Dobré slovní hodnocení nemá oproti známkám jedinou nevýhodu, říká dlouholetý učitel

Nemůže se stát, že při slovním hodnocení dostane žák místo jasné známky nejasnou slovní vatu?

Slovní hodnocení má oproti známkování více možností, jak vystihnout prospěch žáka. Z podstaty je to tedy lepší i exaktnější forma hodnocení. Je ale na každé škole a na každém učiteli, jak tuto možnost naplní. Takže jedna věc je slovní hodnocení jako princip a druhá věc je jeho konkrétní podoba, to, jak kvalitně je hodnocení zpracované. To zase závisí na tom, jak dobře učitel žáka zná a chápe. To platí ale i pro známkování. Známkování se do velké míry opírá o subjektivní dojmy.

Dá se tedy nějak porovnat slovní hodnocení a známkování?

Dobré slovní hodnocení nemá oproti známkám jedinou nevýhodu. Navíc známku jako celkové shrnutí prospěchu může zahrnovat. Učitel může do hodnocení napsat: tvůj celkový prospěch byl výborný, chvalitebný, dobrý… Může popsat dynamiku prospěchu, jestli se během pololetí postupně zlepšoval, nebo zhoršoval. To známka neukáže. Slovní hodnocení je tedy prokazatelně exaktnější. Opět – pokud je to dobré slovní hodnocení. V zásadě si ale myslím, že učitelé, kteří slovní hodnocení používají, to ve většině případů dělají dobře, a jen menšina z nich humpolácky.

Uvažuje se o slovním hodnocení tak, že by mělo zcela nahradit známky?

V současnosti je v progresivnějších školách už poměrně rozšířená shoda na tom, že na prvním stupni je lepší neznámkovat vůbec a hodnotit spíše pozitivně. Od druhého stupně pak kombinovat slovní hodnocení a známky, popřípadě zůstat u známek.

Jak by dobré slovní hodnocení mělo vypadat?

V prvé řadě by mělo popisovat žáka, a ne vztah učitele k žákovi. To zní jako samozřejmost, ale v praxi to bohužel až zas tak samozřejmé není. Mělo by obsahovat jak úspěchy žáka, ale popsat i to, co se mu nedaří. Taky by mělo vyjádřit, jak se prospěch mění v čase. Měla by se hodnotit co nejširší škála výkonů, schopností či talentů, měly by být zahrnuty sociální kompetence - zda žák někomu pomáhal, dokázal něco vysvětlit, zkoordinoval skupinu dětí... Stejně tak by se mělo slovní hodnocení vztahovat i na intuitivní schopnosti:  zda žák dokázal v matematice dobře odhadnout výsledek, všiml si zajímavé zákonitosti, nebo zda v cizím jazyce nehledě na svou omezenou slovní zásobu správně vystihl  smysl sdělení.

Co může mít vliv na kvalitu slovního hodnocení?

V prvé řadě musí učitel sám chtít slovně hodnotit, nestačí, když mu to přikáže inovativní ředitel. Musí se vědomě rozhodnout pro to, že tomu bude věnovat dostatek času a že mu to za to stojí. Takže určitě na to má vliv motivace učitele, jeho čas, energie, nadšení nebo naopak únava. Velkou roli hraje jeho pozorovací schopnost, umění všímat si i u slabšího žáka pozitivních ostrůvků znalostí a kompetencí.

Jaké poruchy příjmu mohou naopak být na straně žáka nebo rodiče?

Rodič někdy nedokáže potřebnou informaci ze slovního hodnocení vyčíst: zdá se mu to nekonkrétní. Někdy může mít i pravdu, učitel vypracoval hodnocení příliš obecně. Ale někdy je chyba na straně rodiče, nebo prarodiče, že ani s dobrým hodnocením nedokáží pracovat. Čekají něco jednoznačného, čekají tu známku, a místo toho tam je “v tomto se zlepšil, v tomto ne” – a oni by chtěli nějaký jasný verdikt. Ale lidské bytosti se nedají tak jednoduše škatulkovat. Kdo má tuhle silnou potřebu, může být zklamán i dobrým slovním hodnocením. Takový rodič vám pak řekne: „Mě tyhle kecy nezajímají, já chci vědět, jestli prospívá, nebo ne, jestli je dobrej, nebo špatnej.“

Pavel Kraemer vystudoval teoretickou matematiku na MFF UK, učil v inovativních školách u nás, v Německu, Švýcarsku a na Ukrajině. Založil Institut pro podporu inovativního vzdělávání, vzdělává a mentoruje učitele a ředitele.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.