemian Rhapsody jako Freddie Mercury) a Christoph Waltz, jenž se vrací jako Blofeld. Je nyní dokonce velmi nepravděpodobné, že by Nomi coby nová 007 dostala další vlastní film. Spíše jde o jakousi odpověď na to, že mezi kandidáty na nového Bonda byl dlouho britský černošský herec Idris Elba, jemuž je ale nyní již 46 let a roli by dlouhodobě neutáhnul ani se svým olbřímím charismatem.

Představitelé Bonda totiž podepisují obvykle roli na více filmů najednou, ideálně tak čtyři, a jejich natočení zabere minimálně deset let. Craigovi je nyní jednapadesát a na pět filmů potřeboval čtrnáct let. Role Nomi je tak jenom pomrknutím na znalé diváky a malinkou provokací. Lashana Lynch každopádně vůbec není první britskou černošskou herečkou, která se objevuje v bondovce v důležité roli.

Sekretářku Moneypenny už ve třech filmech od roku 2012 hraje Naomi Harris, která se každým dalším snímkem profiluje jako menší puťka z kanceláře a nebojí se i do terénu. Éra, kdy Moneypenny platonicky milovala Bonda nebo s ním dokonce provozovala virtuální sex jako za éry Pierce Brosnana, je pryč. Sám Bond přitom vůbec není neměnná postava a je nesmysl tvrdit, že má nějakou esenci nebo pevnou tradici. Vyvíjí se už od 50. let v románech svého stvořitele Iana Fleminga a desítkách románů a komiksů dalších autorů.

Žádný není pravý

Stejně tak každý filmový Bond od roku 1962 byl jiný, a to jak vzhledem (výškou, barvou vlasů, očí, účesem, oblékáním), tak povahou i schopnostmi. Ladění filmů kolísá od detektivky přes thriller, drama, akční film, až po vlastní parodii.

V některých filmech je Bond totální sukničkář, v jiných romantik. V některých je ochablý seladon v obleku, který si jenom hraje s technickými udělátky, v jiných je perfektní atlet, který musí spoléhat na fyzické dovednosti a důvtip. V některých filmech je pro něj vše neosobní, a i záchrana světa je pouhá zábava, v jiných je jeho mise hluboce osobní, bolestivá a nemusí zdaleka zachraňovat celou planetu. Některé filmy se vůbec neberou vážně, u jiných cítíme napětí, smutek i dojetí.

Tvrdit, že jeden Bond je pravější než ostatní, je neobhajitelné. Záleží pouze na tom, kdy někdo začal bondovky sledovat a na jaký styl s jakým hlavním představitelem si zvyknul. V Československu nebyly bondovky ze zjevných ideologických důvodů hrány v kinech a promítány v televizi, objevovaly se pouze na černém pirátském videotrhu. Až po revoluci začaly být uváděny bondovky s Connerym, Moorem, Lazenbym a Daltonem oficiálně na VHS a později na DVD, ale nikdy to nebyly velké hity, srovnatelné s jinými akčními filmy z 80. a 90. let.

Do kin se dostaly až snímky s Piercem Brosnanem v polovině 90. let. Ty vytvořily v tuzemském povědomí jakýsi bondovský kánon, který je ovšem problematický. Velká část Brosnanových filmů byla už variacemi na předchozí snímky, a nebylo na nich téměř nic originálního, šlo často o totální recyklaci dřívějších zápletek, jen v novém kabátku. Řada bondovských znalců v brosnanovkách naopak viděla úpadek, nikoli vrchol.

Neznamená to, že nebyly zábavné, výpravné a samy nepřinesly žádný vývoj postavy. Už tehdy příběhy reflektovaly, že Bond je „šovinistický dinosaurus“, jak se o něm vyjádří jeho šéfová M v podání Judi Dench. V Brosnanově éře vyvrcholila snaha představit tento šovinismus nikoli jako znak tvrdosti (což platilo u Seana Conneryho), ale jako něco roztomilého. Opustila se zároveň ale i promiskuitní absurdita z dob Rogera Moora (kdy zvládal třeba čtyři až pět žen za jeden díl) i zvláštní asketičnost z dob Timothyho Daltona.

M jako Matka

Právě tato M přináší do bondovského univerza nový náboj, jenž se posílil ještě za éry Daniela Craiga. Teprv zde se ukazuje, co je hlavní silou a motivací Bonda pro službu vlasti. Bond je sirotek, vychovaný v ústavech, který si vlast ztotožní s matkou. M je Mother, maminka, kterou vždycky zachrání a pro niž je ochotný se obětovat. Samozřejmě vždy přísně dodržují formální pracovní vztahy, ale hluboký cit k M je zjevný a její smrt nesmírně dojemná.

Bond už dávno není zlobivý chlapec, který si hraje s autíčky, hodinkami a podobně, ale muž, jehož charakter určuje vztah k matce M, královně matce, ženám, které miluje eroticky a romanticky (Vesper Lynd a Madeleine Swann). Je schopný odpustit si pletky, chovat se skutečně gentlemansky. Ženy už nefackuje, nebojuje s nimi. Divačky, které na film chodí, už v něm nevidí jenom rošťáka, ale i spolehlivého manžela nebo syna.

Bond je totiž momentálně primárně ženským výtvorem, nikoli jednoduše mužským snem. Už pětadvacet let je hlavní producentkou bondovek Barbara Broccoli, která převzala žezlo po svém otci Albertu Broccolim, a právě ona vymýšlí všechny ony drobné posuny. Ona může za vypouštění pokusných balónků, kdy zveřejňuje castingové záměry. Jistě, že by mnoho lidí chtělo za nového Bonda třeba Juda Lawa, Clivea Owena nebo Toma Hiddlestona. Hodně lidí by si přálo, aby scénář napsal Quentin Tarantino.

Ale Barbara Broccoli to předem zkoušela i s Idrisem Elbou a nyní trochu provokuje s Lashanou Lynch a na poslední díl najala scenáristku Phoebe Waller-Bridge, která dosud zaujala hlavně typickým ženským seriálem Fleabag (Potvora) a nemá žádné zkušenosti s akčními filmy. Tento marketingový tah zajistil, že se bude o filmu mluvit dlouho dopředu. Přitom se vůbec neřítí do propasti komerčního propadáku. Nové bondovky jsou úspěšnější než ty předchozí, protože na ně raději chodí mladší muži, kterým Brosnan dřív připadal neakceschopný, i ženy, které dřív měly k Bondovi trochu odpor jako hloupé zábavě pro starší muže. No, a nakonec chodí i ti starší muži a jsou většinou spokojení.

Bond žije teď

Otázka, zda by James Bond mohl být černoch, tak není úplně absurdní. Ian Fleming nikde jasně nezdůrazňuje jeho etnicitu. Mluví o výšce, barvě vlasů (černá) a barvě očí (šedozelená, která není u černochů obvyklá). Jistě by i v 50. letech byl problém, aby byl tajný agent pohybující se ve vysoké společnosti černý, protože by příliš nezapadl. Jenomže dnes nemáme 50. léta, Bond žije vždy v současnosti a nasává do sebe nejenom martini, ale i spoustu společenských trendů a změn. Existuje jakýkoli realistický důvod, proč by tajný agent Velké Británie nemohl být v roce 2019 černý?

Jediný důvod by vycházel z falešné představy tradice. To, co nového, potenciálně černošského Bonda může znemožnit, bude pouze výběr špatného herce, nepřesvědčivý scénář a slabá režie. Odmítáním, že „toto už by nebyla pravá bondovka“ na sebe lidé prozrazují, že žijí v ničím neopodstatněné iluzi. Vždy by totiž selhali na tom, kdyby měli říct, v čem ta pravost spočívá, když tu máme (zatím) 24 filmů a desítky knih, kde je stejných prvků, vztahů, vazeb, atmosféry a stylu naprosté minimum.

Nechtěl bych ale tvrdit, že nový James Bond musí být zase z jakéhokoli rozumného důvodu černý a že by se v tomto trendu mělo pokračovat v jakékoli jiné zavedené sérii. Není tu žádná nutnost, jen drobné experimentování v rámci hollywoodské výroby zábavy. A z představy jakési Jane Bond bych nadšený nebyl, protože by se dala považovat jen za pouhou ženskou odvozeninu a nápodobu.