Čtenáři, za dveře! Reportáž ze školy, kde se malí čtenáři nenudí

Na třetí hodinu na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze zvoní v 10:30 – tedy vlastně nezvoní, ze školního rozhlasu tu hrají různé melodie, konkrétně dnes znělka z večerníčku Pat a Mat. Každé úterý je to pro partu pěti prvňáků signál, že si mají vzít penál, modré papírové desky a knihu a počkat u dveří třídy. Jsou to tři holky a dva kluci, kteří mezi ostatními spolužáky z 1.C vynikají ve čtení, a proto tráví jednu hodinu týdně odděleně s učitelkou Pavlou Vinklerovou. Ta si je odvádí o patro výš, do útulné prosklené knihovny s kobercem, kde si Majda, Anička,Tonička, Hugo a Albert hned sedají do kroužku.

Na začátek si projedou slova, která se naučili v předcházejících hodinách. K tomu jim slouží „bubliny“ – papír, na kterém jsou zakroužkovaná písmenka abecedy a ke každému z nich si děti dopisují nová slova. „Jak se říká lékaři, který léčí děti?“ ptá se učitelka Pavla a ruce letí nahoru. „Pediatr,“ odpovídá Majda. „Jak tomu říkáme, když někdo třeba nepodepíše test?“ „Anonym,“ ví Anička. „A co je opak pozitivního?“ „Negativní,“ říká blonďatý Albert. „Když ale máme negativní test, tak je to dost často pozitivní, to je zvláštní,“ směje se, a z úst drobného chlapečka zní obraty, které s naprostou jistotou používá, vlastně zvláštně. Neučí se tady ale jen „cizí slova“, nýbrž i méně obvyklá česká. Dnes třeba přichází na řadu lokna a plavý a děti se s nimi snaží vytvořit smysluplnou větu.

Šance pro ty, které je těžké zabavit

Myšlenka na oddělené hodiny pro dobré čtenáře mezi nejmenšími dětmi se zrodila mezi prvostupňovými učitelkami a ředitelem školy. Každý rok se totiž stává, že do školy nastoupí i několik dětí, které už plynule čtou. Pro učitele je náročné je zabavit a žáci se snadno začnou nudit. Škola letos zřídila pozici koordinátora nadání a nabídla ji právě Pavle Vinklerové, která je na rodičovské dovolené a pracuje na zkrácený úvazek. „Téma nadaných dětí je mi dlouhodobě blízké,“ vysvětluje Pavla, která dříve učila mimo jiné na soukromé britské škole. „Vždycky mi přišlo líto, že mají děti méně pozornosti, než by potřebovaly. Začala jsem chodit na různá školení, kde se setkávám s dalšími nadšenci do tématu nadání, a snažím se různé nápady realizovat i u nás.“

Oddělené hodiny čtení vede pro smíšenou skupinku druháků a třeťáků a pro už zmíněné prvňáky. Jednou z podmínek, aby vše dobře fungovalo, je i komunikace směrem k rodičům. „Nechtěli jsme, aby to vyznívalo tak, že děti dělíme na nadané a nenadané a ty „lepší“ nějak segregujeme. To by nedělalo dobrotu,“ vysvětluje Pavla Vinklerová. „Já jsem rodičům řekla, že se jedná o hodiny pro aktivní čtenáře. Zdůraznila jsem, že každý se naučí číst, a když mi v hodině ubyde pět dětí, budu mít víc času na individuální práci s každým z těch ostatních. Vzali to dobře,“ pochvaluje si její kolegyně a třídní 1.C Markéta Vrchlabská.

Mluv, vymýšlej, čti

Po úvodní aktivitě zaměřené na slovní zásobu dává Pavla skupince vybrat, co chtějí dělat dál. Majda a Barča si přejí „mluv minutu o…“, zbytek party hlasuje pro „najdi 10 věcí“. Pavla se dívá na hodinky a nakonec rozhoduje, že stihnou obojí. „Druháci mi pro vás navymýšleli spoustu témat, o kterých můžete minutu mluvit,“ usmívá se a Anička si losuje téma „rodina“. Postaví se před spolužáky a začne mluvit o rodičích a sourozencích a Pavla jí stopuje šedesát vteřin. Po ní si Majda vytáhne téma „pohádky“. Spolužáci jim po promluvě dávají zpětnou vazbu a rozhodují se, že příště už místo jedné minuty zkusí mluvit třeba dvě.

A pak je tu další losování a pětice prvňáčků zkouší vymyslet deset věcí, které mohou dělat v létě nebo které mohou vidět u moře. Jde jim to jako po másle, ale kluci se už chvílemi strkají, válí se po koberci a jejich soustředění upadá. Pavla tedy vytahuje knihu, kterou teď společně čtou. Jmenuje se O čertovi, napsal ji Pavel Čech a vypráví o čertovi Florimonovi, který má přivést do pekla kominíka. Napřed si zrekapitulují, co se stalo v předchozích kapitolách, a pak se dávají do čtení. Střídají se po větách a nad přečteným společně diskutují. Na chvíli se zastaví u obsahu Florimonova ranečku. „Proč měl s sebou karty, Alberte, co myslíš?“ ptá se Pavla. „Aby si mohl v hospodě zahrát a vypadal u toho jako běžní lidé,“ navrhuje Albert a Hugo ho doplní: „A taky proto, že čert bez karet nikam nevychází.“ A co deník, proč ho asi měl? „To není deník, to je příručka, jak kominíkům uškodit,“ opravují učitelku děti.

Je vidět, že děti příběh zajímá, a zamýšlejí se i nad ilustracemi. Pavla Vinklerová má tak příležitost třeba i k tomu, aby jim vysvětlila, jak funguje periskop – což je další slovo, které si děti můžou zapsat do svých bublin, s nimiž pracovaly na začátku hodiny. Těsně před koncem hodiny přichází velké odhalení: kominík, kterého má čert přinést do pekla, je nejspíš dívka! „Tak to se zamilujou, to je jasný,“ prohlašuje světácky Albert. Parta dětí si balí věci a odcházejí zpátky za svou třídou.

Technicky něco zvládat nestačí

Pavlu Vinklerovou teď čeká hodina nazvaná Matematika Plus. Žáci na ZŠ Strossmayerovo náměstí si totiž mohou už od třetí třídy některé předměty volit. Část si vybere extra tělocvik, další dramatickou výchovu, angličtinu s rodilým mluvčím, výtvarné techniky v lidových tradicích a někdo právě rozšířenou matematiku. Díky současné podobě financování škol a také díky tomu, že tato základní škola je poměrně velká, si tu můžou dovolit s půlenými hodinami všelijak kouzlit. Třeba v jedné z druhých tříd se děti na rozšiřující čtení dělí zhruba na půlku. Pavla Vinklerová s rychlejšími čtenáři zkouší podobné aktivity jako v uplynulé hodině s prvňáky a jejich třídní učitelka s ostatními může pilovat techniku čtení a porozumění textu.

„Trochu jsme měli strach, jak to ti pomalejší čtenáři vezmou, ale naše obavy se ukázaly jako neopodstatněné,“ usmívá se koordinátorka nadání. „Pokud někomu čtení tolik nejde a má číst před ostatními, necítí se často moc dobře, má velké zábrany. Když mají takhle jednu hodinu týdně jen pro sebe v menší partě, je to pro ně chvíle, kdy zažívají úspěch. Věříme, že to sebevědomí jim vydrží i do běžných spojených hodin.“

K tomu, aby rozdělování tříd nepřinášelo víc škody než užitku, přispívá i to, že skupiny jsou otevřené a i během školního roku se do nich mohou přidat další žáci. Navíc se o nich důsledně mluví jako o skupinkách pro aktivní děti, nikoliv „lepší“ nebo „chytřejší“. „Nejde jen o to, že žák technicky něco zvládá, ale že projevuje zájem, že ho to baví a že chce,“ vysvětluje Pavla Vinklerová. „Zatím máme tedy super zkušenosti a do budoucna ještě spoustu plánů.“

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.