Tomáš Feřtek: Čím dál víc absolventů škol, které potkávám, neumí napsat kloudnou větu. Je třeba změnit výuku psaní. Jak?
Pravidelně se v posledních letech setkávám s absolventy a absolventkami středních škol, včetně prestižních gymnázií, jejichž schopnost psát je nečekaně nízká. Jsou chytří, informovaní, motivovaní, zvládnou pravopis, velká písmena, jakž takž ovládají interpunkci, ale vystavět srozumitelnou větu, která by se nezapletla sama do sebe, natož vybudovat strukturu složitějšího textu, například seminární či bakalářské práce, je úkol nad jejich síly. Důvody těch nízkých kompetencí se opakují. Na škole se s psaním skoro nepotkali.
Na středních školách, včetně většiny gymnázií a lyceí, se píše minimálně. Fakticky jen v hodinách češtiny. Počítá se ale s tím, že v závěru středoškolského studia budou maturanti ovládat přinejmenším deset slohových útvarů: úvahu, vypravování, líčení, popis, zprávu, článek, referát, formální dopis, ale v maturitní nabídce může být i reportáž nebo fejeton… To znamená, že u každého z nich musí pedagog žákům vysvětlit, jaké jsou zákonitosti toho útvaru, jaké mají využívat jazykové prostředky, napsat ho s nimi, ideálně vícekrát a pokaždé jim ve zpětné vazbě vysvětlit, co udělali a neudělali dobře. To je, při množství další látky a úkolů, nereálné. Učitelé navíc sami většinu těch útvarů znají jen z učebnice, až na pár výjimek píší velmi málo. Něco dobře napsat, to je především věc tréninku a na ten není čas. Navíc když honíte deset zajíců najednou…
Na průmyslovkách je situace ještě horší. Není nic výjimečného, když maturant během studia napsal jen tři čtyři slohy. Takže se slohovým útvarem, který píše u maturity, se často setká poprvé. Proto vybírá to, co mu přijde nejsnazší. Zprávu, vypravování, popis pracovního postupu. Jenže co je to za informaci, ať už pro budoucího zaměstnavatele nebo vysokou školu, že někdo na jedničku napsal recept na smažení palačinek, reportáž s prvky sci-fi na téma přílet mimozemšťanů nebo úřední dopis se žádostí o podporu charitativní organizace. Když se za rok ocitne před nutností napsat seminární práci, shromáždit informace, argumentovat, citovat odbornou literaturu, vybudovat strukturu kapitol, je bezradný. Protože doteď jen pořád dokola „vybíral vhodné jazykové prostředky“.
Esej se dá psát (a jinde se opravdu píše) ve všech předmětech. V zeměpisu píšete esej na téma geografické příčiny ekonomického zaostávání v Africe, ale stejně tak můžete psát na učilišti v předmětu technologie argumentační esej o oprávněnosti zákazu dieselů v evropských městech.
Jedním z možných řešení je postupný přechod na anglosaský systém psaní argumentačních esejů, což je vyzkoušený a funkční způsob, jak učit žáky vyjadřovat písemně své myšlenky. A formulování a přesné vyjadřování vlastních myšlenek, to je podstata dobrého textu. Ne snaha o napodobování slohových útvarů, které se v reálném životě už často dávno nevyskytují.
Pokud bychom nejpozději na střední škole přešli k tomuto způsobu výuky psaní a u maturity se psal jen argumentační esej, mělo by to hned několik výhod. Pokud by učitelé měli za úkol žáky naučit fakticky jen tento útvar, zvýšila by se šance zopakovat ho tolikrát, aby maturanti esej s jistotou ovládali. Argumentační esej má jasná pravidla a strukturu, dají se dohledat na HowWiki. Nutí vás přehledně argumentovat, rozvrhnout si myšlenky. Což jsou všechno věci, které dnešním absolventům zásadně chybějí. Dá se psát (a jinde se opravdu píše) ve všech předmětech. V zeměpisu píšete esej na téma geografické příčiny ekonomického zaostávání v Africe, ale stejně tak můžete psát na učilišti v předmětu technologie argumentační esej o oprávněnosti zákazu dieselů v evropských městech. Jedním z možných pozitivních důsledků by mohlo být, že by i všichni učitelé ovládali základy psaní a psané argumentace. Protože dnes je pěstování těchto dovedností obvykle jen na učitelích češtiny. I proto jsou výsledky tak rozpačité.
Obvyklý odborný protiargument zní, že slabí žáci – v tomto případě jsou míněni hlavně maturanti z učilišť a nástaveb - by něco takového nezvládli. Ale argumentační esej je velmi flexibilní struktura. Můžete dodržet jeho pravidla, a přitom vystačit s velmi jednoduchými myšlenkami a jazykem. Navíc nám nic nebrání zavést jeho výuku už na druhý stupeň základní školy. Některé školy to dělají. Když to zvládnou děti na druhém stupni, asi je šance, že to maturant ani na učilišti nezapomene. Výhoda je právě v tom, že pokud už od základní školy strukturu eseje trénujete, spíše jí porozumíte a stane se pro vás běžným způsobem budování argumentace.
Pokud vám pořád není jasné, cože to vlastně je ten argumentační esej a neumíte si pod tím nic představit, tak jste právě jeden dočetli. Obhajoval tezi: Je třeba změnit výuku psaní, začněme psát argumentační eseje. Mimochodem první reakce na tento návrh zněly, že by se esej dal přidat mezi maturitní slohové útvary. V zásadě je to vstřícný přístup, ale současný problém s výukou psaní asi nevyřešíme tím, že místo deseti zajíců jich budeme honit jedenáct.
Převzato a upraveno se svolením autora z jeho blogu na respekt.cz.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
