Proč taky nezlobíš, holčičko? Diagnóza ADHD má také gender gap
I v oblasti duševního zdraví existuje gender gap. Jedním z příkladů, kde ženy přicházejí zkrátka, je ADHD. Projevy ADHD, které se obecně i mezi odborníky považují za typické, jsou totiž typické spíše u mužů. U žen se tato diagnóza překvapivě často nepozná. Ženy, které „nezlobí“, kvůli tomu prožily část života se špatnou diagnózou nebo s nálepkou líných a nezodpovědných.
„V tom, jak mi bylo dřív ADHD prezentované, jsem se nepoznávala, přestože studuju psychologii. Nebyla jsem nikdy moc fyzicky hyperaktivní. Spíš jsem byla často ve svém vlastním světě, vždycky jsem měla problém s motivací, soustředěním, exekutivními funkcemi. Na ADHD jsem přišla postupně až v dospělosti, když mi bylo 22,“ vypráví Josi Kuchařová.
„Od dětství jsem byla nepozorná, roztěkaná, se špatnými organizačními schopnostmi a s milionem skvělých nápadů, příběhů, kreseb, které jsem nikdy nedotáhla do konce. ADHD mi bylo diagnostikováno ve 27 letech. S odstupem vidím, že jen proto, že jsem byla totálně nepochopená, nikdo nevěděl, jak se mnou pracovat. Vtipné je, že psychiatr mi teď řekl, že na mě ADHD poznal už ve dveřích. Ačkoliv jsem se dřív setkala s odborníky, nikoho nenapadlo hledat problém hlouběji než mi rovnou dát nálepku líná a nezodpovědná,“ říká Dominika.
„Diagnózu jsem dostala před pěti lety. Prošla jsem si typickým průběhem, kdy rodina nevěřila, že slečna z dobré rodiny může trpět ADHD, protože jako malá jsem byla hodná a nadaná,“ dodává Klára.
