Tomáš Feřtek: Černé a červené puntíky jako výchova k poslušnosti
Aktuální debata o jedné pražské škole, která dává dětem mínus body za zapomenuté pomůcky a plus body za sběr, vypadá legračně, ale je v ní schované podstatné téma. Otázka totiž nestojí, jestli mínus bod je možné udělit za zapomenutý kelímek, nebo by to mělo být jen za sešit a učebnici, a jestli je rozumné mít možnost takové hříchy odčinit sběrem papíru a víček. Otázka je, čemu vlastně pomáhají ony plus a mínus body, černé a červené puntíky. A v téhle mánii nejede zdaleka jen tahle škola.
Dokonce i rodičům to obvykle přijde v pořádku, že dítě dostane černý puntík za zapomenutý sešit a červený za to, že se hezky hlásí. Prý se tak naučí, že v životě se každý musí snažit, dodržovat pravidla a vždycky je něco za něco. Já tvrdím, že tenhle systém ničí všude, kde ho používají, to nejdůležitější, co se má dítě ve škole naučit. Soustředěně pracovat, protože ho něco zajímá, dává mu to smysl a vidí, že se v tom zlepšuje. Říká se tomu vnitřní motivace.
Puntíky podle mě nevychovávají k dodržování pravidel a cílevědomé práci, ale jen k poslušnosti za trest a odměnu. Což se hodilo ve společnosti, kde každý měl nadřízené, případně podřízené a mohl tedy dostávat či rozdávat puntíky v podobě prémií a pokut. Jenže čím dál víc z nás pracuje samostatně. Nepřijde nikdo, kdo by mi dal červený puntík za to, že jsem ráno včas vstal a začal psát tenhle blog. Musel jsem k tomu najít nějaký vnitřní důvod. Jak ty puntíkaté školy vychovávají děti k tomu, aby uměly řídit svůj čas a dodržovat pravidla, i když paní učitelka právě nedozírá?
O tom, jak to dělají školy, které už na puntíky rezignovaly, napíšu někdy příště.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
