Středoškolákům pomohou s rostoucími studijními náklady kraje, neziskovky či přímo školy

Jak říká zakladatelka neziskovky Klub svobodných matek Dana Pavlousková, měsíčně nyní klub přijímá zhruba 200 až 300 nových žádostí o pomoc od rodin samoživitelek. „Už delší dobu vidíme rodiny, které neměly žádné rezervy a v podstatě se zacyklily v chronickém nedostatku,“ popisuje. „Nově nám však přibývají rodiny, které nějakou malou rezervu měly, ale rozpustily ji například v nedoplatcích za energie, a další zdražování už neutáhnou.“

Podle mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Evy Davidové jsou právě nízkopříjmové rodiny s dětmi pro stát prioritou. Nedávno se zvyšovalo životní minimum, od jehož výše se odvíjí i další dávky, takže se dá očekávat, že například na dávky v hmotné nouzi, přídavky na děti nebo příspěvek na bydlení bude mít nárok více lidí.

Právě na tom, zda rodina pobírá nějaké dávky, potom záleží například to, jestli bude dítěti přiznáno sociální stipendium na vysoké škole, nebo odpuštěn poplatek za ubytování na internátu na střední škole.

„Na pokrytí části nákladů spojených se začátkem školního roku je směřován letošní jednorázový příspěvek na dítě ve výši pět tisíc korun,“ říká mluvčí a dodává: „Na úhradu školních pomůcek, nákladů spojených s účastí dítěte na škole v přírodě, při sportovní činnosti a v kroužcích slouží také dávka mimořádné okamžité pomoci. Při nároku na tuto dávku se hodnotí, zda jde o činnosti, které jsou z hlediska dítěte nezbytné.“

Podle Dany Pavlouskové má ale současný systém hned několik problémů. U jednorázového příspěvku se dá očekávat, že jej rodiny v problémech z větší části využijí na různé nedoplatky; u mimořádné okamžité pomoci je zádrhel v tom, že se nejedná o nárokovou dávku, a její udělení tudíž závisí na posouzení konkrétního úředníka. Pokud ten rozhodne, že účast třeba na adaptačním kurzu nutná není, dítě nejede.

Středoškolákům pomohou kraje, neziskovky či škola

Pokud vaše ratolest studuje střední školu a jako rodina jste na štíru s penězi, je dobré zkusit využít stipendia. Letošním středoškolákům už to nepomůže, ale pro deváťáky by se mohlo hodit zjištění, že kraje mívají k dispozici prostředky na stipendia pro žáky vybraných programů.

Například Královéhradecký kraj podporuje učně v některých strojírenských, elektrotechnických a stavebních oborech; Ústecký kraj vyplácí prospěchová stipendia ve vybraných oborech zdravotnických a chemických, Moravskoslezský kraj podporuje mimo jiné budoucí tiskaře, ošetřovatele, elektrikáře, řezníky nebo pokrývače. Částky, které žáci získávají, jsou spíš symbolické, kolem deseti tisíc korun za rok.

Značný výdaj zejména pro nově nastupující učně a studenty představuje pořízení pomůcek, například nožů pro řezníky nebo nůžek pro kadeřnice. I tady se vyplatí přemýšlet předem a volit obor, který je podpořen „zvenčí“. „Krajská zdravotní kupuje uniformy pro obor Praktická sestra, Metrostav zase nářadí budoucím zedníkům,“ vysvětluje mluvčí Ústeckého kraje Magdalena Fraňková.

Další možností jsou stipendia od neziskových organizací, jako je například Člověk v tísni se svým programem Retrostipendia. Ten podporuje středoškoláky, jejichž rodiče mají pouze základní vzdělání. „V těchto rodinách často vzdělání není vnímáno jako priorita, takže je tu větší riziko, že mladý člověk místo do školy zamíří na úřad práce a ihned donese domů peníze,“ vysvětluje Rút Veselá z Člověka v tísni. Středoškoláky v nouzi podporují i Nadace Agrofert, Nadace Olgy Havlové a další.

Ulehčit by rodinám mohlo zapůjčení učebnic. Podle zákona musí škola mít studijní materiály k dispozici pro desetinu nejchudších žáků, některé mají i víc. A pokud dítě bydlí na internátu, je možné zažádat o prominutí poplatku za ubytování – k tomu je ale třeba doložit, že rodina pobírá příspěvky v hmotné nouzi, případně další dávky státní sociální podpory.

Někteří studenti mohou cílit i na takzvaný motivační příspěvek. Zaměstnavatel se smluvně dohodne se žákem nebo studentem střední či vysoké školy, že po ukončení studia k němu nastoupí a následně mu na základě smluvního vztahu poskytne v průběhu studia motivační příspěvek v řádu několika tisíc korun měsíčně, který odepisuje z daní. Z velkých firem motivační příspěvek vyplácí třeba Správa železnic, společnost Eltes nebo Armáda ČR.

Některé školy, jako například Střední pedagogická škola a Integrovaná střední škola v Mladé Boleslavi, jsou schopné svoje žáky podpořit samy; konkrétně v Boleslavi provozem dvou obchodů s výrobky učňů – pekařů a cukrářů. „Jelikož jako škola provozujeme výdělečnou činnost, můžeme například žákům poskytovat pracovní oblečení nebo pomůcky. Namísto učebnic můžeme zapůjčit notebook, kde jsou všechny materiály v elektronické podobě,“ vysvětluje ředitel Štefan Klíma.

Pražské Arcibiskupské gymnázium zase před rokem zřídilo sociální fond, do nějž přispívají rodiče majetnějších studentů. „Pokud by si někdo nemohl dovolit třeba adaptační kurz nebo školní výlet, může přijít a škola mu buď akci zaplatí celou, nebo na ni přispěje. Nikdo ze spolužáků ani učitelů se o tom nedozví, aby nevznikalo nějaké stigma,“ říká ředitel Ondřej Mrzílek.

Ubytovací a sociální stipendia pro vysokoškoláky

Na podporu při studiu mají nárok i vysokoškoláci. Také pro ně tu jsou nejrůznější nadace a stipendijní programy, pomoci může i stát. Pokud studují jinde než v místě bydliště, mohou se ucházet o ubytovací stipendium. Příspěvek na ubytování bude studentovi přiznán i v situaci, kdy na něj nevyšla kolej a musí hledat ubytování jinde. „Masarykova univerzita v Brně má k dispozici asi čtyři tisíce lůžek na kolejích na zhruba 30 tisíc studentů. Ubytovací stipendium pobírá necelých 17 tisíc studentů. Je tedy patrné, že je vypláceno i těm, kdo na kolejích nebydlí,“ říká mluvčí univerzity Radim Sajbot.

Náklady na koleje stoupají zejména kvůli nárůstu cen energií, takže vysoké školy jsou nuceny kolejné zvyšovat, od loňska většinou asi o desetinu. Momentálně v Brně studenti bydlí za ceny zhruba od tří do šesti tisíc korun za měsíc podle vybavenosti pokoje a počtu lůžek, stipendium je pak kolem tří tisíc. V Praze jsou ceny podobné, stipendium je ale o něco nižší. Zatímco jiné vysoké školy požadují, aby žadatel o stipendium za sebou neměl neúspěšné studium, Univerzita Karlova ke studijní historii uchazečů nepřihlíží. Tímto se ale celková částka rozdělí mezi více příjemců.

Pokud student pochází z vyloženě chudých poměrů, má nárok na sociální stipendium ve výši zhruba čtyři tisíce korun měsíčně. Rodina ale musí mít příjem do 1,5násobku životního minima – pro ilustraci pro samoživitele se dvěma studujícími dětmi nad 15 let se jedná o necelých 18 tisíc korun. Malou vadou na kráse ubytovacích a sociálních stipendií je ale to, že přicházejí se zpožděním. Za podzimní semestr se žádá v listopadu, nějakou dobu trvá vydání rozhodnutí a až posléze je možné stipendium vyplatit. Pokud student nastupuje do prvního ročníku, musí tedy několik měsíců vystačit s vlastními zdroji.

Někdy se může stát, že se cesta za vzděláním mladému člověku zkomplikuje až v jejím průběhu. Pro náhlé situace, jako je třeba těžká nemoc či úmrtí rodičů, je určené stipendium v tíživé životní situaci, které dosahuje až 40 tisíc korun. „Jde o těžké životní příběhy, které posuzuje individuálně prorektorka pro záležitosti studentů a absolventů,“ říká mluvčí Masarykovy univerzity v Brně Radim Sajbot.

Líná huba, holé neštěstí

„Myslím si, že pomoc v mnoha ohledech dostupná je, ale lidem o ní bohužel často nikdo neřekne,“ říká ředitel Střední pedagogické školy a Integrované střední školy Mladá Boleslav Štefan Klíma. „Když rodiče taktak dávají dohromady peníze, nejspíš je ani nenapadne si někde zjišťovat, jestli náhodou jejich dítě nemá nárok na učebnice zdarma.“ Univerzity pro své studenty zřizují poradenská centra, kde je možné získat informace a pomoc při řešení nejrůznějších záležitostí, finanční problémy a stipendia nevyjímaje.

U středoškoláků je ale situace jiná a dala by se pragmaticky shrnout pořekadlem „líná huba, holé neštěstí“. Existuje například řada nadací a neziskových společností, které jsou schopné pomoci s překlenutím nějaké krizové situace. Jedním z míst, kde by se občané měli v tomto ohledu dočkat rady, jsou kontaktní místa státní sociální podpory, která se nacházejí na úřadech práce. Bohužel však jsou často poddimenzovaná, úředníků je málo a žádostí hodně, takže chybí čas a někdy i ochota pátrat po tom, na co by daný klient mohl mít nárok.

Jednou z možností je i návštěva některé z občanských poraden, které se nacházejí v mnoha městech a obcích Česka. Vedou je sociální pracovníci, kteří se vyznají mimo jiné v problematice dávek státní sociální pomoci. Jsou schopní spočítat, zda má rodina na nějakou podporu nárok, a rovnou i pomohou s vyplněním žádostí. Stejně tak dokážou poradit i s bydlením, případně s dluhy. Jejich služby jsou poskytovány bezplatně.

Text vyšel v Akademii Lidových novin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.