V Galerii moderního umění v Hradci Králové aktuálně najdete ohromující výstavu „Hledá se mistrovské dílo“. K vidění je průřezový výběr obrazů z jejích sbírek a návštěvníci a návštěvnice svým hlasováním rozhodnou o vítězném artefaktu. Pod povrchem této kreativně pojaté výstavy s interaktivním diváckým prvkem se ale odehrává ještě jeden příběh, který velmi výmluvně svědčí o situaci žen v umění a ve společnosti obecně. Téma pro právníka a instruktora sebeobrany Pavla Houdka.
Na výstavě Galerie moderního umění v Hradci Králové s názvem „Hledá se mistrovské dílo“ najdete díla od dvou set autorů – a čtrnácti autorek. Ano, ženské autorky tvoří celých sedm procent představovaných děl… Vzhledem k tomu, že jsou vystavena díla od osmnáctého století, dalo by namítnout, že před dvěma stovkami let tvořili opravdu zejména muži a že „není kde brát“. Dalo, ale prostorově oddělená sekce ze současnosti na tom je jen o pověstný fous lépe: z vystavených 35 děl jsou tři od ženských autorek.
To ukazuje, že situace s nedostatečnou reprezentací žen nevyplývá z historického kontextu, ale je strukturální. Není přece pochyb, že v současné době je zastoupení žen v umění výrazně vyšší než před sto dvě stě lety, ani o tom, že poslední dekády je zastoupení žen v umění velké téma. Přesto reprezentace žen zůstává i v současném období výstavy směšně nízká.
Upozaděná je i jinak: dílo jedné ze tří ženských autorek najdete upěchováno mezi třemi impozantními plátny mužských kolegů. Pokud by někdo chtěl umělecky znázornit postavení žen ve výtvarném umění, asi by to nezvládl lépe. V tomto případě to záměrem (naneštěstí) není, ale o to je symbolika celé věci silnější.
Nedalo mi to a za kurátorem výstavy jsem se zastavil, abych se ho na genderové hledisko zeptal. Ukázalo se, že o něm vůbec nepřemýšlel – a když jsem se ho přímo zeptal na to, zda to není nevyvážené, dozvěděl jsem se, že koncept výstavy byl jiný, že na pohlaví se nehledělo, a navíc že ve sbírkách GMU je ženských autorek málo.
Vsadil bych se, že kurátorovi Tomáši Kolichovi genderové hledisko vůbec nepřišlo na mysl (nejspíš proto, že je sám muž, a jak se říká, „ryba vodu nevidí“). Možná jsem byl úplně první, kdo se ho na to zeptal a kdo mu spočítal procentuální zastoupení žen na výstavě. Jeho vysvětlení dává smysl. Z jeho pohledu. Ale ne ve světle toho, co se poslední dekády v umění řeší.
Už v roce 1985 při výstavě u Muzea moderního umění v New Yorku, která nesla název Mezinárodní přehlídka malby a skulptury, vznikla skupina Guerilla Girls. Ta si vzala na paškál právě nízkou reprezentaci žen na oné výstavě (mimochodem, byla o kousek vyšší, než je na aktuální výstavě v GMU). Jedno z hesel Guerilla Girls bylo, že žena se do galerie dostane snáze jako nahý objekt (mužského autora) než jako autorka. V zásadě to sedí i na výstavu v GMU, byť aktů je tam o něco méně než čtrnáct. Ale ne o moc.
Dole v galerijním obchodě se prodává umělecký časopis Flash Art, který se feministickým tématům v umění věnuje opakovaně. Ve své práci ho akcentuje celá řada současných umělkyň. Ke GMU ale tato zpráva přesto nedorazila.
A tak bude výstava Hledá se mistrovské dílo jen upevňovat stereotypy. Vzhledem k mizivému zastoupení žen je velmi vysoká šance, že cenu návštěvnictva získá mužský autor. A to bude sloužit jako potvrzení toho, že muži jsou lepší umělci, protože je lidi mají raději – což se ukázalo na udělení ceny. Kruh se uzavře, ale ve skutečnosti přitom ženské autorky ani nedostaly šanci.
Řekněte: existuje lepší paralela situace žen v umění a v celé společnosti?
Oprava: V původním článku jsme uvedli, že v sekci obrazů vzniklých po roce 2000 jsou z 35 vystavených děl tři od ženských autorek. Ve skutečnosti jde o díla, která byla v prostorově oddělené sekci moderní malby a nevznikla jen po roce 2000. Galerii moderního umění v Hradci Králové se za nepřesnost omlouváme.