Rodiny řeší dárky pro učitele. Nejčastěji je dostávají i rozdávají na prvním stupni, výjimkou nejsou ale ani střední školy

Kantoři dostávají nejčastěji drobnosti jako svíčky, hrníčky či antidepresiva do šuplíku v podobě čokolády. Výjimkou nejsou ani poukazy nebo osobní dopisy, které od dětí dostávají. Obdarovávání funguje oboustranně.

Jedna humorná slovní hříčka praví, že „na vysvědčení poznáš na ulici učitelku podle kytek”. Přinést puget na konec pololetí a školního roku je typické především pro první stupeň, zpravidla proto, že děti mívají převážně jednoho učitele. V řadě škol napříč republikou si dárky dávají běžně i při dalších příležitostech. Kateřina Sotonová z mateřské školy v Pardubicích například naposledy dostala dárek k svátku – růžový hrneček s lamou a jednorožcem. Dárky od dětí rozhodně nijak nevyžaduje, přesto jí je nosí i k Vánocům a na konci školního roku. 

V taštičkách bývají často vonné tyčinky, svíčky nebo alkohol 

„Dostáváme květiny, svíčky, čokolády i lahvinku. Já zase s radostí kupuju dárky a květiny paním učitelkám svých dětí. Před prázdninami jsme s dětmi navlékaly korálky z minerálů. Jsou skvělé a dárek jim má prostě jen udělat radost,” popisuje s tím, že podobné pozornosti jsou podle ní výchovné. „Jsou super profíci, dělají spoustu věcí pro děti nad rámec jejich povinností, nepracují, ale pečují a to si, myslím, ocenění zaslouží. Dárečky vybírám s dětmi a přemýšlíme společně, co by paní učitelky potěšilo,” dodává Sotonová, jejíž děti navštěvují základní školu v Chrudimi. 

Mladší děti na prvním stupni chtějí svojí učitelku především potěšit, jak říká Natália Syrůčková Schultzová. Proto dárek nikdy neodmítne a dětem neřekne, aby ho nenosily. „Přijde mi, že by byly smutné, že to prostě nechci. Vždy si s dárky poradím a nic nepřijde vniveč. Chtějí jednoduše projevit vděk a podle mě na to mají právo,” vysvětluje učitelka angličtiny na základní škole ve Středních Čechách s tím, že nedostává jen hmotné věci. „Jeden kluk mi třeba místo dárku oznámil, že odchází na osmileté gymnázium a že je to pro mě dárek, protože jsem ho učila tak, že přijímací zkoušku zvládl levou zadní,” usmívá se Syrůčková Schultzová. 

Přesvědčit děti, aby nic nenosily, se nepodařilo ani Anně Sendoa Martín, která učí jazyky. V minulosti je před vánočními svátky požádala, aby buď dárek nekupovaly vůbec, nebo aby mi napsaly hezký vzkaz či dopis. „Něco, co si budu moct roztřesenou rukou v domově pro seniory za 40 let přečíst a zavzpomínat na ně. Všichni jsme se tomu zasmáli, ale vyhověno mi bohužel nebylo. Dostala jsem hrníček, vonné tyčinky, klíčenku, svíčku, stojan na svíčku a pár dárků, ze kterých bylo patrné, že děti vybraly to, co mají samy rády nebo co používám,” vyjmenovává Sendoa Martín. Stejně jako před Vánocemi je i na konci požádala, aby nenosily řezané květiny, protože jí kočky vázu vždy převrhnou. „Dostala jsem čtyři, jednu z toho s omluvou „já jsem jinak nemohl, paní učitelko”. A láhev alkoholu, „abyste se mohla opít, paní učitelko”. A spoustu čokolád. I kočky dostaly dárky. Mám dojem, že i vedlejší větu doplňkovou se mi podaří do nich dostat snáz než to, aby nic nekupovaly,” dodává s úsměvem jazykářka. 

Nad dárky pro učitele přemýšlí děti společně s rodiči. Ideální podle Jany Petrové z Plzně je, když je učitelé mohou nějak dál využít, sníst, nebo vypít a nedávat věci, které mají doma tisíckrát nebo dekorace, na které bude akorát sedat prach. „Dcera strašně ráda kreslí, takže chtěla dát svojí učitelce antistresové omalovánky. Starší dcera to neřeší a v synově třídě se dohodli, že učitelku trochu ‚provětrají‘ a koupili jí se spolužáky poukaz na větrný tunel, kde se bude vznášet. Podle mě bude nadšená a vyděšená zároveň, ale byl to jejich nápad, tak jsme přispěli,” říká Petrová, která má syna v posledním ročníku základní školy. 

Když nosí dárky ostatní, tlaku je těžké odolat, říkají někteří rodiče 

Dávání dárků učitelům na Vánoce není výjimečné, ale převládají rodiny, kde nic podobného neřeší. „Vůbec jsme nad něčím takovým doma nepřemýšleli. Když jsme byli malí, oba jsme na vysvědčení nosili květinu, já růži, co mi tehdy ustřihla babička na zahradě, manželka luční kvítí, co nasbírala. Co jsem nosil v pololetí, si už nepamatuju. O narozeninách jsme nosili do školy pytlík bonbonů pro spolužáky, ale dárky na Vánoce pro učitele a děti jsme neřešili nikdy. S dcerou to máme stejně. Nosí akorát růži na konci školního roku,” popisuje Daniel V., který bydlí kousek za Prahou. 

Jak to letos udělají, přemýšlí také rodiče tříletého Edy, který začal chodit do školky. Dárky pro učitele zatím neřešili, ale možná budou muset, protože se na ně skládá celá třída. Právě takový nepříjemný tlak vadí i Lucii K., jejíž děti nakonec dárky dávají. „Když starší dcera nastoupila do školky, vůbec jsem netušila, že se učitelkám něco kupuje, a ani jsem to neměla v úmyslu. Jenže pak všichni rodiče začali chodit s vánočními taštičkami a já tedy šla také raději něco koupit,“ vzpomíná. „Nejsem z toho vymýšlení a darování úplně na větvi, je to pro mě zatěžující časově i finančně. Kvůli dětem i ostatním rodičům ale vždy se skřípěním zubů něco pořídím. Je to konzum na všechny strany,“ dodává. 

Dětem nicméně nechybí při vymýšlení dárků vtip. Za dvacet let, co Jana Linhartová učí, dostala jednou i bavlněné kalhotky s obrázkem myšky a její holohlavý manžel, který také učí na prvním stupni, zase dostal šampon na vlasy. Na střední škole šla učitelka Iveta Krupová Andělová na dárky od lesa. Každý donese zabalenou věc, které se chce zbavit, jako je třeba nevhodný dárek, který samy dostaly. Ty se pak očíslují a losují. „Náramně se bavíme, když kluk dostane lak na nehty a holka holítko na knír. Já si většinou vytáhnu nějakou nevkusnou sošku. Dárky od žáků jsem nikdy neočekávala a také to žákům říkám, ať mi nic nenosí,” popisuje učitelka. 

Podle Albíny F., jejíž děti chodí do školy v Praze, jsou právě spotřební či praktické dárky nejlepší, pokud je děti chtějí kantorům dát. Učitelům s dlouhou praxí by se totiž jinak mohly začít hromadit. „Jen ne hrnky nebo drogerii. Naše učitelka říká, že už to za ta léta nemá ani komu předávat,” míní. 

Kromě kosmetiky a květin dávají děti učitelům i dárky s přesahem. V rámci sbírky Donio darovala rodina peníze a učitelka Žaneta Radimecká k tomu dostala poukaz. A není jediná, komu děti daly dárek, který je i pro druhé. „Koupily mi slepice od Člověka v tísni, které pak dostanou lidé v nejchudších zemích světa. A bylo to od dítěte, kde rodiče neměli moc financí, ale přesto pomohli ostatním,” vzpomíná Eva Vetchá, která učí v ZŠ Dobrovského Lanškroun. Další generaci učitelů v Africe se zase snažily „vychovat” děti v Základní škole Kamenická. „Moje třída koupila poukaz na vzdělání učitelů v Africe. Vždy jsem děti vedla k tomu, aby nebyly lhostejné. Udělaly mi tím velkou radost. A ony to věděly,” líčí Markéta Pokorná. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.