Jsme škola pro rychlé i pomalé. V Krnově se na inkluzi nenadává

„Tak, pánové, já vás tady vítám,“ říká Veronika Nováková Matelová ke třem ramenatým klukům. Ti se tísní kolem malého stolku v pracovně, která vznikla přes prázdniny v jednom z  kabinetů. „Máme to tu malé, ale je to naše,“ poznamenává plavovlasá žena směrem k novinářské návštěvě. Veronika je jednou ze tří speciálních pedagogů, kteří na tady na krnovské ZŠ Janáčkovo náměstí působí.

Kluci, kteří se ke stolečku jen tak tak vejdou, jsou osmáci. Jirka, Tomáš a Marek se s Veronikou setkávají už druhým rokem. Zatímco jejich spolužáci ve třídě se učí postihovat drobné nuance větného rozboru, Veronika s touto trojicí tráví jednu hodinu týdně nad jednoduššími, praktičtějšími tématy. „Dnes budeme číst a ke konci hodiny si projedeme nějakou gramatiku,“ usmívá se Veronika a vedle sebe přistavuje magnetickou tabuli s fixy. Ještě než chlapcům rozdá texty, ujasňují si, na co je při čtení s porozuměním možné se soustředit. Na tabuli přibývají čtenářské strategie, které už kluci znají z dřívějška – záměr autora, pravda a lež, fakta a názor. Nad protikladnými dvojicemi se Veronika na chvíli zastavuje. „Pravda, lež, fakta, názor,“ opakuje. „Znamenají některá slova to samé?“ Nakrátko ostříhaný blonďák Jirka vysvětluje, že pravda a fakta jsou v podstatě zaměnitelná slova, ale názor neznamená to samé, co lež. „Tvůj názor může být pravdivý, viď,“ přikyvuje spokojeně Veronika a rozdává klukům na přečtení papíry s textem o „vesmírném smetí“. Text zabírá zhruba polovinu stránky formátu A4, spodní polovina je odstřižená. Ta přijde na řadu za chvíli.

Každá škola to tak může udělat

ZŠ Janáčkovo náměstí má něco přes šest stovek žáků a zhruba stovka z nich potřebuje při učení zvýšenou podporu. Setkávají se tu s autismem, vývojovou dysfázií, lehkým mentálním postižením i lehčími diagnózami, jako jsou nejrůznější „dys“. Některé děti mají dokonce kombinaci dvou a více poruch. Aby dostaly, co potřebují, a zároveň se mohli učit i jejich spolužáci, má škola celkem robustní aparát podpůrných profesí. Samozřejmě tu mají výchovného poradce, metodika prevence a sociálního pedagoga. A k tomu s dětmi pracuje školní psycholog a tři speciální pedagogové.

„Každý z nás má na starosti něco trochu jiného, dobře se doplňujeme,“ vysvětluje Petra Dimitriu, vedoucí školního poradenského pracoviště a také speciální pedagožka. Ona sama se soustředí na „papíry“, aby s nimi neměli práci učitelé. Chodí pozorovat děti do hodin, pracuje s žáky individuálně i skupinově. Její kolegyně Veronika Nováková Matelová je na půl úvazku druhou učitelkou ve třídě u žáka s vážnými poruchami a další půl úvazek si poskládala z práce se skupinkami dětí, které potřebují podporu, jako třeba Marek, Jirka a Tomáš. Třetí speciální pedagog tráví čas hlavně ve třídách, kam si ho učitelé vyžádají, a pomáhá, když někdo nestíhá. Ve volných chvílích se věnuje s dětmi logopedii.

Jak je možné, že škola může zaplatit tolik lidí? „Máme hodně dětí s podpůrnými opatřeními. Než si nechat napsat dva asistenty pedagoga, raději přijmeme speciálního pedagoga na plný úvazek, který má potřebnou kvalifikaci pro práci s těmito dětmi,“ vysvětluje ředitel Karel Handlíř. Všechny školy jsou navíc už několik let placené podle odučených hodin, nikoliv počtu žáků. „Speciální pedagog může být placen jako tandemový učitel v hodině. S tím, že se ale věnuje cíleně potřebným žákům. Takto to může udělat každá škola,“ dodává ředitel.

Učíme se dovednosti do života

Text o vesmírném smetí, které nám dělá neplechu na oběžné dráze Země, kluci přelouskají celkem rychle. Veronika ho nakopírovala z učebnice Čteme s porozuměním každý den určené dětem z prvního stupně. Číslo na učebnici má ale přelepené lesklou samolepkou. „Nechci, aby hned viděli, že čtou text pro děti mladší třeba o pět let. Bylo by to pro ně demotivující,“ vysvětluje. Na čtení textu navazují otázky, kde mají žáci kroužkovat správné odpovědi. Ještě předtím, než se pustí do práce, s nimi Veronika ještě prochází strategii. „Co to uděláte, když si nebudete jistí?“ ptá se a tmavovlasý Marek odpovídá: „Hned na začátku si vyškrtám úplné nesmysly, a pak se budu rozmýšlet.“ Veronika jim ještě doporučí, aby si ke každé otázce zatrhávali důkazy jinou pastelkou, a kluci se znovu sklánějí nad papíry.

„Zezačátku se zbrkle vrhali na odpovědi, ani si nepřečetli text,“ popisuje jejich posun za poslední rok Veronika. „Pracujeme nejenom na samotném porozumění textu, ale i na čtenářských a pracovních strategiích. Aby uměli odlišit fakta od názorů, příčiny od důsledků, aby věděli, na co se soustředit.“ Kluci zatrhávají pečlivě barvičkami, kroužkují. „Vy už jste profíci, tohle znáte dobře,“ hecuje je do práce Veronika. „Žáci, kterým se věnuji, za sebou mívají reparáty. Ve třídě zlobí, protože nestíhají, pošťuchují se. Tak si je beru stranou a pracujeme spolu. Potřebují se naučit číst s porozuměním v běžném životě, umět rozlišit na internetu ovlivňování, dezinformace,“ dodává.

Zatoč se jako kolotoč, v hodině se budeš líp soustředit

„Některé děti přijdou s asistentem pedagoga už ze školky. U některých se ale poruchy učení začnou objevovat až po nástupu do školy, a pedagogicko-psychologická poradna je nechce vyšetřit dřív než na konci druhé třídy. Přijde mi ale škoda s nimi nezačít pracovat dřív,“ říká Petra Dimitriu. Proto chodí na pozorování k prvňákům, aby včas podchytila děti, které by do budoucna mohly mít potíže.

Tvrdí, že všechno souvisí se vším. Děti podle ní přicházejí do školy s nedostatečnou hrubou motorikou. Neumí chodit dobře ze schodů, nejsou zpevněné. „A tak se problémy řetězí. Jemná motorika a grafomotorika, soustředění, mluva,“ říká přesvědčeně. Bere si tedy nejmenší děti z hodin a cvičí s nimi cviky, které se naučila na kurzu neurovývojové stimulace Pohybem se učíme – třeba to, že když se s rozpřaženýma rukama zatočí třikrát dokola, vydrží pak stát se zavřenýma očima na místě. Cviky učí i rodiče, aby doma aspoň deset minut denně trénovali. Pro další děti zase nastavuje různá opatření a vkládá je do školního informačního systému, aby se s nimi mohli seznámit všichni učitelé.

Péče, jakou v této škole děti s podpůrnými opatřeními dostávají, je v českém kontextu neobvyklá. Nebojí se vedení toho, že se právě tyto děti začnou ve třídách kumulovat, protože si rodiče mezi sebou řeknou, že tady to s nimi umí? „To je riziko, které si uvědomujeme, a musíme si na to dávat pozor,“ říká ředitel Karel Handlíř. „Dětí, které potřebují při učení podporu, je v populaci kolem 12 procent. A my si hlídáme, abychom jich neměli ve třídách o mnoho víc. Naštěstí nám v tomto jde vstříc zřizovatel, město Krnov, které svým školám přispívá na psychology, speciální pedagogy a na doučování, když je potřeba. Není třeba hledat školu, která dítě s poruchou zvládne, protože ho zvládnou všechny.“

Když vidím problém, pomůžu

Kluci z osmičky už doválčili s odpověďmi na otázky a Veronika Nováková jim doprostřed dává prázdný papír. Na něj se pokusí formou myšlenkové mapy zakreslit vše, co už znají z české gramatiky. Soustředí se hlavně na to, kde se píše i a kde y. Přitom ale procházejí další jevy. Baví se o tom, jaké mluvnické kategorie lze určovat u sloves, přídavných i podstatných jmen. Nad stolkem padají termíny jako „rod“, „pád“, „vzor“. Tomáš z hlavy vyloví i pomůcku, podle které rozezná, jestli se píše „mě“ nebo „mně“. „Pe-po-vi,“ vytleskávají všichni. „Jsou to tři slabiky, takže píšeme tři písmena. M, n, ě,“ vysvětluje a speciální pedagožka Veronika nešetří chválou.

Sdílí s mladými muži ještě plán pro letošní školní rok: „Budeme hodně číst, i těžší texty s otevřenými otázkami, a zase pokročíme v gramatice,“ slibuje. A už zvoní. Za dveřmi malé pracovny se během chvilky objevuje další skupinka. Tentokrát jsou to tři dívky ze sedmé třídy; jedna s vývojovou dysfázií, další dvě s lehkým mentálním postižením. I ony přicházejí s látkou z češtiny. Veronika ale ukazuje v informačním systému, že pro ně vytvořila i pomůcku do všech naučných předmětů s prezentacemi a testy. „Když budou ztracené, asistentka pedagoga uvidí, že tu pro ně má vytvořené karty s tématem vesmíru, a může je s nimi procházet online. Já pak vidím, kolikrát procvičili a co jim třeba nešlo,“ usmívá se. 

Na dobrou práci s nadanými hledáme recept

ZŠ Janáčkovo náměstí v Krnově ale usiluje o to, aby byla opravdu školou pro všechny. A to znamená i pro děti, které měly v genetické loterii víc štěstí a vylosovaly si nadání a vysokou inteligenci. „Když se nám dítě jeví jako velmi bystré, pošleme ho do poradny, aby mu změřili intelekt a přiznali podpůrná opatření,“ popisuje Petra Dimitriu. To se ale týká hlavně dětí ve vyšších ročnících. U nejmenších jsou nově k zápisu zváni psychologové z olomoucké organizace pečující o nadané. „Vyhlédnou si některé děti, otestují je, a my se jim potom věnujeme,“ vysvětluje speciální pedagožka. Několikrát v týdnu se setkávají a společně řeší logické, matematické a všeobecně rozvíjející úlohy. „Někdy musíme trochu jít před odpor paní učitelek. Brblají, že dítko zamešká vyvozování nějakého písmenka nebo počítání. Musíme jim vysvětlovat, že už to stejně nejspíš dávno umí, a pokud ne, velmi rychle to dožene,“ usmívá se Petra Dimitriu.

Pro starší děti jsou na škole i další možnosti. „Možnost chodit na určitý předmět do vyššího ročníku, například,“ vysvětluje speciální pedagožka. „Někdy se ale páťák v sedmičce necítí dobře, a navíc to může dělat neplechu i v původním kolektivu.“ Pro nadané děti můžou být zajímavé i mimoškolní aktivity, jako třeba technický kroužek, kde mohou pracovat s roboty nebo zkoušet programování. „V hodinách matematiky můžu také přemýšlivé děti rozvíjet,“ říká druhostupňová učitelka Markéta Mylková. Jelikož se na škole učí metoda podle Hejného, běžně se tu využívají takzvané gradované úlohy, kdy žáci řeší nižší, průměrnou nebo vyšší úroveň obtížnosti. „Pro ty, co chtějí mívám nachystané dobrovolné výzvy k tématu. A když ani to nestačí, nosím jim do hodin příklady z matematických soutěží,“ říká matikářka. „Ani nevědí, že řeší olympiádu, protože to v puberťácích může vzbudit spíš odpor. Říkám – tady mám něco pro tebe, lámej si hlavu, a když budeš chtít, přinesu ti další.“

„Samozřejmě nás mrzí, když nám šikovné motivované děti přecházejí na osmileté gymnázium. Vidíme, že když ze třídy odejde víc žáků než jeden nebo dva, je ta práce na druhém stupni potom těžší,“ přiznává ředitel. Věří ale, že se nadaným může dařit i ve třídách, kde se dá nalézt skutečně celá Gaussova křivka, pokud učitelé zvolí vhodnou organizaci a metody práce, například už zmiňované gradované úlohy. „Jsme prostě na cestě. Ten pravý recept na práci s nadanými zatím hledáme. Důležité ale je, že si to uvědomujeme a pracujeme na tom,“ dodává ředitel Karel Handlíř.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.