Dvanáctiletý vítěz soutěže: „Usmívám se na pokladní, aby měla lepší den, a napsal jsem o tom povídku. V angličtině"

Jak ses o soutěži dozvěděl?

Od paní učitelky.

Kam chodíš do školy?

Bydlíme ve Světicích u Říčan, tak tam. Chodím do 6.A.

Jak jsi našel námět?

Maminka mi poradila, abych napsal něco hezkého a ze života. A tak jsem napsal o tom, jak když chodíme na nákup, vždycky se usmíváme na pokladní a snažíme se na ně být milí, protože jejich pracovní den je těžký.

Jak to, že umíš tak dobře anglicky?

Já jsem totiž žil až do svých jedenácti let v Asii, nejdřív v Japonsku a pak v Singapuru. V Česku jsme zpátky teprve rok.

Tam ses učil v angličtině?

Ano, chodil jsem do mezinárodní školy.

Jaké to tam bylo, ve škole, když to srovnáš s tou českou?

Zdálo se mi, že tam je víc svobody. A děti tam nemluvily sprostě, to tady u nás ve škole jo.

Co rád čteš?

Nevím, teď jsem třeba četl Den Trifidů.

Budeš ve psaní pokračovat?

Jo, začalo mě to bavit. Už píšu další povídku. Tahle bude o veterináři, který umí mluvit se zvířaty.

Povídku Olivera Pumery "The first hello" si můžete přečíst zde.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.