Obětem gangů nepomohla policie, ale nepomůže jim ani Musk. Proč se miliardář lísá k nacionalistickým populistům?

Tzv. grooming gangs byly gangy vedené muži převážně z Pákistánu, které přibližně mezi lety 1997 a 2013 zneužívaly tisíce mladých dívek a v menší míře také chlapců zejména v severoanglickém Rotherhamu a okolí. Kauza před lety způsobila v Británii značný rozruch. A není divu: obětí sexuálního násilí bylo nebývale mnoho (podle konzervativních odhadů nejméně 1400, ale nejspíš více) a během vyšetřování se ukázalo, že důkazy o zločinech měly rotherhamské úřady i policie přímo před nosem, přesto se je mnohdy rozhodly ignorovat.

Nezájem policie a úřadů

Sociální pracovnice Jayne Senior, která se hrůznému případu věnovala více než deset let, například shromáždila a poskytla rotherhamské policii rozsáhlý soubor důkazních materiálů, policie nicméně na základě zprávy nejednala. Podobný byl případ sociální pracovnice Adele Gladman. Organizace, které pomáhají obětem sexuálního násilí a vykořisťování, pracovaly s oběťmi už okolo roku 1999 a publikovaly detailní zprávy nejpozději od roku 2003, média na případy upozorňovala, ale razantnější zásahy přišly až o deset let později. Podle klíčové zprávy sociální pracovnice a akademičky Alexis Jay, která vedla nezávislé šetření a publikovala závěry v roce 2014, byly oběti ve více než třetině případů známy úřadům, například pobývaly v dětských domovech. Mnohdy je údajně přímo z domovů odváželi cizí lidé, na což byla  policie upozorněna, ale nekonala.

Navzdory tomu, jak se kauza někdy rámuje především v krajně konzervativních médiích, v posledních letech se nepotvrzuje, že by hlavním důvodem pro nečinnost policie byly obavy z nařčení z rasismu, byť i tento faktor se v některých zprávách mapujících případy objevuje. Kritizovány byly především místní správní orgány, jejichž představitelé a představitelky údajně nebyli dostatečně aktivní ze strachu, že větší rozruch by mohl vyvolat etnické napětí.

Během let se nicméně jako podstatnější jeví sociální rozměr. Pro policii byly údajně chudé oběti z „okraje společnosti“ nezajímavé a nedůvěryhodné, stejně jako sociálně slabí pachatelé. Těmi byli převážně lidé působící v „noční ekonomice“, v prostředí stranou veřejného zájmu. Na tento aspekt upozorňuje Johana Kłusek z Etnologického ústavu Akademie věd České republiky: není náhoda, že chudí byli pachatelé i oběti a že ke zločinům docházelo v deindustrializované oblasti, která byla sama tak trochu „zapomenuta“. Kłusek v rozhovoru pro Akademii věd také připomíná, že ačkoli členové gangu byli převážně pákistánského původu, většina „klientů“ byli bílí Britové z různých sociálních vrstev.

Podle kritiků se v této kauze navíc opět projevila obecná tendence nedůvěřovat obětem sexuálního násilí. Jay ve zprávě z roku 2014 konstatovala, že místní policie nevěřila obětem, chovala se k nim neuctivě, ignorovala jejich svědectví, stejně jako varování a zprávy sociálních pracovnic, pracovníků a organizací. Chování vyšetřovatelů podle některých nápadně připomínalo ponižování a zpochybňování, které i v jiných případech brání obětem sexuálních deliktů v dosažení spravedlnosti. BBC uvádí případ, kdy soused nahlásil křik ze sousedního bytu, policie přijela, na místě našla třináctiletou dívku v potrhaném oblečení a několik starších mužů – a sankcionovala pouze dívku za pití alkoholu. Jindy byly oběti policií vedeny jako „milenky“ násilníků a děti nucené k prostituci samy obviněny z trestného činu prostituce.

Vyšetřování jak gangů, tak policejních složek a odpovědných úřadů dosud probíhá. Dva rotherhamští policisté byli nedávno dokonce obviněni z toho, že se v dané době dopouštěli sexuálních deliktů.

Selhání institucí jako zbraň proti současné Evropě

Elon Musk nyní začal veřejným prostorem šířit obvinění, že současný ministerský předseda Keir Starmer, vrchní státní žalobce v letech 2008–2013, je osobně odpovědný za sexuální zločiny v Rotherhamu a patří do vězení. Musk útočil také na Starmerovu kolegyni Jess Philips, kterou nazval „schvalovatelkou genocidního znásilňování“ za to, že nepodpořila celonárodní vyšetřování gangů a příslušných místních složek. Vyšetřování i soudní procesy přitom stále probíhají, padly desítky rozsudků, městští radní i představitelé složili funkce, jen vše probíhá na místní úrovni.

Role Crown Prosecution Service (Královské prokuratury) v případech z Rotherhamu, Rochdale a dalších měst přitom je přinejmenším problematická, a jakkoli se dosud neobjevila kritika práce samotného Starmera, velmi pravděpodobně bude nadále tematizována. Samotná otázka vyšetřování na celostátní úrovni není nelegitimní.

Způsob, jakým se tématu chopil Musk a kam tím nasměroval britskou krajní pravici, však sotva má co dělat s ochranou obětí. Daleko spíš případ využívá pro budování vlastní mocenské pozice v Evropě před nástupem svého budoucího šéfa Donalda Trumpa.

Musk se dlouhodobě orientuje na evropskou krajní pravici; ne tu, která chodí v ulicích s nacistickými symboly, ale tu, která zuřivě bojuje proti jakémukoli přistěhovalectví, právům menšin, holduje nacionalismu a ve svém boji proti „změkčilým“ liberálním elitám se přiklání k nejrůznějším konspiracím. Sám Musk mimochodem opakovaně tweetoval například antisemitské konspirační teorie a tvrdil, že „Židé přiživují nenávist vůči bílým lidem“.

Za spřátelenou stranu v Británii si Musk vybral Reform UK, tedy nacionalistickou stranu někdejších strůjců brexitu. Starmerovi Labouristé jsou přirozeným protivníkem Reform UK, je tedy logické, že se Musk snaží Labour oslabit a eskalovat konflikt tak, aby ve vřavě co nejvíce ztratily strany, které se ve vyhrocených politických bojích musí držet relativně při zemi – a to jsou v britském případě Labour a Konzervativci.

… protože můžem

V Německu se nyní Musk nadšeně hlásí k Alternativě pro Německo, jejíž předsedkyně Alice Weidel v nedávném rozhovoru s Muskem prohlásila, že v celém německém vzdělávacím systému se dnes neučí doslova nic jiného než genderová teorie. Protože proč ne, říct se může cokoli.

Proč se velikášský podnikatel lísá právě k nacionalistickým populistům? Musk podporuje strany, které by teoreticky byly ochotny výrazně deregulovat byznys obrovských korporací. (Ostatně podobné strany jsou obvykle ochotny k lecčemu; téměř žádnou vlastní politiku nemají.) Ve Spojených státech už sledujeme trend, kdy někdejší odpůrci Trumpa v čele technologických firem náhle otáčí, protože si spočítaly, že mít stát na své straně se jim jednoduše vyplatí. Evropský prostor ale může představovat větší problém: unijní regulace jsou přísné a prosadit jejich zmírnění proti silné Evropské komisi není jen tak. Pokud se podaří jednotu EU patřičně rozklížit, posílit nacionalisty v unijních státech a Spojeném království, unii snad ne rozložit, ale oslabit, některé agendy zablokovat… Možná by se jevil prostor pro nové uspořádání, ve kterém by se obřím podnikům egomaniakálních miliardářů žilo snáz.

Možná tomu tak není a Musk se jen snaží pomoci politickému projektu, který je mu milý, a využívá k tomu pojetí svobody slova, které prosazuje dlouhodobě. Pojetí, ve kterém se jakákoli lež nebo manipulace skrývá za „právo na názor“. Prostřednictvím svého mediálního a společenského vlivu dlouhodobě normalizuje lživé útoky a obvinění jak konkrétních osob, tak celých společenských skupin. Učí nás, že veřejně lze tvrdit cokoli: že neoblíbený politik osobně odpovídá za nejhorší zločiny z posledních let. Že ve všech dnešních školách se kvůli woke feminismu učí, že 2 plus 2 rovná se růžový medvěd. Že z naší placaté země prší chemtrails na měsíc, a proto se planeta otepluje. Nebo vlastně neotepluje. To je jedno.

Ne, není to jedno. Proto je jednání Muska a podobných lidí, kteří se rozhodli, že si koupí svět, tak nebezpečné. Jakkoli se skrývá za ochranu obětí násilí a jiné bohulibé úmysly.