Dobrý nápad může dostat každý, říká žákům francouzský technik. Nemohl najít práci, a tak se stal učitelem

Jak jste našel práci učitele?

Umístil jsem své CV na jeden z největších francouzských pracovních portálů a odtamtud mě kontaktovali.

Jaké jsou vaše pracovní zkušenosti?

Pracoval jsem ve stavebnictví, zejména jako kontrolor standardizace. Dohlížel jsem na to, aby stavby splňovaly bezpečnostní normy, například protipožární, dále třeba normy akustické nebo přístupnost objektu pro lidi se sníženou pohyblivostí.

Proč bylo pro vás těžké najít práci v oboru?

Problém je, že firmy nyní hledají lidi s velmi úzkou specializací, kterou nemám.

V jakém druhu školy učíte?

Je to college, to je škola, kam chodí děti od jedenácti do čtrnácti let (pozn. redakce: francouzský ekvivalent českého 2.stupně základní školy). Je to soukromá katolická škola. Myslím, že studenti pocházejí z poměrně bohatých rodin.

Proč si rodiče vybrali tuto školu, podle vás?

Myslím, že hlavně proto, že dbá na disciplínu víc než veřejná škola. Studenti podepisují něco jako smlouvu, kde se zavazují dodržovat pravidla a plnit úkoly, dělat domácí přípravu a tak.

Kolik dětí máte ve třídě?

Kolem třiceti.

Pamatujete si je?

Každou třídu učím dvě hodiny týdně. Pamatuji si výrazné žáky, ty “lepší” a ty “horší”. Mezitím je ale šedá zóna, která mi splývá. Někdy se cítím trapně a ve stresu, protože si nemohu vzpomenout na něčí jméno.

Jaké to je učit děti v tomto věku? Jak se chovají?

Není to jednoduché. A někdy je to přímo vyčerpávající. Jsou to děti zvyklé na videohry, ztrácí rychle pozornost, nemají moc trpělivosti, a já je musím zaujmout a udržet jejich pozornost. Všiml jsem si ale, že mimo školu se chovají jinak. Lépe. Můj dojem je, že škola lidi omezuje, spoutává.

Máte pedagogické vzdělání?

Nemám, když nepočítám dvoudenní školení a rady od svých kolegů. Je ale velký nedostatek učitelů pro předmět technologie, a školy mohou proto přijímat i lidi z praxe bez pedagogického vzdělání.

Co přesně ve vašem předmětu učíte, můžete to nějak přiblížit?

Jedno téma je energie: jaké jsou druhy energie, ekologické a neekologické, jak se energie transformuje a jak ji využíváme v zařízeních, autech, přístrojích. Zaměřujeme se na praktické využití energie v lidských činnostech. Kromě toho ale učím žáky pracovat s počítačovými aplikacemi, třeba kreslit, nebo tisknout na 3D tiskárně, ale i o bezpečnosti na internetu a jak se mít na pozoru před fake news. Je to takový mix.

Jak hodnotíte?

Posuzujeme dvě věci: výkon neboli správnost testu, ale taky sociální dovednosti jako třeba práci v týmu a slušné chování. Obecně se snižuje důraz na známky, ale nejde to snadno, protože učitelé i rodiče jsou na ně zvyklí.

A jak se na hodnocení díváte vy, jako čerstvý učitel?

Nemám moc rád vyhrocenou soutěživost dnešní společnosti a nemám rád ani známkování. Moc se mi nechce srovnávat lidi tímto způsobem. Snažím se dodávat sebevědomí všem studentům. Říkám jim: inteligence má mnoho podob a i slabší student může dostat skvělý nápad. A mám pro to i důkazy. V jedné třídě je děvče, kterému nejde vyjadřování, ani ústní, ani písemné, známky taky nic moc, ale jak ta umí kreslit na počítači! Dělá v tom úkolu velmi chytré volby, výborně zapojuje fantazii.

Jaký máte plat?

Učím sedm tříd po dvou hodinách týdně. Není to plný úvazek, ten by byl osmnáct hodin. Můj plat je tisíc eur. Je to plat začátečníka, kolegové, kteří učí déle, mají peněz víc, někdo i dvojnásobek. S takto nízkým platem ale nevím, jestli u učení vydržím. Musel bych si asi k tomu najít jinou práci. Někteří kolegové to tak mají. Učitel hudební výchovy je profesionální muzikant, například. Skloubit druhé zaměstnání s učením je ale těžké. Má to ale tu výhodu, že učitel zná i svět mimo školu. Jinak učitelé riskují odtržení od reality. Svět za dveřmi školy moc neznají.

Anthony Blain vystudoval střední odbornou a poté vyšší odbornou školu technického zaměření. Pracoval jako bezpečnostní technik. Letos se stal učitelem předmětu “technologie” na College Saint Vincent v malém městě Brissac asi 300 kilometrů jihozápadně od Paříže.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.