Každý rok přestupují tisíce středoškoláků. Může za to mimo jiné chybějící kariérní poradenství na školách

Sedmnáctiletý Eliáš se před třemi lety vrátil ze zahraničí, kde dlouhodobě pobýval s rodiči. O rok později skládal přijímací zkoušky na gymnázium. „Do Česka jezdil celý život na přezkoušení, měl samé jedničky a devítka tady proběhla v pohodě. Proto jsme nečekali, že by neměl u zkoušek uspět,“ říká jeho matka Lucie, která v cizině pracovala jako lékařka. Eliáš ale přijímačky na čtyřleté gymnázium neudělal, nevešel se ani na odvolání a nakonec nastoupil na obchodní akademii, kam si dal druhou přihlášku spíš jen tak „pro jistotu“. „Jelikož se ale chce také stát lékařem, výuka na obchodní akademii mu nevyhovovala, měli tam málo přírodních věd,“ vysvětluje Lucie. Rodina tak přemýšlela, co dál.

Jednou z variant bylo i to, že Eliáš na jaře znovu zkusí přijímačky a středoškolská léta si o rok prodlouží. Nakonec zjistili, že v dojezdové vzdálenosti se nachází soukromé šestileté gymnázium, kde občas mívají nějaké místo volné, protože jim sem tam někdo během prvních ročníků odejde kvůli náročnosti studia. Spojili se s ředitelkou, Eliáš složil přijímací zkoušky z angličtiny, češtiny a matematiky a už od listopadu seděl v lavicích gymnázia. „Teď má necelé dva roky do maturity a je spokojený, byly to ale pekelné nervy,“ hodnotí celou přestupní anabázi Lucie a dodává: „Musel na začátku trochu dohánět, ale naštěstí byl motivovaný, takže to zvládl.“

Zhruba devět tisíc přestupů ročně

Změnit během studia střední školu, nebo dokonce přímo obor není žádná výjimka. Jak říká mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová, jde řádově o tisíce žáků každý rok: „Co se týká přestupů žáků mezi středními školami, podle našich statistik to bylo ve školním roce 2020/2021 zhruba šest tisíc žáků. Tato situace však popisuje školní rok zatížený pandemií covidu. V předchozích letech se počet přestupujících středoškoláků pohyboval kolem devíti tisíc.“ Někdy se stane, že se rodina během studia přestěhuje, jindy student dřív nebo později zjistí, že obor, který si původně vybral, není pro něj – buď je příliš náročný, nebo ho prostě jen vůbec nenaplňuje. Důvodů pro přestup může být celá řada.

Příběhy studentů a učňů, kteří během studia změnili školu či obor, shrnula například výzkumná zpráva, kterou v roce 2018 pro Jihomoravský kraj vytvořili vědci z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Petr Hlaďo a Klára Šlapalová. V rámci výzkumu vedli rozhovory s několika skupinami dospívajících, kteří prošli změnou školy nebo oboru, a na základě těchto rozhovorů identifikovali několik problémů.

Zásadní je, že v patnácti letech nemá zdaleka každý jasnou představu o tom, co ho na střední škole čeká. Mnozí si ji vybírají podle toho, kam jdou kamarádi nebo kam je pošlou rodiče. Potom můžou s překvapením zjistit, že ve vzdělávacím programu školy jsou i předměty, které je nebaví nebo jim nejdou, že jsou požadavky kladené učiteli nad jejich síly a že vlastně i samotná profese, k jejímuž výkonu se připravují, jim vůbec nesedí nebo k ní nemají nutné předpoklady.

Další problematickou oblastí, kterou výzkumníci identifikovali při rozhovorech s neúspěšnými studenty, je subjektivně vnímaná nízká kvalita pedagogů teoretických i praktických předmětů, kdy se někteří cítí jako „levná pracovní síla“, jíž se zadávají jen podřadné úkoly, které nikdo jiný nechce dělat.

Stejně tak se může stát, že i rodiče nemají úplně přesnou a realistickou představu o studijních schopnostech a vlohách svých dětí a tlačí je na maturitní obory, kde potom narazí na své limity.

Alarmující je ale fakt, že jen nepatrná část teenagerů, kteří se účastnili výzkumu, měla možnost probrat s výchovným poradcem nebo školním psychologem jak svou volbu oboru na konci základní školy, tak jeho změnu během neúspěšného studia. Jiní uváděli, že jim tuto možnost nikdo ani nenabídl, a většina z nich tvrdí, že se o ně a jejich studijní problémy nijak nezajímal ani třídní učitel na původní střední škole.

Na přestup nemáte automaticky nárok

O přestupu rozhoduje ředitel školy, na kterou chce student přestoupit. Nutným předpokladem je to, že má požadovaná škola volné místo – to je podmínka, se kterou se hýbat nedá. Konkrétní obrysy přestupu má také v gesci ředitel školy, na kterou se zájemce hlásí. Na přestup neexistuje právní nárok.

Nejméně náročné jsou přestupy na stejný obor vzdělávání, tedy z gymnázia na gymnázium a podobně. Tyto většinou nastávají v případě stěhování rodiny nebo v situaci, kdy se student setkal například se šikanou nebo špatnými vztahy v kolektivu. Složitější to je ve chvíli, kdy se žák hlásí na jiný obor vzdělávání. Ředitel školy, na kterou by si žák přál přestoupit, bude porovnávat školní vzdělávací program současné školy s tou svojí a na základě toho se rozhodne, co dál. Buď může podmínit přestup úspěšným složením rozdílových zkoušek, nebo ho nemusí vůbec povolit – přejít například ve třetím ročníku z hotelové školy na průmyslovku zkrátka opravdu ani při velké snaze všech zúčastněných nemusí být možné.

Domluvte si schůzku, podejte žádost

Za nezletilého studenta vyřizují přestup rodiče, osmnáctiletí a starší si už mohou vše vyřídit sami. Ideální je objednat se k řediteli na osobní schůzku, vzít s sebou vysvědčení a případně další dokumenty, které mohou pomoci – třeba diplomy z olympiády nebo jazykový certifikát – a dohodnout se na místě. Svou roli hraje i správné načasování, například k pololetí nebo ke konci školního roku.

„Pokud je ale žák v prvním ročníku a už po jednom nebo dvou měsících vidí, že se úplně minul volbou, asi nemá smysl moc čekat a je dobré začít jednat hned,“ říká programový ředitel Informačního centra o vzdělávání EDUin Miroslav Hřebecký. „Na druhou stranu si musí takový žák odpovědět sám sobě a svým rodičům na otázku, jestli skutečně udělal všechno pro to, aby to šlo; jestli se třeba nenechal odradit prvními nároky a požadavky. V tom případě by se podobný příběh mohl opakovat i na další škole.“

Pokud úvodní schůzka proběhne slibně a škola má volné místo, je nutné podat písemnou žádost o přestup. Formulář mívají střední školy na webu; pokud ho tam nenajdete, stačí chvíli vyhledávat a stáhnout ho odjinud. Obsahovat by v zásadě měl všechny klasické informace, jako je jméno, adresa, datum narození; informace o tom, z jaké školy, oboru a ročníku a kam chce žák přestoupit. Pokud žádaný obor vyžaduje potvrzení o zdravotní způsobilosti od lékaře, je třeba ho sehnat a k žádosti přiložit.

Rozdílové zkoušky, a co dál?

Jak už bylo řečeno, rozhodnutí o konání rozdílových zkoušek leží v rukou ředitele školy, kam chce žák přestoupit. Předměty, rozsah a způsob hodnocení určuje rovněž ředitel nové školy nebo jím pověřená komise. Smyslem zkoušky je zjistit, jaké má student znalosti a zda bude zvládat učivo v ročníku, do kterého chce přestoupit. Jelikož výsledek rozdílových zkoušek rozhoduje o přijetí nebo nepřijetí, musejí se vždy konat před přestupem, není možné napřed přestoupit a zkoušky vykonat dodatečně.

Existují střední odborné školy, které rozdílové zkoušky z principu nedělají a zájemce o přestup například na obor instalatér nebo klempíř pošlou automaticky do prvního ročníku s odkazem na to, že jim chybějí naprosté základy praxe a bez nich nemohou úspěšně školu dokončit.

Jinde tak přísní nejsou, jak říká ředitel Integrované střední školy a Střední pedagogické školy v Mladé Boleslavi Štefan Klíma: „Na některých oborech občas volno máme. Pokud chce uchazeč přejít v prvním nebo na začátku druhého ročníku, nebudu po něm rozdílové zkoušky chtít, ale dohlédnu na to, aby si učivo i praxi doplnil. Chceme, aby od nás odcházeli absolventi dobře vybavení, ale nepotřebujeme jim životní cestu komplikovat. Pokud ukážou snahu a pracují, není problém.“

Někdy je možné, že na základě výsledku zkoušek se ředitel rozhodne uchazeče nepřijmout, případně ho zařadí o ročník níž, než kam by podle věku a dosavadního průběhu vzdělávání spadal. V případě, že ředitel školy žádosti vyhoví, vydá o této skutečnosti písemné potvrzení a uchazeč se stává žákem nové školy. Pokud se rozhodne přestup nepovolit, žák obdrží rozhodnutí, proti němuž se on nebo jeho rodiče mohou do patnácti dnů odvolat k rukám ředitele školy. O odvolání pak rozhoduje krajský úřad.

Speciálním případem přestupu je potom přechod do vyšších ročníků víceletých gymnázií, například z osmé třídy do tercie a podobně. Zde není možné přejít bez dodatečných zkoušek, vysvětluje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys: „Školský zákon umožňuje řediteli školy přijmout uchazeče do vyššího než prvního ročníku vzdělávání ve střední škole. Jedná se však o přijímání, nikoli přestup – zde jsou určité rozdíly, především fakt, že u přijímání musí proběhnout nějaká forma přijímacího řízení. Jeho podobu stanovuje ředitel školy, může jít i o zkoušku.“

Co by pomohlo? Kariéroví poradci ve školách

Přestupy – a u některých studentů i opakované – jsou každopádně administrativně náročný úkon. Navíc se tak prodlužuje a komplikuje cesta k úspěšně ukončenému vzdělání a dobře zahájené profesní dráze. Student často stráví několik měsíců ve škole, kterou nemá v úmyslu dokončit. Pokud s ním v té době nikdo nepracuje, je to zbytečně ztracený čas.

Co by pomohlo? Stačí se vrátit k výzkumné zprávě vytvořené v roce 2018 pro Jihomoravský kraj. Klára Šlapalová a Petr Hlaďo zdůrazňují důležitost kariérového poradenství především na základních, ale i na středních školách. Kariéroví poradci by měli být schopní žákům, které čeká volba studijního a profesního zaměření, dodat dostatek informací o tom, jak to na zvažované škole vypadá, co se tam učí, jaké jsou nároky na úspěšné zvládnutí studia a samozřejmě by s nimi měli mluvit i o tom, jak potom vypadá přechod do praxe. Na středních školách by zase mohli pomáhat v situaci, kdy studentovi vážně hrozí, že školu nedokončí.

Text vyšel v Akademii Lidových novin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.