Dva učitelé jsou víc než jeden. Tandemová výuka se prosazuje ve třídách

Velmi zjednodušeně řečeno jde o situaci, kdy jsou během hodiny ve třídě obvykle dva – ale výjimečně i více – učitelé s plnohodnotným pedagogickým vzděláním a oba jsou zodpovědní za výuku v dané třídě. Zejména veřejné školy, které tandemovou výuku zavádějí, ji obvykle využívají jen několikrát do měsíce; učit takto každý den by se prodražilo a navíc by to bylo časově náročné i pro učitele. Co je vůbec na tandemové výuce tak přínosného, že stojí za to se do ní pustit?

Změna dynamiky hodiny, více času na žáky

„Připadá mi, že do tandemové výuky, stejně jako do manželství nebo přátelství, přináší každý z nás to lepší ze sebe,“ říká Hana Mádrová, která učí angličtinu na Gymnáziu Olomouc-Hejčín a pravidelně si připravuje tandemové hodiny s kolegy. „Já jsem si více jistá v angličtině, kolega třeba v biologii a chemii. Doplňujeme se,“ vysvětluje.

Hana Mádrová si už vyzkoušela nejrůznější formy tandemových hodin. „Ze začátku jsem absolvovala takové hodiny po boku rodilých mluvčích, kteří byli specialisty třeba na anglickou literaturu. Učila jsem se od nich, jak takové lekce připravovat a jak je vést. Postupem času jsme je začali zavádět i mezi českými kolegy,“ vysvětluje. Hodně se podle ní osvědčilo, když se ve výuce propojil zkušený učitel s nováčkem. Jeden přinesl jistotu, druhý novou energii. „Dnes učíme v tandemech hlavně mezipředmětově a obzvlášť v rámci různých projektových dnů,“ dodává.

Hana Mádrová na tandemové výuce oceňuje mnoho aspektů. „Líbí se mi pozorovat to, jak kolegové pracují se třídou, a inspirovat se od nich. Jsem ráda, že je můžu požádat, aby mě při výuce sledovali a dávali mi zpětnou vazbu. A příjemné je i to, že se ve vedení hodiny střídáme. Mění se tak dynamika a mohu se přepólovat mezi rolemi toho, kdo vede, a toho, kdo pomáhá,“ říká. Stejně tak je podle ní taková hodina přínosná i pro studenty: „Ve dvou se jim můžeme víc věnovat, takže se mají s kým radit a konzultovat. Vidí, jak na sebe reagujeme a jak spolu komunikujeme. Takový pohled na spolupráci je, myslím, vítaným osvěžením.“

Výhody tandemové výuky mohli v loňském akademickém roce zažít i studenti a studentky oboru učitelství pro 1. stupeň na Pedagogické fakultě UK v rámci projektu nazvaného SPIN: Spolupráce a inovace. Vyučující z vysoké školy tady v tandemu doplňovali učitelé ze základních škol. „Přínosné to nakonec, myslím, bylo pro všechny,“ říká Petra Vallin z pedagogické fakulty, která se sama na částečný úvazek věnuje tandemové výuce na jedné z pražských základních škol.

Studenti viděli na vlastní oči fungující model spolupráce dvou dospělých lidí při výuce, který pak budou moci aplikovat ve svých vlastních hodinách s tandemovými kolegy i asistenty pedagoga, a měli možnost vidět v akci odborníky z akademické sféry i z praxe. „Když se o tématu baví dva lidé se svými pohledy na věc, vyvstane plastičtější, zajímavější perspektiva. A když se baví s respektem a spolupracují, je to ten nejlepší příklad pro učitele i studenty.“

Tandemové výuce se samozřejmě věnují i nejrůznější teoretikové pedagogiky, například americké autorky Marilyn Friendová a Lynne Cooková. Ty definovaly šest druhů tandemové výuky od nejjednodušších až po ty nejnáročnější. „První model se označuje jako jeden učí, jeden pozoruje,“ říká Petra Vallin. „To pozorování je ale aktivní. Říkáme, že ten, který sleduje, má nějakou zakázku – třeba sledovat, ve které chvíli učitel ztratí pozornost zadních lavic.“

O něco náročnější je model jeden učí, jeden asistuje, kdy hodinu odvede jeden pedagog a druhý má přesně definované úkoly, tedy organizační (např. v konkrétní chvíli rozdat papíry) nebo jiné, třeba poskytovat podporu konkrétnímu dítěti. Třetí model je pak takzvaná paralelní výuka. „Třída se rozdělí na skupiny, každá je někde jinde a přitom oba učitelé učí to samé,“ vysvětluje Petra Vallin. „Je rozdíl, když máte v hodině 26 nebo 13 žáků, ta dynamika je úplně jiná a zbývá mnohem víc prostoru pro jednotlivé děti.“

Další formou je práce na stanovištích, kdy je ve třídě nachystáno několik aktivit, každý z učitelů vede jednu z nich a ostatní jsou samoobslužné. „Potom tu máme takzvanou alternativní výuku, kdy se z třídního kolektivu oddělí malá skupinka, která potřebuje něco navíc,“ popisuje Petra Vallin. Poslední, nejkomplexnější formou hodiny odučené v tandemu je týmová výuka. „Jde o takzvaná 3S – společně naplánovat, společně odučit, společně reflektovat,“ říká Petra Vallin. „Já sama za sebe doporučuji nezačínat hned touto nejnáročnější metodou, ale postupně a zlehka se k ní propracovávat.“

Práci odvedeme před hodinou

Tandemovou výuku má v oblibě i Barbora Bitomská, učitelka biologie a chemie z Mendelova gymnázia v Opavě. „U nás ji nemáme vyloženě zakotvenou v rozvrhu, je to čistě na uvážení a aktivitě jednotlivých vyučujících,“ říká. Jí samotné sedí spolupráce s kolegou fyzikářem, takže když se letos sestavoval rozvrh, vyžádali si, aby učili půlené hodiny v jedné třídě proti sobě.

„Když máme nějaké téma, které se nám hodí propojit, uděláme to a máme dvouhodinovku v tandemu,“ popisuje učitelka. Oba se s kolegou snaží, aby během tandemových hodin byli aktivní hlavně studenti. Pomáhá jim i kvalitně vybavená laboratoř. „Musíme si předem dobře stanovit cíl hodiny, společně vymýšlíme pokusy a dopředu si je i zkoušíme, abychom se v hodině pak na něčem nezasekli,“ popisuje učitelka ze Slezska. Potom ale podle ní tandemová dvouhodinovka hladce odsýpá a studenti si z ní odnesou víc, protože mají k dispozici dva dospělé odborníky, kteří mohou pomáhat a odpovídat na dotazy.

Navíc dvojice učitelů vytváří rovnou i pracovní list, na kterém studenti pracují a plní zadané úkoly. „My jsme v tu chvíli pomocníci a pozorovatelé,“ popisuje Barbora Bitomská. „Práci odvedeme předem při plánování a sestavování hodiny, potom už si ji jen užíváme. Proto je pro mě důležité, abych tandemové hodiny učila s člověkem, se kterým si navzájem důvěřujeme a víme, že se o tu práci i následnou radost podělíme.“

Právě pracná a časově náročná příprava a následná reflexe jsou důvodem, proč někteří učitelé nad tandemy váhají. „Když máme jít do hodiny ve dvou, musíme se sejít, vyjasnit si cíl a dobře si navzájem vysvětlit připravované aktivity. Rozvíjí se tím spousta klíčových kompetencí – třeba schopnost kompromisu, schopnosti přijmout i pohled druhého,“ říká Petra Vallin z Pedagogické fakulty UK. „Na druhou stranu ale taková příprava znamená věnovat čas společné práci a při ní se občas i konfrontovat s tím, že některé moje nápady a strategie možná nejsou funkční. Může vás to v učitelské roli hodně posunout, ale ten posun rozhodně není zadarmo.“

Zavádět tandemovou výuku je podle ní možné pouze v situaci, kdy do toho jednotliví učitelé mají chuť a zároveň je v tom podporuje vedení školy. Ne každý pedagog je ale ochotný otevřít se druhému. „Praxe je taková, že zejména mnozí zkušení učitelé nechtějí do svých hodin pouštět kolegy. Nestojí o zpětnou vazbu, protože si nechtějí připustit, že jim třeba něco nefunguje úplně ideálně,“ vysvětluje.

Nakazili jsme kolegy

V některých školách může mít zavádění tandemové výuky podobu opravdu hlubokých změn. Jednou z takových škol je ZŠ Solidarita v Praze-Strašnicích, kde se už čtvrtým rokem druhý stupeň neučí oddělenou biologii, zeměpis, chemii a fyziku, ale mají integrovaný předmět s názvem přírodní vědy. Ten má různou hodinovou dotaci napříč ročníky, ale v průměru jde o pět hodin týdně, z nichž jedna dvouhodinovka je vyučována tandemovým způsobem. V jedné třídě se tak mohou během roku vystřídat tři nebo čtyři vyučující v různých kombinacích.

Tento neobvyklý styl výuky rozjížděla fyzikářka Vendula Hráčková společně s učitelem biologie a chemie Václavem Fialou. „Nastoupili jsme do školy ve stejnou chvíli a oba jsme přišli s myšlenkou ,jiné’ výuky, postavené na badatelské metodě a učení v souvislostech,“ vzpomíná Vendula Hráčková. Ještě před covidem stihli odjet na studijní cestu do Finska, kde se právě setkali s konceptem předmětu přírodní vědy. Po návratu všichni učitelé přírodovědných předmětů na škole dali dohromady témata, kde se jejich obory prolínají, a zkusili úplně nový styl výuky. Začali v šesté třídě a letos už se integrovaně učí celý druhý stupeň.

„Hlavně začátky byly hodně náročné. Museli jsme se opravdu každý týden scházet, plánovat hodiny. Všechny pokusy jsme si museli vyzkoušet dopředu a navzájem jsme si vysvětlovali a učili se jeden od druhého,“ vzpomíná na začátky fyzikářka z Prahy. Pro integrovaný předmět navíc neexistují ani učebnice, takže si museli vytvořit vlastní, nazvané Badatelský deník. „Teď už doděláváme poslední pro deváťáky. Ostatní jedou podle materiálů, které už máme hotové, takže té práce je letos opravdu mnohem méně,“ dodává Vendula Hráčková.

Kromě tandemových dvouhodinovek se navíc snaží držet si hodiny v jednom ročníku ve stejnou dobu a vedle sebe, takže se může stát, že se vymění třeba jen na část hodiny k provedení nějakého komplikovanějšího experimentu, který vyžaduje větší expertízu v konkrétní oblasti. „Samozřejmě nám hodně pomáhá, že jsme kamarádi, důvěřujeme si a vidíme věci podobně. Není pro nás tedy nijak náročné pustit si někoho do hodiny. Už jsme ale nakazili i kolegy a kolegyně napříč školou,“ usmívá se Vendula Hráčková. Na ZŠ Solidarita se tedy v tandemech učí na prvním stupni alespoň čas od času čeština, matematika i jiné předměty.

Text vyšel v Akademii Lidových novin.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.