Dobří vychovatelé se od těch špatných liší pouze počtem spáchaných chyb a způsobených křivd

Janusz Korczak, polský židovský lékař a později pedagog a vychovatel, vydal knihu Jak milovat dítě poprvé v roce 1919 a shrnul v ní své zkušenosti z práce v předválečném varšavském Domě sirotků, kde žily osiřelé děti ze židovských rodin. Ale počínající dvacáté století směřovalo do podobných zařízení další tisíce a tisíce dětí, takže Korzcak strávil v jím řízených sirotčincích celý svůj profesní život. Zemřel v roce 1942 ve vyhlazovacím táboře Treblinka, když odmítl opustit své svěřence směřující z Varšavského ghetta do transportu.

Stejnojmenná kniha, kterou vydalo v roce 2012 nakladatelství MAKE*detail ve spolupráci s Gymnáziem Přírodní škola, je ve skutečnosti soubor kapitol z několika Korczakových knih. Mapuje tedy i jeho pedagogickou práci v dětských domovech dvacátých a třicátých let. Překvapující je dodnes jednak opravdu mimořádnou empatií, schopností autora vnímat a chápat potřeby malých i velkých dětí. Přesným popisem, jak vidí a prožívají svět dospělých, ale i do jisté míry nemilosrdným pohledem na práci vychovatele. Kvůli tomu dodnes stojí za to tu knihu číst. Ať už jste učitel, vychovatel, rodič, vedete sportovní oddíl nebo letní tábor.

Vybíráme jeden varující citát: „Čím pečlivěji budeš skrývat (své nedostatky), tím pečlivěji budou děti předstírat, že nevidí, nevědí a vysmívat se ti budou jen tím nejtišším šepotem.“

A jeden uklidňující citát: „Dobří vychovatelé se od těch špatných liší pouze počtem spáchaných chyb a způsobených křivd.“

To optimistické sdělení zní: Často to, co považujeme neblahé následky současné, příliš uspěchané doby, není příznakem nějaké aktuální „zkaženosti“ mládeže. Už před sto lety byly leckteré děti líné, vyhýbaly se povinnostem, odmlouvaly učitelům, šikanovaly se navzájem, ale stejně tak toužily po lásce a blízkosti, cenily si na svých vychovatelích přímosti, upřímnosti a skutečně lidského zájmu. A i když si to možná ne každý myslí, pozitivní je vlastně i sdělení, že při vycházení s dětmi, ať už jste vychovatel, učitel, či rodič, se nelze vyhnout chybám. Ale to rozhodně není důvod, proč propadat malomyslnosti. Protože, jak píše Korczak: „Děti neexistují – existují lidé; ovšem s odlišnou pojmovou škálou, zásobou zkušeností, odlišnými nutkáními, jinou hrou citů - pamatuj si, že je neznáme.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.