Chceme, aby řemesla vzkvétala? Nenuťme je dětem ve čtrnácti letech

Podle Národního ústavu pro vzdělávání je v ČR je zhruba 510 škol, které nabízejí vzdělávání zakončené učňovskou zkouškou. Loni na ně chodilo celkem 85 985 žáků. Na gymnáziích bylo 128 994 dětí, další maturitní obory jich navštěvovalo 182 095. Některé učební obory mají zájemců dost, většina ale jen taktak přežívá a další se zavírají. Ministerstvo školství opakovaně prohlašuje, že se bude snažit pomocí takzvaného cut-off skóre – tedy centrálně stanovené bodové hranice, která by uchazeče roztřídila na budoucí maturanty a učně – poloprázdné školy zase zaplnit. Ale je to cesta? Příklad Británie ukazuje, že tohle ke zvýšení zájmu o řemesla asi nepovede.

Čtrnáctiletí netuší, co by chtěli dělat. V ČR, ani v Británii

Před deseti lety začali v Británii otevírat úzce odborně zaměřené střední školy, takové lepší učňáky, které měly připravovat manuálně zručné absolventy na práci v průmyslu, zdravotnictví a dalších odvětvích. Na tyto Univerzitní technické střední školy (UTC) se ale nehlásí dost studentů, a polovina z těch, kteří se zapíší, školu opustí před dokončením, v 16 nebo 17 letech. Pětina těchto škol již zavřela, další čeká transformace na jiný typ vzdělávacích institucí.

Expertní rada, která výsledek vyhodnocuje, vidí velký problém zejména ve specializaci dětí na konkrétní řemeslo už ve věku 14 let. Navrhuje, aby do učení šli studenti až od 16 let, kdy v Británii končí povinná docházka, nebo ještě později. Šéfka Národních školských odborů Mary Bousted k tomu říká: „Od začátku mělo být jasné, že chtít po čtrnáctiletých žácích, aby se specializovali na nějakou konkrétní činnost, byl nápad předem odsouzený k neúspěchu.“

„Je dost problematické, aby si 14leté dítě vybíralo povolání, kterému by se mělo věnovat teoreticky celý život,“ souhlasí Libor Bílek, učitel na SOŠ Charbulova v Brně, kde mají jak maturitní, tak učňovské obory. „Zkušenost na naší škole říká, že jen menší část učňů by se svým oborem opravdu chtěla v budoucnu živit. Mnozí z nich proto taky po prvním roce zvolený obor opouštějí a zamíří na jiný. A pak třeba zase na jiný. Mnozí prostě v tomhle věku naprosto netuší, co by chtěli dělat, a já osobně si myslím, že je to celkem pochopitelné,“ dodává Bílek.

Výuční list si doplníte celkem snadno…

Pro řemeslo se člověk může rozhodnout i později, když k tomu dojde vlastní volbou. Pokud už má maturitu nebo výuční list, stačí se přihlásit na speciální jednoletý obor, kde se intenzivně věnují odborným předmětům a praxi. Takovou možnost nabízí většina středních odborných škol. Stejně tak už od roku 2006 mohou  lidé „z praxe“ složit zkoušky z takzvaných dílčích kvalifikací. Získají tak výuční list, aniž by se na učiliště museli vůbec zapsat.

„Vidím jako velký problém to, když se politici snaží osekávat učilištím všeobecně vzdělávací předměty,“ říká Libor Bílek. Je za tím zřejmě mylná představa, že všeobecné vzdělání znamená více dějin literatury nebo nepraktické akademické výuky. Přitom se jedná o praktickou matematickou a čtenářskou gramotnost aplikovanou často přímo na studovaný obor. A k tomu se samozřejmě přidává i nutnost občanského vzdělání pro každého. „Řezník potřebuje umět přečíst a pochopit text a potřebuje taky znalosti z občanské výchovy,“ vysvětluje Bílek, který obhajuje nutnost všeobecného vzdělání. Pokud by se studijní programy pro učně dál specializovaly, uzavřelo by to dětem cestu k dalšímu studiu.

…s maturitou to ale jde ztuha

Libor Bílek chápe i rodiče, kteří děti na učňovské obory nechtějí dávat. „Člověk nemusí být kdovíjaký myslitel, aby pochopil, že když by na to přišlo, může se člověk nějakému řemeslu vyučit poměrně rychle a snadno po skončení jiné školy. Maturitu nebo dokonce vysokou školu si ale tak rychle dodělat nejde. Takže drtivá většina rodičů se pochopitelně snaží své děti dát aspoň na nějaký maturitní obor.“

A co vy? Dali byste své dítě do učňovské školy?

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.