Jitka Polanská: Jak správně bojovat aneb proč se teď ve školách tolik mluví o pravidlech? Už tomu rozumím

Domlouvali se, kam může vést rána (ne na břicho, ne do hlavy), že to nebude plnou silu, že kdo nechce bojovat, nikdo se ho nedotkne, že každý může přestat, kdy chce – signál je zvednout ruku. Paní učitelka jejich debatu usměrňovala a výsledky zapisovala. Společně s ní vymýšleli, z čeho udělat střílecí kuličky, aby byly funkční a zároveň to nebolelo, natož zraňovalo.

Dřív bylo pravidlo, že v družině se prát nesmí, a hotovo.  A teď  jdou děti s učitelem debatovat o tom, jak se prát „správně“?

Když jsem chodila do školy já, pravidla jsme nevymýšleli. Nějaká tam asi byla, většinou to byly zákazy. Školní svět se dělil na povolené – málo zajímavé – a zakázané (tajné) nebo aspoň nepovolené - to byla svoboda.  Myslím si, že z toho důvodu nám význam a kouzlo pravidel zůstaly do velké míry skryté. Proto má možná hodně dospělých problém se domluvit. Odsud jde možná ta skepse, že to vůbec jde, a nedostatek techniky, jak to dělat. Od schůze společenství vlastníků jednotek po pracovní schůzku, které se účastní víc než tři lidí, je to vidět všude. O vysoké politice ani nemluvě.

Když jsem začala chodit do škol, které mají pověst těch inovativních, všimla jsem si, že tam se pravidla neustále zdůrazňují. Zdálo se mi to až přehnané, proč věnovat tolik času ve škole věcem, které nejsou o "učení"?  Nebylo to něco, co bych ocenila hned. Není to nějaká módní přepjatost, to neustálé zdůrazňování rituálu „jak si nastavujeme pravidla“? Umělý prostocvik, ze kterého se dělá snad až zbytečně velká věda?

Pak jsem ale viděla druhostupňové děti jedné svobodné školy diskutovat, mluvit o tom, jak řešit konflikty. Chápaly je jako něco, čemu se nejde vyhnout, co jde ale řešit. A přicházely na to jak.

Má to smysl, uvěřila jsem. Škola, kde se zdržují s pravidly, vzdělává v něčem hodně podstatném. Ztráta času to není. Čas ztrácíme my, které to škola neučila.

Debata nad pravidly boje.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.