Italové chtějí opět chodit do školy v sobotu
V Itálii se vždy chodilo do školy i v sobotu. V posledních letech ale začaly školy hromadně přecházet na pětitýdenní školní týden a čtyři pětiny z celkového počtu škol mají nyní v sobotu lavice prázdné. Mít dva dny volna místo jednoho je příjemná změna, proč tedy některé školy i studentské organizace začaly protestovat?
Dotklo se jich, že důvodem reorganizace nebyly ohledy na žáky nebo učitele a jejich komfort. Stlačení výuky do pěti dnů má čistě ekonomickou motivaci a prosazují ho provincie, které financují chod a údržbu školních zařízení. Ekonomická krize je naučila hledat úspory. Pětidenní týden místo šestidenního znamená tři sta tisíc až milion eur úspory za topení, vodu a elektřinu ročně.
Vzdělání nadevše
Mnohé studenty ale tohle čistě pragmatické uvažování nazlobilo. „Nejsme přece neužitečný náklad!“ ostře se proti trendu ohradili studenti v Janově nebo v Brescii, kde zablokovali dopravu. Rodiče i učitelé je v tom podpořili. A v jejich prospěch nakonec rozhodl i soudní verdikt. Na soud se obrátilo klasické gymnázium ze Savony v regionu Ligurie a ten 8.ledna loňského roku rozhodl, že škola má právo v rámci své autonomie rozhodovat, jak dlouhý týden si zvolí. Místní samospráva ji nemůže vnutit nouzová řešení. Rozsudek zajisté ovlivní postup dalších provincií a navrátí soboty do škol tam, kde si to vedení, rodiče a žáci budou přát.
Pětidenní týden místo šestidenního znamená tři sta tisíc až milion eur úspory za topení, vodu a elektřinu ročně.
Na prvním místě budou klasická gymnázia, která musela neúměrně mnoho těžkých předmětů vměstnat do pouhých pěti dnů, domnívá se Andrea Giacobbe z největší italské odborové organizace Cgil. V Neapoli střední školy zůstanou u pětidenního týdne právě s výjimkou klasických gymnázií.
Pětidenní školní týden ale komplikuje život i studentům středních technických škol. „Mnozí naši studenti přijíždějí do škol z údolí ve vnitrozemí,“ říká Gianpiero Alloisio z Agrárního institutu Marsano v ligurském Janově. „Když jsou předměty soustředěné do pouhých pěti dnů, pro přespolní to znamená vyjíždět z domu za tmy a za tmy se vracet. Příští rok se určitě vrátíme k výuce v sobotu.“
Kdo to zaplatí?
Ekonomický aspekt věci ale rozsudek ve prospěch soboty ve škole neřeší. Provinčním samosprávám, které se o infrastrukturu škol mají postarat, mají těžkou hlavu. Samospráva Janova se již nechala slyšet, že pokud školy budou otevřené i v sobotu, je schopná jim zajistit topení jen na čtyři měsíce v roce. „Školy nyní financujeme i prodejem nemovitosti v majetku města,“ říká radní Alfonso Gioia.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
