Jakmile žena porodí, nikoho už nezajímá

Poskytuje náš zdravotní systém těhotným ženám odbornou a podporující péči?

Co se týká odbornosti, tak je péče o těhotné a rodící ženy na poměrně dobré úrovni. Problém je v tom, že tu úplně chybí péče porodních asistentek. V zahraničí je běžné, že se o těhotnou ženu po celou dobu stará porodní asistentka, lékař nastupuje až ve chvíli, kdy se objeví nějaká odchylka od běžného stavu nebo komplikace. Ženy se navíc berou rovnocenně, jejich přáním se vychází vstříc. U nás hlavní roli v péči o ženu zcela převzal lékař, gynekolog a porodník. A přestože mnoha českým ženám současné nastavení vyhovuje, ty, které zastávají jinou filozofii, více méně nemají na výběr.

Jaké kompetence vlastně porodní asistentky mají?

V obecné rovině je porodní asistentka vysokoškolsky vzdělaná v oboru Porodní asistence. Provází ženu během celého těhotenství a v období šestinedělí. Vede porod na svou vlastní zodpovědnost, poskytuje péči ženám i novorozencům. Radí jim s kojením a laktací. Zaměřuje se také na prevenci, edukaci, vyhodnocování komplikací a případné zprostředkování lékaře.

V praxi to vypadá tak, že porodní asistentky, které pracují v nemocnici, nebo s ní mají externí smlouvu, mohou vést fyziologický porod a provádět potřebné zdravotnické úkony. Problém je však ten, že o externí asistentky nemocnice příliš nestojí, takže jich je pouze minimum.

A komunitní porodní asistentky, které smlouvu s nemocnicí nemají a pracují samy na sebe, při porodu fungují pouze jako doprovod či odborná konzultantka.

Zmiňujete, že asistentky smí vést fyziologický porod. V minulosti ovšem byla odborně vzdělaná porodní asistentka za pomoc při domácím porodu pokutovaná…

U nás mohou být porodní asistentky perzekuovány pokutou až ve výši sto tisíc korun, třeba právě pokud jdou poskytnout péči ženě, která si vybrala k porodu domácí prostředí. Není to na základě jejich nekompetence, ale kvůli několika vyhláškám, mimo jiné třeba vyhlášce o požadavcích na technické vybavení a vyhlášce o požadavcích na minimální personální zabezpečení, podle kterých je k porodu potřeba mít určité zázemí. Na místě pak musí být anesteziolog, lékař a zajištěný převoz na operační sál do 15 minut. Proto jsme byli velmi rádi, když loni proběhl v Plzni soud s naší členkou, který zaujal stejný postoj jako my a rozhodl, že domácí porod je mnohem nebezpečnější, pokud probíhá bez účasti porodní asistentky. Její zodpovědností je podporovat normální běh porodu, včas odhalit případné potíže a doporučit ženě převoz do nemocnice. Díky tomu je porod doma bezpečnější, než když je žena sama nebo s dulou, která není zdravotník a komplikace rozpoznat neumí.

Proč stále budí porody mimo nemocnici takový rozruch?

Odvíjí se to od většinové představy, že porod není normální záležitost, nýbrž něco rizikového, co se musí odehrávat v nemocnici pod dohledem lékaře. Tento narativ podporují i odborné lékařské společnosti, což tu společenskou obavu jen umocňuje. Přitom některé medicínské zásahy jsou naprosto nadbytečné a ne vždy opodstatněné. A z výzkumů opravdu vyplývá, že domácí porod s porodní asistentkou, popřípadě lékařem, je srovnatelně rizikový pro nízkorizikovou ženu, jako je porod v nemocnici.

Náš zdravotní systém se jeví dost paternalisticky. 

Je to tak. Lékař mnoho let studoval, je to autorita a přesně ví, co je pro člověka nejlepší. Také proto je ženám velmi často prezentována nějaká cesta nebo řešení a automaticky se předpokládá, že se tou cestou vydají. Pokud se pak náhodou vymezí nebo vybočí z řady, tak jsou všichni zdravotníci nešťastní, protože mnohdy ani nevědí, jak se ženou v takové situaci pracovat.

Jaké mají těhotné možnosti, pokud si péči a samotný porod představují jinak, než je „dobrým zvykem“?

Velkým trendem je individuální péče porodní asistentky, která se o ženu stará ideálně společně s lékařem, čímž se jí dostane jak odbornosti, tak kontinuální péče o tělo i psychiku. Populární jsou rovněž duly. V obou případech si ovšem všechno hradí žena, tudíž tyto varianty rozhodně nejsou dostupné všem, což vůbec nedává smysl. I Světová zdravotnická organizace potvrzuje, že péče porodní asistentky je pro zdravou ženu optimální a zároveň efektivní z hlediska financí, neboť vychází levněji než čas lékaře, který má primárně řešit komplikace.

Jak v Česku vypadá poporodní péče?

To je další zajímavý úkaz. Zatímco lékaři vnímají porod jako velmi rizikovou záležitost, tak jakmile je dítě venku, žena už nikoho nezajímá. Běžně ji propustí po pár dnech domu a je jí řečeno, ať dorazí v případě komplikací, jinak ať se po šestinedělí hlásí ke svému gynekologovi. Přitom čtvrtina žen rodí císařským řezem, což je velká břišní operace, a přes 60 % má nějaké poranění na hrázi. Také často řeší problémy s kojením. Se vším si má poradit sama, respektive si zase může poporodní péči zajistit a uhradit na vlastní náklady. Bohužel.

Proč služby porodních asistentek nejsou zahrnuty do veřejného zdravotního pojištění tak, aby na ně dosáhlo co nejvíce žen?

To je téma, o němž v posledních letech intenzivně jednáme s ministerstvem zdravotnictví a odbornými společnostmi. Největším problémem je postoj zástupců ambulantních gynekologů, kteří tvrdí, že jejich péče je dostatečná a těhotné ženy i ženy po porodu žádnou další nepotřebují. Nepochybně to souvisí s penězi, o něž by přišli, kdyby část jejich péče zastával někdo jiný. Podle nich se jedná spíš o sociální službu.

Pojišťovny mají navíc povinnost uzavřít smlouvy s dostatkem poskytovatelů služeb a porodních asistentek je obecně velmi málo, aby pokryly celý segment. Pár z nich s pojišťovnou smlouvu na určité úkony přece jen má, a tím pádem ženy za tu konkrétní službu neplatí. Jenže jich je minimum. Ve většině případů, když pomineme zaměstnankyně v nemocnicích, si tedy ženy všechny služby platí samy.

Vnímáte za dobu, co v této oblasti působíte, nějaký větší posun?

Rozhodně se rozšiřuje autonomie porodních asistentek v nemocnicích – někde už se kupříkladu o ženy starají v těhotenských poradnách, vedou samostatně porody, pečují o novorozence na porodním sále. Čím dál více porodnic také poskytuje nějakou formu poporodní péče a začaly přizpůsobovat prostředí potřebám rodiček. Zároveň prochází školeními, kde se učí podporovat fyziologii porodu například aktivním polohováním, šátkem rebozo a podobně.

K Mezinárodnímu dni žen pořádáte konferenci s názvem Kytku? Radši péči. Jakým tématům se budete věnovat a co si od ní slibujete?

Konferenci zaměřujeme na naše aktuální téma – jakou péči ženy skutečně potřebují, o čemž proběhne velká debata s Olgou Richterovou, zástupkyní z politické sféry, lékařkou Lucií Kavanovou ze svitavské porodnice a Magdalénou Ezrovou, která bude zastupovat porodní asistentky a naší profesní organizaci. Po skončení si pak UNIPA stanoví nové priority a konkrétní kroky, které snad povedou ke změnám v dalších letech. Akce je vyvrcholením projektu Rodím v klidu bez násilí, který je financovaný z Norských fondů. Vstup na akci je pro veřejnost zdarma a všechny srdečně zveme.

UNIPA rovněž provozuje bezplatnou poradnu Rodím v klidu, jak to funguje?

Tato poradna vznikla za doby covidu, kdy byly zdravotní služby extrémně omezené a spoustě ženám byly dokonce zrušeny těhotenské poradny. V jejím provozu ale pokračujeme i nadále, aby měli lidé možnost získat relevantní informace od proškolených poradkyň a porodních asistentek. Poradkyním mohou ženy volat, posílat emaily nebo se s nimi spojit přes instagramový účet @rodim_v_klidu.