Škola v brněnském Bronxu nabízí hudební kroužky. Kytaru půjčí i domů

V přízemí budovy školy, kterou navštěvují žáci z druhého stupně, se z jedné třídy ozývá zvuk několika kytar, které doprovází i dívčí zpěv. Žáci tam mají pravidelnou hodinu kytary. A vsadili tady na skupinovou výuku. Děti se tak hru na kytaru i samotný rytmus učí díky vzájemnému sdílení rychleji. Navíc se mezi sebou napříč ročníky i více poznávají. „Tím, že hrajeme ve skupince, tak je tu uvolněnější atmosféra, což je pro ty děti lepší, než kdyby musely hrát někde samy. Snáze se tak zbaví studu,“ odůvodňuje volbu skupinových kroužků kytary jejich lektor Rostislav Vintr.

Právě ten tu vede kroužek kytary už od úplného začátku, tedy od roku 2019, kdy projekt na ZŠ a MŠ Merhautova začal. Původně se tu děti z druhého stupně učily hlavně hrát na kytaru. Po čase, i díky zájmu žáků, se rozhodli náplň kroužku trochu poupravit a zaměřit se hlavně na takové skladby, které se dají i zpívat, aby se děti mohly doprovázet. A to i kvůli tomu, že to tak děti víc baví, což je i účelem hudebních kroužků. Brno bylo vůbec jedním z prvních měst, které se do mezinárodního projektu OnStage zapojilo. Inspirace přišla ze španělského města L’Hospitalet de Llobregat, kde už přes deset let funguje hudební škola EMMCA. Té se podařilo hudebními programy na školách propojovat jednotlivé skupiny a komunity ve městě. A o něco podobného se snaží i v Brně. Děti tu má kroužek motivovat ke smysluplnému trávení času, zároveň má zlepšit i jejich vztah ke škole a být tak prevencí sociálního vyloučení a předčasnýchj odchodů ze vzdělávání.

Je odpoledne a ve třídě sedí pět dívek, dvě hrají na kytaru a zbytek zpívá. Zároveň je doprovází i dva lektoři, kromě Rostislava Vintra ještě učitel Dario Piga, který pochází ze Sardinie. „Tahle skupinka holek už umí zahrát akordy a doprovodit se při zpěvu. My tu jejich hru pozorujeme, a když se nám třeba něco nezdá, například úchop, tak je zastavíme, spravíme to a pokračujeme. Často jim ale radíme, co se dá s kytarou dělat dál. Jak třeba vybrnkávat tóny nebo jim ukazujeme, jak dělat složitější rozklady,“ popisuje techniku výuky Vintr. „A začátečníci, kteří přichází do kroužku většinou hned v šesté třídě, mají hodiny odděleně, kde je učíme právě úplné základy, aby pak mohli co nejdříve doplnit skupinku pokročilých,“ dodává. 

Zábava o volné hodině mezi vyučováním

Skupinka dohrála písničku a hned na to chce navázat další. „Hallelujah!“ navrhuje sedmačka Katka. To se ale s nadšením ostatních moc nesetká. „Ne to ne, radši Nechte zvony znít,“ vymýšlí hned deváťačka Martina, „tady máte papír, pane učiteli“ podává pohotově text i s akordy lektorovi Rostislavu Vintrovi. Ona sama chodí do hudebního kroužku už druhým rokem a kytaru držela poprvé v ruce až tady. Teď už dokáže ostatní spolužačky doprovázet a k tomu i zpívat. „Chodím sem se svou sestrou a s tou trénujeme i spolu doma,“ ukazuje směrem k dívce, která sedí před tabulí vedle Rostislava Vintra a taky hraje na kytaru. 

„Musíte zpívat opravdu nahlas. Jako byste chtěly překřičet ty zvony,“ vybízí děvčata lektor. „Jo! No jasně! Určitě,“ ozývá se postupně ze všech stran. „Budeme řvát, fakt,“ doplňuje ještě se smíchem Martina. Učitel Rostislav Vintr pak bere do ruky kytaru a začíná hrát první akord. „Á, bez tebe mám jenom chvíli dlouhou,“ pokyne směrem k holkám a ty se rázem přidávají, jak zpěvem, tak i hrou na kytaru. A jak slíbily, tak plní, a zpívají opravdu z plných plic a do toho se i do rytmu pohupují v bocích. Všechna děvčata jsou plná energie, a tak hned na telefonech hledají text a akordy k další písničce, kterou si chtějí zkusit zahrát a zazpívat. 

„Takže, a moll, D dur, C dur,“ opakuje učitel Vintr nahlas. Jedna z kytaristek se hned snaží melodii napodobit, tak druhá trochu tápe, a tak se jí ptá, jak to má hrát a snaží se to od ní odkoukat. Když ale skupinka začne, během refrénu nakonec z melodie holky úplně vypadnou. „No jo, ale vy to holky zpíváte v trochu jiné tónině, než jste nám našly akordy. To nám neladí,“ říká pan učitel. Tuto skladbu jim do příště upraví a vytiskne, aby mohly všechny zpívat a třeba se i samy doprovázet na kytaru. 

Kytary i na doma

Zvoní školní zvonek na přestávku a pro část skupinky to znamená, že jim končí volná hodina a za pár minut už musí být ve výuce. Vrátí kytary zpátky do obalů a odnáší je do vedlejší místnosti, která funguje jako sklad nástrojů. „Tak zase zítra, to už vám nachystám tu novou písničku, tak přijďte, jo?“ loučí se s nimi pan učitel Vintr. 

Za chvíli ale do třídy přichází další dvě dívky, kterým právě skončila výuka, a teď budou hrát ony. Ihned si jdou vedle pro kytary a čekají, co se bude dít. „Holky, dneska budeme hrát, ale zítra probereme i tu teorii, jak jste chtěly, dobře?“ obě nově příchozí Vintrovi přikyvují. I když se tu teorii běžně neučí a především hrají, aby se žáci zlepšovali praxí, tyhle dvě žákyně se naučily hrát z not. Potřebují si tak k tomu osvojit i hudební nauku jako intervaly a předznamenání, ale to podle Vintra není žádný problém. Od toho jsou tu lektoři dva, jeden se může věnovat skupince, která chce hrát a zpívat, a ten druhý zas zájemcům vysvětlovat teorii navíc.

Podle rozvrhu mají děti hudební kroužek kytary třikrát týdně. Docházka je ale dobrovolná. „Chodí nám sem letos asi třicet dětí. Původně se nám jich hlásilo asi šedesát, ale postupně odpadly. Když chtějí a můžou, tak přijdou. A je vidět, že je to opravdu baví, protože chodí pravidelně,“ pochvaluje si Vintr. „Máme to vždycky během volné hodiny. Než abych tu čekala a nudila se, tak si sem jdu zahrát a moc mě to baví,“ říká žákyně Martina. Natálie, která sedí kousek od ní, se prý chtěla vždycky naučit na kytaru, jen neměla kde. „Když za námi v šesté třídě přišli na začátku roku a nabízeli nám tento kroužek, tak jsem věděla, že do toho prostě jdu,“ vzpomíná. Škola dokonce nakoupila kytary navíc, které si zájemci půjčují domů, aby mohli trénovat i ve volném čase mimo školu. „Jenom tak má ta hra smysl. Kdyby hráli jen ve škole, moc by se toho bez dalšího cvičení nenaučili,“ říká Rostislav Vintr.

Kytarový orchestr prezentuje školu

Hra na kytaru ale nezůstává jen za zdmi školy nebo doma. Děti s písničkami vystupují třeba na akcích školy, aby se ukázaly ostatním spolužákům. Jezdí také do jiných škol nebo na kulturní akce. Podle ředitelky Jany Foltýnové je to možnost, jak se prezentovat. Základní a mateřská škola Merhautova totiž dlouhodobě bojuje se špatnou pověstí právě kvůli složení žáků. A těmito aktivitami se snaží ukázat, že není všechno jen špatné. „Na tyhle děti je většinou poukazováno v těch negativních konotacích a my jsme rádi, že se mohou na veřejnosti ukázat i trochu jinak a zaujmout. A mají z toho radost také oni, protože ukazují, že něco umí a že v nich něco je,“ říká ředitelka.  

Na druhém stupni tady mají výuku hry na kytaru, děti ve školce se zase v rámci OnStage učí na flétny. A tím to nekončí. Škola jim nabízí třeba i pěvecký sbor, sportovní nebo jazykové kroužky. „Samozřejmě, že máme i žáky, kteří nechtějí dělat nic. Ale pak jsou tu děti, kterým rodiče volnočasové aktivity nedokážou sami zaplatit, a ti těch kroužků zdarma využívají a velmi si té možnosti váží,“ přibližuje ředitelka Foltýnová. „Dokonce máme praxi takovou, že právě ty děti, které hrají na nástroj, tak jsou většinou tahouni třídy. Vezmou kytaru, zahrají a zaujmou ostatní spolužáky nebo tím i stmelí ten kolektiv.“

Ředitelka ale vzpomíná i na žáka s bídným prospěchem, který právě díky hudbě udělal obrovský skok a stal se z něj dobrý kytarista. „Většinou ty romské děti hudba baví, mají to v těle, rádi tancují. Takže je důležité jim ty aktivity ve škole nabídnout a ono jim to může i pohled na školu trošku zlepšit,“ doplňuje ředitelka Jana Foltýnová. I přesto, že jsou takových případů jednotky, ukazuje to, že hudební projekt má smysl. Kromě této základní školy jsou do OnStage zapojeny ještě další tři školy v Brně. Tam se děti učí kromě kytary hrát třeba i na flétnu nebo housle.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.