Když se angličtina vsakuje do uší. Reportáž z hodiny vedené metodou CLIL

Je pátek, druhá hodina, ve 3.B začíná prvouka. Dnešní téma: současnost, minulost a budoucnost. Ale také present, past and future, protože v téhle hodině se bude mluvit i anglicky. „Co je to?“ ptá se učitelka Kristýna a kreslí na tabuli čáru, která začíná slovem minulost a končí slovem budoucnost. Děti se hlásí a správně odpovídají, že jde o časovou osu. „Do you know, how to say it in English?“ vstupuje poprvé do hovoru anglická lektorka Emily. Třeťáci odpovídají, u slova present (současnost) se někteří zarazí. „Máte pravdu, to slovo má dva významy, může to být i dárek,“ vysvětluje anglicky Emily. Na obrazovce nad její hlavou svítí anglická slova PAST – PRESENT – FUTURE, aby se během hodiny dostala pod kůži i těm, kteří je ještě neznali. 

Úkolem české učitelky Kristýny, která se usadila v první lavici, je sledovat, jestli se „chytají“ všichni. Když to místy vypadá, že ne, požádá některého z žáků, aby neznámé slovo vysvětlil ostatním. Emily se ptá, které věci byly a už nejsou. „Dinosaurs, kings (králové),“ doplňuje jiný. „Jakého krále třeba znáte?“ ptá se anglicky Emily. „Karel IV,“ odpovídají děti nejdřív česky, ale s Emiliinou pomocí přicházejí i na anglickou obdobu jména významného panovníka – Charles The Fourth. „A co máme teď, v současnosti?“ ptá se anglicky Emily. „Coronavirus,“ volají děti ze všeho nejdřív. Když společně proberou i to, co bude v budoucnosti – létající auta, roboti, exploze slunce – vyzve Emily anglicky: „Pojďme si ta nová slova říct všichni společně“ a třídou zní dvacetihlasé „past – present – future“. Hlavním smyslem CLIL hodiny je „nasáknout“ jazyk, snažit se rozumět, postupně se učit komunikovat. Když si třeťáci odnesou z jedné hodiny jen tři nová slova, stačí to. 

Patnáctiminutovka v angličtině uběhla, Emily usedá do lavice a před třídu se vrací česká učitelka Kristýna, ale také asi osm dětí, které něco schovávají za zády. Přinesly předměty po dědovi nebo prababičce a ostatní mají hádat, k čemu se používaly. Chtěla by to vědět i Emily. Když se stane, že slovo jako „otvírač na dopisy“ nebo „valcha“ v angličtině nikdo nezná, děti si pomáhají opisem: „Pralo se na tom prádlo. Ale dá se na to i hrát,“ zkoušejí anglicky. V prvouce tak zažívají situaci, která je téměř jistě potká i v životě – potřebuju se s někým dorozumět, ale zrovna neznám všechna slova. 

Není to o překládání

Přesně to je podle ředitelky Základní školy Hanspaulka Marie Pojerové smyslem CLIL hodin. „Není to o tom, že rodilý mluvčí řekne anglické slovo a český učitel ho přeloží. Důležitější je, že se děti samy snaží vydedukovat, o čem je řeč. A slovo, které neznají, zkusí popsat jinak,“ vysvětluje. Nápad zavést CLIL vnukla vedení školy firma, která dodávala rodilé mluvčí na odpolední kroužky jazyků. Někteří čeští učitelé se prý nejdřív lekli, zvlášť pokud sami angličtinu neovládají. „Jeden kolega se se svým anglickým protějškem domlouval písemně za pomoci překladače,“ vzpomíná ředitelka.

Teď už CLIL ve škole běží třetí školní rok, od první třídy až po devátou – na prvním stupni mají děti tři hodiny týdně, na druhém dvě. V každém ročníku se „clilově“ učí jiné předměty a vždy jen částečně. „Například třeťáci mají dvě hodiny prvouky týdně – jedna je běžně v češtině, druhá CLIL,“ vysvětluje ředitelka. „Clilově“ lze učit v podstatě všechny předměty, klidně i tělocvik. Obzvlášť vhodné jsou – zvlášť v nejnižších ročnících, kdy děti jazyk ještě tolik neovládají – předměty jako výtvarná nebo pracovní výchova. To, o čem je řeč, žáci většinou i vidí, takže i kdyby hned nerozuměli, pochopí to z kontextu. 

„Během distanční výuky se ukázalo, že dává smysl zaměřit se na mezipředmětové vyučování. CLIL jde přesně tímto směrem. Je interaktivnější, zábavnější, nutí učitele organizovat výuku pestře,” říká Jiřina Mrkvičková z agentury Channel Crossings, která v metodě CLIL školí české učitele. Ze zkušeností pedagogů podle ní navíc vyplývá, že si díky angličtině žáci lépe zapamatují poznatky z vyučovaného předmětu.

CLIL hodiny stojí na spolupráci obou lektorů. „S Emily chystáme plán vždycky na dva týdny. Vybíráme, která témata by bylo vhodné zpracovat v angličtině. Třeba teď nás v prvouce čekají nerosty a horniny, ty nemá smysl probírat v angličtině. Snažíme se vybírat to, co děti upotřebí v běžném životě, měli jsme třeba denní režim nebo ovoce a zeleninu,“ říká třídní 3.B Kristýna Klapetková. Její třída má metodu CLIL ještě v pracovní výchově. „Minule jsme šili tučňáky, tak se děti naučily slova jako jehla, nit, knoflík, přišít… Někdy chodíme do kuchyňky, pekli jsme perníčky, teď se chystáme na jednohubky. Děti nasají anglické výrazy pro veškeré ingredience, pro kuchyňské náčiní.“

Odpadá stres z chyb

Zvoní na čtvrtou hodinu, páťáci se právě vrátili z bruslení a čeká je vlastivěda. „Hi guys,“ zdraví své žáky texaská lektorka Shelby. Všichni se sesedají na koberci před plátnem, Shelby pouští prezentaci. „Název dnešní lekce je Life In Cities And Villages (život ve městě a na vesnici),“ říká anglicky. „Navážeme na minulou hodinu a podíváme se na to, jak lidé ve 14. a 15. století žili, čím se živili a jak se oblékali,“ doplňuje ji třídní Stanislav Žuček. A podobně probíhá celá hodina: Shelby s páťáky v angličtině vede jednodušší konverzaci o středověkém uspořádání a třídní jim do toho občas vpadne v češtině s více detaily. Podíl angličtiny už je o něco vyšší než u třeťáků. 

Zhruba po patnácti minutách se třída přesouvá do lavic, aby si zásadní body zapsali do sešitů. Učitel kreslí na tabuli základní půdorys středověkého města a kresbu doplňuje anglickými termíny castle (hrad), monastery (klášter) nebo wall (hradby). „Correct, Shelby?“ ujišťuje se u americké kolegyně, že anglická slova píše správně. Angličtina není jeho silnou stránkou a díky CLILovým hodinám se učí i on sám. „Dřív jsem nemluvil vůbec, ale od té doby, co učíme se Shelby v tandemu, jsem se hodně zlepšil. Hlavně se nebojím mluvit, protože tady přece nejde o angličtinu, ale o historii,“ směje se.

Přesně na tomhle principu stojí myšlenka CLIL výuky: cílem není zkoušet žáky ze slovíček nebo ze správné gramatiky. Řeč je o středověku a angličtina je jen prostředek. Odpadá stres z chyb, jde o to porozumět si. Když někdo přehodí v anglické větě slovosled, americká lektorka větu řekne správně, ale nijak nezdůrazňuje, že ta původní byla špatně. „V hodinách angličtiny se může stát, že když se tlačí na výslovnost nebo gramatiku, vzniká blok. Tady se chyby nezdůrazňují, jde o to prostě mluvit,“ říká třídní učitel.

Dětem se nechce ze školy

Závěr každé CLIL hodiny se Shelby je stejný: Předloží páťákům dva začátky vět a každý je musí něčím doplnit. Dnes mají páťáci doříct věty „Lidé ve vesnicích…“ a „Lidé ve městech…“. „Stanovili jsme si jako cíl, že každý řekne za hodinu aspoň jednu větu,“ říká český učitel. A pochvaluje si, že v přímém přenosu pozoruje, jak jeho žáci ztrácejí ostych. „Zpočátku řekli třeba dvě slova anglicky a dořekli větu česky,“ vzpomíná. Teď už většina jeho žáků mluví plynně. I v případě vlastivědy platí, že jedna týdně je „clilová“, druhá běžná. „V některých tématech nemůžeme jít do takové hloubky, ale myslím, že za tu angličtinu to stojí.“ 

Spokojení jsou i rodiče hanspaulských žáků. „Vidí to na dovolených, jak se jim děti rozmluvily,“ říká ředitelka Marie Pojerová. Úspěšná výuka ale škole přináší i těžkosti. „Začínáme mít problémy s kapacitou, protože nám přestali odcházet žáci na víceletá gymnázia. Nevíme, jestli je to jen CLILem, ale určitě k tomu přispívá. Rodiče nám říkají, že se bojí, že na gymnáziu by šli s kvalitou angličtiny dolů.“ 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.