Doporučujeme: Podcast ZÁKLADKA o tom, jak se rodí nová škola

U jejího zrodu a prvního školního roku se s mikrofonem pohyboval dokumentarista Ivo Bystřičan, který nakonec vytvořil a na všechny obvyklé podcastové platformy umístil dokumentární sérii s názvem ZÁKLADKA – Pusťte k tomu děti. „Uvědomil jsem si, že se moje děti blíží školnímu věku, a já vlastně vůbec nevím, jak dnešní školy vypadají. Když ve městě, kde žiji, začala vznikat nová škola, vzal jsem to jako příležitost podívat se na to hezky zblízka,“ vysvětluje tvůrce.

Osm zhruba půlhodinových epizod začíná právě na jaře loňského roku, kdy se tehdy ještě v krajně nehostinné budově scházejí první zájemci o alternativní základní školu. Co si od ní slibují? Co chtějí pro své budoucí prvňáky, a co jim schází v běžných „základkách“ ve městě? Když je jasné, že nějaké žáky by nejspíš nová škola od září mít mohla, rozjíždí se závod s časem. Během několika měsíců je potřeba vybrat ředitele, ti zase musejí vydupat ze země základy budoucího učitelského sboru. A tím to samozřejmě nekončí – z opuštěného vychladlého „baráku“ na kraji města musejí během několika krátkých měsíců vytvořit prostředí, které jim stavební úřad bude ochoten zkolaudovat jako školní budovu.

Asi nebude velkým spoilerem, že se začátkem září skutečně i s lehkým zaváháním v podobě podmínečného schválení provozu školu rozjet podařilo, i když to znamenalo, že učitelé doma vybrakovali svoje zásoby židlí, polštářů a dalších užitečných věcí, aby mohli přísným úředníkům předvést alespoň jednu ukázkovou třídu. Jak to ale bude dál? Tým školy není zrovna zkušený a očekávání rodičů jsou vysoká... A co na novou školu řeknou ti, o které jde především, tedy žáci a žákyně?

„Když jsem se do natáčení pouštěl, tak jsem samozřejmě nevěděl, jak to celé dopadne. Nakonec ale musím říct, že se moc věcí ani nepokazilo a první školní rok v kolínské ScioŠkole proběhl relativně v pohodě,“ říká tvůrce podcastu Ivo Bystřičan. Zatímco první díly jsou dost napínavé a je z nich přímo cítit horečnatá aktivita provázená logicky obrovskou únavou a nejistotou, díly závěrečné jsou v podstatě polabským sluncem prozářená idylka. Dětem se v alternativní škole líbí. Oceňují přátelský přístup učitelů, kterým se tady říká průvodci, chválí si i větší svobodu a možnost zvolit si, jak probíhá jejich vzdělávání. A překvapivě nemají pocit, že když nejsou nuceny k výkonům, naučí se toho méně, spíš naopak. „Pochopitelně nebylo všechno úplně bezchybné a nějaké konflikty a nepříjemnosti se odehrály, jenže z důvodů ochrany osobnosti všech zúčastněných jsem při nich ani nezapínal mikrofon,“ vysvětluje tvůrce. „Na druhou stranu musím říct, že jsem ze strany společnosti Scio ani jejího kolínského týmu necítil žádný tlak, abych věci lakoval narůžovo. Nechali mi volné ruce a do ničeho nemluvili.“

Podcast si ale neklade za cíl pouhou dokumentaci toho, jak vypadá rozjezd jedné vzdělávací instituce. Zamýšlí se nad tím, jak vypadá efektivní vzdělávání. Je možné se něco naučit, aniž bych k tomu dostal výklad a procvičování? A co když na děti nedoléhá tlak testů a známek, budou vůbec mít chuť „něco dělat“, nebo se budou raději dívat z okna, číst si nebo hrát hry na mobilu? A je to vůbec učení, když místo sezení ve škole vyrazí prodávat květy vlčího máku na podporu válečných veteránů do ulic svého města? Na některé otázky nabízí podcast přímočaré odpovědi, další si pro sebe musí každý posluchač promyslet sám.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.